Článek
V červenci roku 1985 nic nenasvědčovalo tomu, že by se schylovalo k tragédii. Sedmnáctiletá studentka střední zdravotnické školy Martina K. si na léto našla brigádu jako průvodkyně v jeskyni Balcarka nedaleko obce Krasová u Ostrova u Macochy a právě tam se osudného dne chystala.
K jeskyni každý den vyrazila ráno na červeném dámském kole. Z domova to měla zhruba deset kilometrů, takže na místo mohla dorazit během pár desítek minut. Toho dne to ale bylo jinak.
Na brigádu do jeskyně Balcarka Martina již nedorazila.
Nedorazit do práce se dívce vůbec nepodobalo
„Vždy byla přesná a spolehlivá, 4. července ale do práce nedorazila,“ vyprávěl v krimi pořadu Historie českého zločinu policejní rada Vladimír Matoušek, který na Martinině případu kdysi pracoval.
Nejen, že Martina nedorazila na brigádu, ale dokonce se ani v obvyklý čas k večeru neukázala doma. Její rodina proto ihned zbystřila, protože pro dívku vůbec nebylo obvyklé, že by se někde zdržela, aniž by o sobě dala vědět.
Konečně jejímu tatínkovi došla trpělivost, a tak se rozhodl projet dceřinu obvyklou trasu a podívat se po ní. Napadlo ho, že se jí mohlo třeba rozbít kolo a ona tak musí jít pěšky, případně že mohla mít dopravní nehodu. Nic z toho se mu ovšem nepotvrdilo, zato našel v lese Martinino kolo, které bylo velmi pečlivě schované. Po mladé studentce ale nebylo ani stopy.
Pátrání přineslo smutný výsledek
V tuto chvíli již bylo jasné, že nezbývá nic jiného, než se obrátit na policii. Ta po Martině začala intenzivně pátrat ještě toho večera, a to z dobrého důvodu. Při pátrání po pohřešovaných osobách je totiž v prvních hodinách po zmizení mnohem větší šance, že se nezvěstného podaří najít živého. Tato naděje ale s každou hodinou nebo dokonce dnem dramaticky klesá.
Kriminalisté se nejprve rozhodli prověřit Martinino nejbližší okolí, jako například rodinu nebo jejího přítele, který se automaticky stal jedním z podezřelých. Netrvalo to dlouho a dívka byla skutečně nalezena. Bohužel ale již nebyla naživu.
„Našli ji tehdejší příslušníci SNB na opačné straně krasovského potoka, ležela sto metrů od lesní cesty na vrcholku lesa mezi stromy, kde pachatel vytvořil lůžko z čerstvě nařezaných větví a křovin,“ uvedl Matoušek. Jako příčinu úmrtí určil soudní lékař úder neznámým předmětem do hlavy.
Vraha našli tam, kde by ho nikdo nečekal
Týdny plynuly a vraha se stále nedařilo vypátrat. Proto po měsíci kriminalisté přistoupili k tomu, že začali prověřovat nejen dospělé a vrstevníky Martiny, ale také mládež pod 15 let věku. A velmi brzy se ukázalo, že to byl dobrý nápad.
Martina totiž působila v místním pionýrském oddílu jako vedoucí, a tak přicházela do kontaktu s řadou dospívajících z okolí. Policisté se tak zaměřili na další členy oddílu, protože se domnívali, že některý z nich by mohl něco vědět. Nejspíš ale nečekali, že mezi nimi najdou rovnou samotného vraha.
Teprve čtrnáctiletý Leoš P. bydlel v sousedství Martininy rodiny, a proto ji velmi dobře znal. Byl to pionýr a vzorný student s dobrým prospěchem. Na první pohled by proto nikdo neočekával, že by mohl své o tři roky starší kamarádce ublížit.
Vězení unikl kvůli nízkému věku
Během výslechu se ale k nesmírnému překvapení vyšetřovatelů ke svému skutku rovnou přiznal. Ukázalo se, že do Martiny byl tajně zamilovaný, ale nevěděl, jak ji oslovit. Tato frustrace ho vedla k tomu, že si na ni onoho dne počkal na lesní cestě, kam stejně jako ona přijel na kole.
Dívku se na místě snažil přesvědčit k intimnímu kontaktu, ta ale nesouhlasila. Mladík ji proto udeřil kladivem, které si na místo přivezl s sebou a následně použil také lovecký nůž, který potají sebral svému otci.
Protože mu nebylo ještě ani patnáct let a nebyl tudíž trestně odpovědný, nemohl být odsouzen k odnětí svobody. Putoval proto do diagnostického ústavu, kde strávil následující čtyři roky až do své plnoletosti, než byl propuštěn.
Jak uvedl kriminalista Vladimír Matoušek, Leoš P. následně začal žít řádným životem, oženil se a se svou ženou vychovává syna.
Zdroje:
