Článek
Příběh Anežky České je téměř notoricky známý a ani po staletích nepřestává fascinovat. Přemyslovská princezna měla před sebou jistě zářnou budoucnost. Už jako malou ji zasnoubili, poté podruhé a nakonec potřetí i počtvrté. Následně dívka oznámila, že žádné vdavky nebudou a místo toho, aby se stala královnou, se dala na církevní dráhu.
Založila klášter Na Františku, kde později byla abatyší a po celý život se zde věnovala modlitbám, studiu, péči o chudé a také diplomacii. Když v roce 1282 zemřela, bylo jí jednasedmdesát let, což je na tehdejší poměry skutečně úctyhodné číslo.
Klášter Na Františku byl Anežčiným místem posledního odpočinku. Zda zde leží i dnes, bohužel nevíme.
Kvůli povodním byl způsob pohřbu netradiční
Její tělo bylo podle všeho nejprve pochováno přímo v klášteře, koneckonců to dávalo největší smysl. Její následovnice mohly díky tomu mít svou zakladatelku neustále na blízku. Potíž ale byla v tom, že klášter klarisek se nacházel na břehu Vltavy, a to ještě předtím, než zde byla postavena ochranná zeď proti podním. Neustále tak hrozilo, že bude jeho sklepení zaplaveno, což by mohlo hrob nenávratně poškodit.
Ostatky Anežky České tak byly pravděpodobně uloženy nikoliv do země, ale do speciální schrány, která umožňovala, aby mohly být v případě nebezpečí přeneseny. K tomu mělo dojít během 15. století, kdy se vlády chopili husité a klarisky byly nuceny klášter opustit.
Traduje se, že schránu s ostatky vzaly s sebou. Co se s ní ale potom stalo, nikdo s jistotou neví. Dlouhou dobu se spekulovalo o jejím uložení v Panenském Týnci, historici ale zvažovali také řadu jiných míst. Jednou z možností je také to, že se mohly ostatky později vrátit na původní místo.
Historici se v původních dispozicích kláštera nevyznají
A právě zde nastává problém. Klášter Na Františku totiž dnes vypadá úplně jinak, než v minulosti. V průběhu staletí byl všelijak přestavován, původní plány se nedochovaly zcela kompletní a nakonec už si nikdo nepamatoval, kde původně princezna Anežka odpočívala.
Pokusů najít její ostatky proběhlo několik. Některá bádání by se dala nazvat seriózní vědeckou prací, jiné zase připomínaly spíše výpravu dobrodruhů, za jakou by se nemusel stydět ani Indiana Jones. Ani v jednom případě se ale bohužel veškeré snahy nesetkaly s úspěchem.
Jak uvádí historik Vít Vlnas, jednou z komplikací je také to, že Anežský klášter byl původně zamýšlen jako přemyslovské rodové pohřebiště. Uloženo k odpočinku zde bylo skutečně mnoho lidí, a tak se zde ostatků jednoduše našlo tolik, až se situace stala nepřehlednou. Kvůli architektonickým změnám se také mohlo stát, že místo původního hrobu se dnes nachází třeba jen pár metrů pod rušnou silnicí.
Pravost jediné relikvie nebyla dosud potvrzena
Jedny z největších nadějí se upínaly ke kostelu sv. Haštala, který se nachází prakticky jen pár metrů od kláštera. Některé teorie, které se k němu vztahují, vypadaly nadějně, bohužel se ale neprokázaly. Hroby se zde sice skutečně našly, ovšem výrazně mladší - pocházely z doby baroka.
Jediným fyzickým pozůstatkem, který se na základě tradice připisuje Anežce České, je malý kousek dolní čelisti, který je uchováván ve španělském klášteře El Escorial. Vzhledem k tomu, že máme k dispozici potvrzené hroby Anežčiných příbuzných, nebylo by nejspíš příliš složité ověřit, zda jí zmíněná relikvie skutečně patří. Analýza DNA ale do dnešního dne nebyla provedena.
V současnosti se historici nejčastěji kloní k tomu, že hrob by se mohl nacházet v kapli Nanebevzetí Panny Marie, která byla v minulosti součástí Anežského kláštera. Vzhledem k četným stavebním úpravám ale není právě snadné určit, kde přesně se kaple nacházela. Na své objevení tak místo posledního odpočinku významné ženy našich dějin stále čeká a možná k němu ani nikdy nedojde.
Zdroje:
