Článek
Ačkoliv si to mnohdy neuvědomujeme, lidé před stovkami let nám byli v mnohém podobní a trpěli stejnými neřestmi. Mezi ně patřilo třeba nezřízené hodování nebo přílišné holdování alkoholu. Lékaři proti tomu brojili ve středověku a činí tak dodnes, výsledky jsou ovšem značně diskutabilní.
Král Václav IV. byl člověk z masa a kostí a měl podobné slabosti, jako mnozí z nás. Se svým osobním lékařem se přátelil, ani to ho ale nepřimělo k tomu, aby dopřál sluchu jeho radám. Mnohé z nich by přitom mohly kvalitně posloužit i dnes - až tak nadčasové byly.
Václav IV. na své zdraví vůbec nedbal.
Lékař se pozastavoval nad nezřízeným popíjením krále
Zmíněný lékař se jmenoval Zikmund Albík z Uničova a pro krále začal pracovat v době, kdy panovníkovi bylo pětatřicet let. Když se seznámil s jeho návyky, pochopitelně se zhrozil a snažil se ho od zlozvyků zrazovat. Příliš se mu to ale nedařilo.
Vyčítal mu především přemíru jídla a alkoholu a nutno podotknout, že nebyl zdaleka jediný. Že o své zdraví český král příliš nedbá, si všiml také tehdejší papež Pius II., který mimo jiné říkal, že kdyby Václav IV. válčil v Itálii, domů by si jako kořist nepochybně odvezl pouze víno.
Podle historičky Evy Doležalové byl král alkoholikem přibližně od svých třiceti let. Vedlo k tomu nejspíš několik faktorů, v první řadě stres a frustrace z napjaté politické situace. Ve svých dvaatřiceti letech byl navíc otráven a i když přežil, až do smrti jej trápila patologická žízeň. Že ji nehasil vodou, je nejspíš více než jasné.
Pravděpodobně trpěl alkoholovou demencí
Závislost na něj měla nepříznivý vliv. Za střízliva působil jako inteligentní muž a vynikající společník, jakmile se ale napil, propadal záchvatům zuřivosti nebo se naopak topil v depresích. Antropolog Emanuel Vlček se dokonce domníval, že se mohl dokonce propít až k alkoholové demenci.
Doktor Albík byl nicméně ke svému pacientovi poměrně shovívavý. Nezakazoval mu alkohol úplně, pouze ho varoval před nadměrnou konzumací a silným vínem. Naopak bílé víno ředěné vodou pokládal za relativně zdravý nápoj, ovšem pouze v případě, že konzumentovi je alespoň čtyřicet let. Upozorňoval na to, že mladším ročníkům zpravidla opojné nápoje škodí (a negativní vliv alkoholu na vyvíjející se mozek ostatně potvrzuje i dnešní věda). Rovněž krále varoval, aby v žádném případě nezačínal pít už ráno - nejprve si měl dojít na záchod a zacvičit si.
Lékař si všiml také Václavova vzdouvajícího se pupku a rozhodl se zakročit. Dokonce mu sestavil dietní jídelníček, při jehož tvorbě se inspiroval v lehké italské stravě. Doporučoval mu především ryby z tekoucích vod, například pstruhy. Naopak zdůrazňoval, aby se vyhýbal vepřovému, kaprům, mléku a máslu. Tyto potraviny totiž považoval za příliš tučné.
Doktorovi nebyly rady nic platné
Řešit se snažil také nadýmání, které Václava IV. často trápilo. Měl se proto vyhnout cibuli, pórku, řepě, česneku, hrachu a nezralému ovoci. Po jídle bylo žádoucí, aby vyrazil alespoň na krátkou procházku a rozhodně si neměl dopřát šlofíka. Podle názoru doktora Albíka totiž právě tento zlozvyk často vedl k obezitě. Stejně tak se měl vyvarovat příliš moučných pokrmů, které si směl dopřát jedině pokud bude po jídle mít dostatek pohybu.
Další rady se poté týkaly spánkové hygieny. Jíst lékař doporučoval nejpozději dvě hodiny před ulehnutím. Rovněž svého svěřence nabádal, aby nespal ve sklepních či kamenných prostorách, ale pouze dřevěných místnostech - a to kvůli přílišné vlhkosti. Přes noc také měla být okna striktně zavřená a v krbu musel plápolat oheň, což byla prevence nachlazení a dalších neduhů. A v neposlední řadě bylo nutné pravidelně větrat lůžkoviny.
Když ve svých osmapadesáti letech Václav IV. umíral, bylo na první pohled patrné, že bral veškerá doporučení na lehkou váhu. Na rozdíl od svého otce Karla IV., který zemřel ve dvaašedesáti letech a pouze proto, že si nešťastnou náhodou zlomil krček v kyčli, byl v opravdu tristní kondici.
Zdroje:
LOUTOCKÁ, Ivona. Bulvární historie. Brno: Edika, 2025.
