Článek
Když se po druhé světové válce v Československu dostali k moci komunisté a v roce 1948 převzali vládu, jedno bylo jisté - společnost se od nynějška bude vyvíjet úplně jinak, než dosud. Vše se tak točilo v duchu marxismu-leninismu. Jaké byly některé z jeho hlavních hodnot? Společenská produktivita práce a rovnoprávné postavení všech občanů.
Jedním z hlavních myšlenkových bodů se tak stal program na emancipaci žen. Podobný trend bylo ostatně možné vidět nejen v Sovětském svazu, ale také řadě dalších států. Na první pohled to působí jako vítaná změna a skutečně nám přinesla některá pozitiva. Poprvé v historii tak například vznikla placená mateřská dovolená.
Jesle měly socialistickým ženám uvolnit ruce a vychovat správné socialisty.
Pracovitost se cenila nejvíce
Na druhou stranu to s sebou neslo také mnohé nevýhody. Před převratem bylo stále v některých rodinách běžné, že o vydělávání peněz se staraly muži, zatímco ženy byly v domácnosti. Nyní ale pro socialistické ženy vznikl nový závazek, který znamenal, že budou muset chodit do zaměstnání. Zda je to dobře nebo špatně nejspíš závisí na úhlu pohledu konkrétní dámy, není ale pochyb o tom, že to byla pro společnost velká změna.
Pracovitost a proaktivita byly koneckonců jednou z klíčových vlastností správné socialistické ženy. Mělo to své praktické opodstatnění. Po válce totiž na mnoha pracovištích zoufale chyběli zaměstnanci, a tak byly dívky motivovány k tomu, aby se věnovaly i profesím, kde dříve dominovali muži. V časopisech tak bylo možné vidět mnoho ilustrací, které zobrazovaly spokojené jeřábnice, traktoristky, zednice a dokonce i hornice.
Samo o sobě to ale nestačilo k tomu, aby vás považovali za ženu s velkým Ž. V ideálním případě se totiž dámy měly angažovat také ve veřejném životě nebo politice. Bylo už na každé, pro jaké aktivity se rozhodne, ale především bylo potřeba přiložit ruku k dílu a pomáhat budovat socialismus.
Žena už neměla být uvázaná u plotny
Proměnil se také pohled na mateřství a rodinný život. V rámci emancipace se objevily snahy, aby zajišťování potřeb domácnosti přestalo být primárně ženskou úlohou. Do budoucna se například uvažovalo o zřízení služeb, jako je dovoz jídla do domácnosti nebo svoz prádla do prádelen. Ani přes tyto radostné vyhlídky se ale socialistické ženy role hospodyně úplně nezbavily.
I nadále panovalo přesvědčení, že žena má být příkladná matka a manželka. Zároveň se ale měla aktivně účastnit veřejného dění a pracovat. Kvůli tomu postupně vznikl systém institucionalizované péče o děti, jako například školky či jesle. Ty se často nacházely přímo na pracovišti, což mělo matkám zjednodušit každodenní logistiku.
V dnešní době, kdy je pro mnoho rodin těžké uživit rodinu z jediného platu, by nejspíš mnoho lidí státní jesle, za které nebudou muset zaplatit polovinu výplaty, uvítali. Kdysi to ale takový med rozhodně nebyl - pedagogika byla na úplně jiné úrovni než dnes a kromě toho měl brzký nástup do kolektivního zařízení mimo jiné jeden cíl, a to vychovat řádné socialisty.
Ideál krásy ztělesňovala fortelná selka do nepohody
Společnost očekávala od žen výkonnost také v řadě jiných ohledů. Správná žena byla nebojácná, sebevědomá a přirozeně soutěživá, aby byla motivovaná se neustále zlepšovat a podávat, především na pracovišti, ty nejlepší výkony. Během toho měla ideálně sršet vtipem a dobrou náladou.
Proměnil se i ideál krásy. Křehké dívčiny v šatech s volánky by nejspíš příliš nepochodily. Naopak bylo žádoucí děvče dobře stavěné, zdravé a nejlépe s dolíčky v červených tvářích. Nedílnou součástí péče o fyzickou kondici byla kvalitní strava a pravidelný pohyb. Mnoho žen tak pravidelně docházelo na kolektivní lekce cvičení. Na módu se tolik nehledělo, přílišná parádivost totiž mohla být chápána jako zahálka.
Zdroje:
