Článek
Dnes se chodí na mikulášské besídky nebo si rodiče návštěvu trojice tradičních postav předem objednávají. Mikuláš, čert a anděl se poté dostaví k nim domů, ratolesti lehce postraší a předají jim dárky.
V minulosti bylo mnohem běžnější potkat velké množství kostýmovaných skupinek přímo v ulicích. Není proto vůbec divu, že zvlášť těm dětem, které čas od času zazlobily nebo donesly poznámku ze školy, se toho dne ven příliš nechtělo.
Předem pak trénovaly básničky, kterými by mohly Mikuláše obměkčit natolik, aby pozapomněl na to, že si nerady čistí zuby nebo doma odmlouvají, a předal jim vytoužené pochoutky.
Za socialismu Mikuláš zdaleka nenosil tak pestrý výběr sladkostí jako dnes.
Sladkostí byl omezený výběr
Jaké sladkosti dostávaly děti od Mikuláše za minulého režimu? Nabídka v obchodech byla tenkrát výrazně omezenější, než jak ji známe dnes. Radost tak udělaly i takové pochutiny, které dnešním dětem nepřipadají nijak výjimečné.
Jednou z typických položek bývaly třeba mandarinky. Po většinu roku šlo spíše o nedostatkové zboží, právě kolem Mikuláše se ale obyčejně pořídit daly a řada dětí se tak na ně těšila. Že mají často malé pecičky, jim příliš nevadilo. V následujících dnech to proto o přestávkách na školních chodbách vonělo právě tímto ovocem.
Téměř každý také dostal balení arašídů. Nešlo ale o ty již vyloupané a solené, ale o skutečné ořechy ještě se skořápkou, které si každý musel vylouskat vlastnoručně. Obvyklá byla také čokoláda, ačkoliv cukrovinky, které by měly vysloveně vánoční tématiku, byly spíše vzácností.
Adventní kalendáře byly nedostatkové zboží
Pokud měl někdo to štěstí, že jeho rodiče měli kontakty v Německu, mohl se těšit také na adventní kalendář. Šlo o papírovou krabici s okénky, za kterými se ukrývaly malé čokoládičky. Ve velkém se u nás tato tradiční vánoční pochutina objevila až v devadesátých letech.
Dnes by navíc velkou část obdarovaných neoslnila. Na trhu je totiž nepřeberné množství adventních kalendářů, z nichž mnohé obsahují například stavebnici, drobné figurky nebo jiné hračky. Čokoládu si totiž většina dětí může bez potíží dopřát kdykoliv během roku.
Obvykle také nechybělo uhlí a brambory. To dostal prakticky každý, přestože třeba ani příliš nezlobil. Pravděpodobně šlo o výstrahu, jaký nepříjemný osud ho může potkat, pokud by se rozhodl dát na cestu velkého hříšníka. Dnes ale od tohoto zvyku řada rodin upouští. Kromě toho se dá pořídit také napodobenina uhlí, které je ve skutečnosti vyrobené z cukrové hmoty a tudíž je ho možné sníst.
Mikuláše měl nahradit děda Mráz
Protože tradice Mikuláše má jasně křesťanské kořeny, za socialismu to pro politické představitele znamenalo problém. Cokoliv s náboženským podtextem bylo zkrátka trnem v oku a probíhaly tak velké snahy tyto zvyky nahradit novými, které by lépe odpovídaly socialistickému pohledu na svět.
Objevily se tak pokusy Mikuláše nahradit sovětským dědou Mrázem, popřípadě neutrálním „vánočním mužem“. To se odrazilo zejména v nabídce čokoládových figurek. Zatímco dnes běžně seženete Mikuláše v barevném staniolu, dříve bylo snažší narazit právě na další dvě zmiňované postavy.
V roce 1950 se dokonce začaly pořádat nejrůznější oslavy, karnevaly a dětské dny, jejichž ústřední postavou byl právě děda Mráz. S přílišným úspěchem se ale nesetkaly a většina lidí doma v tichosti i nadále slavila Mikuláše. Nakonec proto nezbylo nic jiného, než jeho existenci zkrátka akceptovat a podobné pokusy vzdát - i pro skalní komunisty nakonec bylo lepší křesťanský svátek tolerovat, než riskovat velký pokles popularity u Čechoslováků.
Zdroje:
