Článek
V roce 1975 byla v lesoparku Bažantnice, která spadá pod dnešní pražskou čtvrť Letňany, nalezena mladá dívka bez známek života. Na první pohled bylo přitom zřejmé, že se na její smrti musel podílet někdo další. Neznámá byla zcela nahá, neměla u sebe žádné osobní věci ani doklady a nebylo pochyb o tom, že v místě nálezu leží již poměrně dlouhou dobu.
Protože bylo tělo v pokročilé fázi rozkladu, bohužel nebylo možné otiskout její podobiznu v novinách. To identifikaci dívky značně zkomplikovalo. Na základě pitvy určil patolog její přibližný věk na 18-21 let a dospěl k závěru, že pravděpodobnou příčinou její smrti bylo udušení.
Zanedlouho bylo nedaleko místa, kde se mrtvá žena nacházela, konkrétně na hřbitově v pražských Ďáblicích, nalezeno poházené dámské oblečení, na kterém se nacházely vlasy dotyčné dívky.
Neznámou dívku našli v lesoparku Bažantnice.
Případ uvízl na mrtvém bodě
Přibližná doba úmrtí byla stanovena na dva až čtyři týdny před nálezem těla, to byla však jediná další informace, kterou se podařilo zjistit. Kriminalisté prověřili všechny mladé ženy v odpovídajícím věku, které se ztratily v inkriminovaném čase, ani tak se jim ale nepodařilo zjistit totožnost oběti. Proto byl případ o rok později odložen.
O další čtyři roky později se ale k případu vrátil detektiv Rudolf Čížek, který byl pevně rozhodnutý objasnit tento zločin, na který už veřejnost prakticky zapomněla. Začal tedy znovu důkladně prověřovat všechny okolnosti nálezu těla a dokonce si vyžádal odborný posudek meteorologů a hydrologů, aby zjistil, zda určená doba úmrtí skutečně odpovídá realitě.
Výsledek ho upřímně překvapil. Dozvěděl se totiž, že průměrná teplota vzduchu na daném místě byla o více než 4,5 stupňů Celsia nižší, než byl tou dobou průměr, zatímco průměrná vlhkost byla až o 28 procent vyšší. Na základě toho vyšlo najevo, že dívka mohla zemřít až o dva měsíce dříve, než se domnívali Čížkovi předchůdci. To znamenalo, že nebyly prověřeny všechny pohřešované ženy, které by jinak přicházely do úvahy.
Stalker z kostela jí udělal ze života peklo
Následně detektiv Čížek přistoupil k použití tehdy zcela nové vyšetřovací metody a na základě vlastností dívčiny lebky si nechal od antropologů vyrobit přibližný model dívčiny podoby. Díky nálezu oblečení a vlasů na Ďáblickém hřbitově se již vědělo, že dotyčná byla hnědovláska, a tak mohla být v tisku zveřejněna podobizna dívky.
Tento krok brzy přinesl své ovoce, protože se policii přihlásil student, který si uvědomil, že jde o jeho známou Marii, která se živila doučováním cizích jazyků a kromě toho pracovala také v bohnické psychiatrické léčebně.
Postupně se tak před ostříleným detektivem začal skládat dohromady děsivý příběh. Marie neměla žádnou blízkou rodinu a vedla osamělý život. Byla silně věřící a pravidelně docházela do kostela, kde si jí všiml starší, tenkrát pětašedesátiletý muž. Dívkou se stal doslova posedlý a začal ji pronásledovat.
Týral všechny své předchozí partnerky
Čekal na ni pravidelně, když se vracela z práce, v kostele ji osahával a podle kriminalistů ji s největší pravděpodobností také znásilnil. Objevila se také výpověď svědkyně, která popsala, jak se muž, identifikovaný jako Roman F., k Marii choval.
„Svědkyně dále uvedla, že Roman F. pohřešovanou pozval pod různými záminkami na chatu do Klánovic, a když s ním opět odmítala mít pohlavní styk, svázal ji a škrtil ji. Pak si sám uvázal provaz s tím, že se oběsí. Pohřešovaná musela slíbit, že se za něj provdá,“ stojí ve vyšetřovacím spisu.
Roman F. se narodil ve Starém Hrozenkově a živil se jako technik. Jak se později ukázalo, jednalo se o násilníka s kriminální minulostí, který se hrubě a za hranou zákona i slušnosti choval prakticky ke všem svým partnerkám.
Rodiče ji před ním ukryli do kláštera
Byl dvakrát ženatý a obě své ženy bil, škrtil a všelijak jinak terorizoval. První se s ním rozvedla po jedenácti letech, druhá ztratila trpělivost již dva roky po svatbě. Přestože se jednalo „pouze“ o dva roky, podle svých slov si s ním prožila doslova peklo.
Již po pár týdnech vztahu se k ní začal chovat majetnicky, napadat ji nebo jí vyhrožovat tím, že zabije sebe i ji. Vyděšená mladá žena se svěřila svým blízkým a ti se rozhodli jednat.
„Rodiče mě odvezli do kláštera v Napajedlech, abych byla v bezpečí. Jenomže on mě tam našel a jednou, když jsme šly společně s dalšími schovankami na vlak, tak počkal u nádraží a postřelil mě na ruce a byl za to odsouzen. To bylo v jednačtyřicátým. Jenže dostal jen podmínku na pět let a já se bála dál. Sama si dnes už nedovedu vysvětlit, proč jsem si ho po tom všem vzala. Ovládal mě. Sliboval, prosil, ale týral mě. A rodičům řekl, že když si ho nevezmu, tak mě zabije. Tak nakonec se svatbou souhlasili. Taky se báli,“ popsala později šílený příběh žena.
Pro detektiva Rudolfa Čížka tak nebylo těžké určit, že se s největší pravděpodobností jedná o pachatele Mariiny vraždy. Definitivně ho usvědčit nebo ho hnát ke zodpovědnosti však již nebylo možné. Ukázalo se totiž, že jen tři dny po smrti své oběti se rozhodl spáchat sebevraždu.
Zdroje:
