Článek
Zatímco dnešní školáci mohou trávit léto na exotických dovolených, v socialistickém Československu to chodilo trochu jinak. Většina dětí se za hranice nepodívala, místo toho tak prázdniny trávily běháním po lese, pionýrskými tábory nebo chozením na koupaliště.
Ať už šlo o klasickou plovárnu nebo improvizovanou plášť na pískovně, k horkému létu to zkrátka patřilo. Je také jasné, že se to neobešlo bez pořádného občerstvení. Z dnešního pohledu nešlo sice o žádnou hitparádu a lékaři by nad množstvím zkonzumovaných kalorií kroutili hlavou, nesporně to ale patří k nostalgickým vzpomínkám na časy dávno minulé.
Dnešní koupaliště nabízí poměrně pestrou nabídku občerstvení. Dopřát si mužeme hranolky, pizzu a mnohdy i opravdu vyladěné hamburgery nebo domácí limonádu. Na něco takového jsme pochopitelně za socialismu mohli rovnou zapomenout a spokojit jsme se museli s tím, co bylo k dispozici.
Socialistický hamburger
Většina lidí si tenkrát svačinu zkrátka přinesla z domova. Nejen, že peněz mnohdy nebylo nazbyt, ale nikomu se nejspíš nechtělo dva měsíce svačit stále to stejné dokola. U stánků se totiž prodávaly jen ty nejosvědčenější klasiky.
Většina Čechoslováků nedala dopustit na socialistický hamburger, neboli řízek mezi dvěma krajíci chleba. Bylo přitom úplně jedno, jestli jste právě šli na celý den k vodě, na čundr nebo třeba autem na Balaton. Řízky smažené na sádle prostě nemohly chybět.
Komu se už řízky zajídaly, někdy zvolil jinou variantu. Mohly to být třeba karbanátky, sekaná nakrájená na plátky nebo obložená houska s turistickým salámem. Hitem byla také paštika Májka, která se ostatně prodává dodnes.
Fronty dlouhé jako týden před výplatou
Ti šťastnější, kteří dostali od rodičů kromě peněz na vstupné také pár drobných na svačinu, mohli na koupališti zamířit ke stánku s občerstvením. Nebyly automaticky všude, ale převážně u větších plováren a fronty byly dlouhé… no, jako fronta na banány.
V nabídce bývaly třeba opečené klobásy, případně párek na papírovém tácku s hořčicí a krajícem chleba. Přibližně v sedmdesátých letech se k nám dostal západní hit, který jsme do té doby neznali. Pokud jste si mysleli, že jde o párek v rohlíku, hádali jste správně.
Dále si Čechoslováci na Balatonu oblíbili místní langoše, a tak netrvalo příliš dlouho, než se začaly objevovat také v našich končinách. Přestože jde prakticky o prázdné kalorie obalené hromadou oleje, jejich popularita neklesá a dodnes se prodávají nejen na koupalištích, ale také na českých hradech a zámcích.
Zmrzlina za korunu
Co by to bylo za léto, kdybychom si během něj alespoň párkrát nezašli na zmrzlinu? Ani za socialismu to pochopitelně nebylo jinak. Nejpopulárnější byly především nanuky, mezi nimiž vévodil například tvarohový Míša. Když se v šedesátých letech začal vyrábět, stál pouhých padesát haléřů. Později se ceny pohybovaly kolem jedné československé koruny.
Na plovárnách často bývaly také stánky s točenou zmrzlinou. Většinou se tehdy netočily do klasických kornoutků, ale do hranatých mističek z oplatkového těsta. Klasikou byla pochopitelně vanilková nebo jahodová příchuť.
Žízeň jsme hasili především limonádami. Ty se prodávaly ve vratných skleněných láhvích, případně se čepovaly do papírových kelímků. Nabídka většinou nebyla nijak slavná, a tak jsme měli na výběr ze „žluté“ nebo „červené“. Ovoce sice nejspíš neviděla ani v zatáčce z vlaku, nic jiného ale jednoduše nebylo.
Zdroje:
