Článek
V roce 1530 zažíval Karel IV. skvělé životní období. Již nějakou dobu byl českým a římsko-německým králem a jeho druhá manželka Anna Falcká mu porodila vysněného syna. Když ale bylo chlapci jen deset měsíců, velmi vážně hrozilo, že bude vyrůstat bez otce.
Důvodem byl vážný úraz, který jeden z nejpopulárnějších českých panovníků utrpěl. Přesné okolnosti nejsou s jistotou doloženy, ale jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že zranění utržil během rytířského klání v sedle. Právě tato nebezpečná aktivita totiž byla jeho velkým koníčkem.
Turnaje byly velmi adrenalinový sport
Jak tyto turnaje probíhaly? Dva rytíři se proti sobě rozjeli na koni vybaveni dřevcem. Ten byl dlouhý přibližně čtyři metry a vážil minimálně dvacet kilogramů. Soutěžící byli pochopitelně vybaveni brněním a přilbou, kromě toho se dřevce vyráběly z měkkého dřeva, aby se při nárazu snadno zlomily a minimalizovalo se riziko zranění.
I přes všechna bezpečnostní opatření ale k úrazům nebo dokonce smrtelným nehodám docházelo. Kůň jel rychlostí kolem 25-35 kilometrů v hodině a pokud jezdec dostal zásah do obličeje, odpovídalo to situaci, kdy motorkář hlavou narazí do sloupu v rychlosti 50-70 kilometrů v hodině. Pro lidské tělo je ale potenciálně nebezpečný již náraz ve třicetikilometrové rychlosti.
Karel IV. si turnaje nedokázal odpustit. Nakonec na to doplatil.
Zranění přežil jen zázrakem
K čemu tedy při osudném turnaji nejspíš došlo? Král byl zasažen dřevcem do brady. Při nárazu ale soupeř zasáhl přilbu, ta se rozlomila a zarazila se mu do hlavy. Při tom utrpěl oboustrannou zlomeninu čelistních výběžků. Antropologický výzkum ukázal, že Karel IV. měl čelist nezvykle mohutnou, tudíž se muselo jednat o skutečně velký náraz.
Po úderu král prudce zvrátil hlavu dozadu a okraj přilby narazil do krční páteře, což způsobilo nejen její poranění, ale také úraz míchy. V důsledku toho také na čas ochrnul. Jde ale hovořit o velkém štěstí, protože klidně mohl skončit paralyzovaný trvale nebo dokonce na místě zemřít.
Když zůstal ležet na zemi, musel snášet extrémní bolest, krvácel a velmi rychle mu otékal jazyk i krk. Hrozilo tak, že se udusí nebo mu bude nutné provést tracheostomii, podle dobových záznamů k tomu ale nejspíš nakonec nedošlo. K čemu naopak muselo dojít téměř jistě, je anestezie. Jinak by Karel IV. nemohl snést nejen bolest, ale ani následné ošetření.
Karel IV. se podrobil operaci
Tehdejší možnosti byly pochopitelně velmi omezené. Lékaři ale měli k dispozici například takzvanou uspávací houbu. Ta byla napuštěna směsí vody a výtažků z mandragory, bolehlavu a opia. Užívala se již od 10. století a stačilo ji přiložit na obličej pacienta. Tehdejší odborníci se shodovali, že nemocný usne tak tvrdě, že působí jako mrtvý a necítí vůbec nic, dokonce ani amputaci. Bohužel po probuzení z narkózy byla situace často odlišná.
Poté, co Karla IV. s největší pravděpodobností takto omámili, přistoupili lékaři dokonce k operaci. Nejprve bylo nutné zastavit krvácení, odstranit sraženiny z úst a následovalo jak šití potrhaných tkání, tak umístění čelisti na původní místo. Celé to komplikovalo několik věcí. Zaprve nebylo možné pohnout jeho hlavou, protože měl král zablokovanou krční páteř, zadruhé si na výkon nejspíš nemohli dostatečně posvítit.
Když bylo vše hotovo, mezi zuby mu provlékli drát, kterým čelist zafixovali do původního skusu. Takto nehybná musela zůstat po následujících šest až osm týdnů, než se zlomenina zhojila. V praxi to namená, že jej museli dlouhé týdny krmit tekutou stravou. Aby zamezili infekci, po jídle mu vyplachovali ústa bylinným odvarem a čistili mu zuby párátkem. Nejspíš to dělali tak precizně, že Karel IV. v důsledku tohoto úrazu neztratil ani jeden zub.
Potřebu vykonával vleže a nemohl se ani vysmrkat
Stravování ale nebylo to nejhorší. Jak již bylo řečeno, panovník kvůli úrazu krční páteře dočasně ochrnul. Z toho důvodu byl zcela nesoběstačným a nějaký čas tak musel i potřebu vykonávat na lůžku. Pečovatelé jej poté museli omývat. Zajímavostí také je, že je velmi pravděpodobné, že měl v močové trubici zavedenou cévku. Tato metoda je totiž známá již od dob starověkého Egypta.
Rovněž se nemohl samostatně například vysmrkat nebo podrbat, o to vše musel někoho potupně požádat. Když se mu začal obnovovat cit v rukou a nohou, byl velmi rád, že může postupně znovu přebírat péči o své oblékání či hygienu. Přesto trvalo dlouhých deset měsíců, než se mu hybnost těla vrátila do téměř původního stavu.
Jen krční páteř už nikdy nebyla to, co bývala. Do konce života měl Karel IV. hlavu lehce nakloněnou doleva a nemohl s ní otáčet. S turnaji byl tím pádem konec. Jinak byl ale aktivní až do vysokého věku a vzhledem k tomu, že po zotavení zplodil dalších pět potomků, nijak zásadně ho to nejspíš neomezovalo.
Zdroje:
LOUTOCKÁ, Ivona. Bulvární historie. Brno: Edika, 2025.
