Článek
V pražské Revoluční ulici jen nedaleko Štefánikova mostu se dříve nacházela kavárna, do které se chodilo za muzikou. Vltava sídlila ve funkcionalistickém paláci Merkur, který navrhl architekt Jaroslav Fragner. Prostor se rozkládal na dvou podlažích a nechyběl zde ani taneční parket.
Bylo to právě tady, kde získával na konci padesátých let své první posluchače mladý Karel Gott. Tehdy ještě zdaleka nebyl hvězdou pozdějšího formátu a hudba pro něj byla spíše koníček, kterým vyplňoval volný čas. Pokud tedy zrovna nemusel na směnu do ČKD.
Zpočátku se přitom vůbec nezdálo, že z Gotta jednou něco bude. V soutěži Hledáme nové talenty v roce 1957 pohořel, zato si ho ale všiml kapelník Karel Krautgartner. Nabídka zazpívat si s jeho orchestrem v kavárně Vltava měla pro jeho kariéru ale nakonec větší cenu. Středeční večery byly vyhrazené pro hostující zpěváky a budoucí Mistr se na ně brzy začal těšit celý týden předem.
Koncertoval po směně v továrně
Příliš velká romantika to ale pro něj nebyla. Gott o mnoho let později vzpomínal na vstávání v půl páté, přibližně tři hodiny spánku a tramvaj číslo 14, kterou jezdil z Kobylis přes Palmovku do vysočanské továrny. Ve tři čtvrtě na šest už musel mít odpíchnuto. Budoucí zpěvák totiž přes den pracoval jako elektrikář.
Po spolupráci s Krautgartnerem přišlo účinkování s orchestrem Jaroslava Maliny. Při výběru repertoáru měl Karel Gott velkou volnost a ve Vltavě si mohl vyzkoušet, jak publikum opravdu zaujmout. Jeho první posluchači ale nebyli mladí lidé. Spíše se jednalo o osoby ve středním věku, které si přišly hlavně zatančit. Teprve v deset večer pak začínal hlavní program.
Na stejném místě působili i další známí umělci, například Inka Zemánková nebo Stanislav Procházka. Ti ale v dobách, kdy se zjevil Karel Gott, dávno patřili mezi zavedené interprety ve Vltavě. Brzy nicméně došlo k situaci, kdy si hosté koupili vstupenky teprve ve chvíli, kdy se jim u pokladny dostalo potvrzení, že ten večer bude vystupovat právě on.
Všimli si ho Suchý a Šlitr
Ke zdejším stálicím patřil také usměvavý basista, který se stavěl k mikrofonu a získával si sál především svými texty. Nebyl to nikdo jiný, než Jiří Suchý. Gott, později tolik obdivovaný pro svou pěveckou techniku, si na něm podle svých slov cenil nejvíc právě toho, jak dokázal strhnout publikum upřímností a smyslem pro humor.
K prostředí oblíbeného podniku patřil také Waldemar Matuška, který po příchodu do Prahy příležitostně vystupoval nejen ve Vltavě, ale také v Redutě. Jeho cesta se s Gottovou později protnula zvláštním způsobem. Když Matuška odešel ze Semaforu do Rokoka, uvolnil se tím prostor pro nového zpěváka. Suchý se Šlitrem tenkrát dostali tip, že jednoho vynikajícího mohou slyšet právě ve Vltavě.
Do Vltavy tehdy vyrazili, poslechli si ho a nabídli mu angažmá. Karel Gott však podle vzpomínky Jiřího Suchého nechtěl odejít bez Milana Drobného, svého kolegy z kavárny. Nezbývalo tak, než jednoduše přijmout oba dva.
Kavárna Vltava už neexistuje
Karel Gott se do někdejší Vltavy vrátil v červnu 2009. Rozhodl se tam totiž pokřtít svůj výběr 70 hitů – Když jsem já byl tenkrát kluk. Prostor už ale dávno sloužil jako autosalon. Samotný hudební podnik totiž zanikl přibližně ve druhé polovině šedesátých let.
Na večery ve Vltavě řada pamětníků vzpomíná dodnes. Sociální sítě jsou ostatně podobných příspěvků plné a v diskuzích, které se týkají historie Prahy, se čas od času objeví fotografie, které připomínají zašlou slávu tohoto legendárního podniku.
Zdroje:
