Článek
V osmnáctém století žila v ruském městě Šuja jistá Valentina Vasilijevová. V roce 1725 se jí a jejímu manželovi Fjodorovi narodilo první dítě. Pochopitelně měli radost a doufali, že se jejich rodina ještě rozroste. Nejspíš ale nepočítali s tím, kolik dalších hladových krků budou nakonec muset živit.
V průběhu následujících čtyřiceti let totiž Valentina otěhotněla ještě sedmadvacetkrát. Každé z těchto očekávání zahrnovalo vícečetné těhotenství, což z nebohé rolnice učinilo devětašedesátinásobnou matku.
Nebývá vůbec obvyklé, aby byla žena plodná po takto dlouhou dobu. V případě Vasilijevové je ale jisté, že se u ní menopauza, lidově řečeno „přechod“, dostavil o mnoho let později, než je běžné.
Nebohá Valentina musela rodit v polních podmínkách.
Valentina nejspíš měla genetickou mutaci
O jejím osobním životě toho příliš mnoho nevíme. Vzhledem k tomu, že byla téměř neustále těhotná, je ale pravděpodobné, že na nic dalšího, než je péče o potomky a rekonvalescence po porodech, jí nezbýval čas ani energie.
Dobové záznamy ale poměrně přesně popisují okolnosti a průběh jejích těhotenství. Šestnáctkrát porodila dvojčata, sedmkrát trojčata a čtyřikrát dokonce čtyřčata. Dnešní medicína již ví, že pokud se u jednoho páru opakovaně objevuje vícečetné těhotenství, příčinou je genetická anomálie, které se říká hyperovulace.
Vzhledem k plodnosti dotyčných manželů je velmi pravděpodobné, že měli genetickou dispozici oba dva. Pro lidské tělo je ale takový počet těhotenství extrémní zátěž. Trpět musela nejen Valentinina kostra, ale také oběhový systém, vnitřní orgány a v neposlední řadě také psychika.
Je s podivem, že porody vůbec přežila
Vzhledem k tomu, že v osmnáctém století zdaleka medicína nebyla na dnešní úrovni a životní podmínky ruských rolníků byly velmi tvrdé, je překvapivé, že se Valentině podařilo úspěšně donosit tolik dětí, dříve než jí tělo vypoví službu.
V podstatě by se dalo říci, že každé těhotenství a porod pro ženu v carském Rusku znamenaly být jednou nohou v hrobě. Úmrtí rodiček byla velmi běžná, zejména kvůli špatné hygieně, nebo krevním ztrátám, které lékaři neuměli efektivně řešit. Okolnosti všech porodů Vlasiljevové byly ale ještě o stupeň horší, neboť rodila na venkově v polních podmínkách.
Fascinující je také to, že se dobrému zdraví těšila také naprostá většina dětí. Z devětašedesáti potomků pouze dva chlapci zemřeli v dětství, zbývající sourozenci se ale všichni dožili dospělosti. Průměrně tehdy přitom v Rusku až čtvrtina dětí umírala do dvou let věku.
Mniši neobvyklý případ zaznamenali
Lékařské záznamy, které by dokládaly, že měla zmíněná žena skutečně tolik potomků, pochopitelně neexistují - pokud ji vůbec nějaký lékař kdy viděl, nejspíš si s papírováním hlavu nedělal. Dochovaly se ale jiné dokumenty, které potvrzují pravdivost Valentinina příběhu.
Jednou z nich je zpráva, kterou úřadům podal nikolský klášter v roce 1782. Mniši totiž zaznamenávali všechna narození v oblasti a shromážděná data zasílali do Moskvy úředníkům.
Jen o rok později otiskl podobnou zprávu britský magazín. Text byl založený na dopisu anglického obchodníka, který se pracovně nacházel v Petrohradě a s rodinou se setkal. O nadprůměrně početnou domácnost se následně začali zajímat také vědci, kteří chtěli vědět, proč se obyčejná rolnice těší tak dobrému reprodukčnímu zdraví.
Když Valentina zemřela, její manžel Fjodor Vasiljev se oženil podruhé a také se svou novou partnerkou založil rodinu. Žena porodila celkem osmkrát, i ona ale prodělala vícečetná těhotenství. Z jejich svazku vzešlo nakonec osmnáct dětí. Celkově tak měl tento ruský zemědělec sedmaosmdesát dětí.
Zdroje:
