Článek
Byty z druhé poloviny minulého století byly dlouhá léta symbolem všeho, co jsme po roce 1989 chtěli překonat. Malé místnosti, úzké kuchyně, tenké stěny, minimum úložných prostor. Kdo měl možnost rekonstruovat, obvykle příliš dlouho neváhal. Bouraly se příčky, mizely dveře, kuchyně se spojovaly s obývákem a otevřený prostor se stal synonymem moderního bydlení.
Později ale přišla pandemie koronaviru a stále častější práce na home office. Nevýhody otevřených prostor tak jsou najednou více zřejmé, než kdykoliv předtím. Zatímco jsme se před třiceti lety smáli dispozicím socialistického bydlení, dnes pomalu začínáme uznávat, že to možná mělo něco do sebe.
Otevřená dispozice bydlení má mnoho nevýhod, které jsme dřív neviděli.
Oddělené místnosti měly svůj účel
Panelákové byty pochopitelně nebyly dokonalé. Vznikaly ostatně především proto, aby rychle vyřešily obrovský nedostatek bydlení. Od šedesátých let se v Československu stavěly ve velkém podle typizovaných projektů a cílem bylo postavit co nejvíce bytů v co nejkratším čase a za rozumné náklady.
Estetika nebo individuální potřeby domácností šly často stranou, přesto miliony lidí poprvé získaly byt s centrálním topením, teplou vodou, vlastní koupelnou a splachovacím záchodem. Pro mnoho rodin to byl výrazný skok v kvalitě bydlení.
Typický byt ze sedmdesátých nebo osmdesátých let měl jasně rozdělené místnosti. Kuchyň bývala samostatná, obývací pokoj oddělený dveřmi a ložnice sloužila opravdu ke spaní. Šlo hlavně o praktickou reakci na způsob života tehdejších rodin. Členové domácnosti mívali často rozdílné směny, děti chodily do školy, někdo sledoval televizi, jiný se učil nebo spal. Zavřené dveře jednoduše dávaly smysl.
Prostor jako znak luxusu
Po revoluci se ale změnil pohled na bydlení raketovou rychlostí. Otevřené dispozice se staly symbolem luxusu i západního životního stylu. V časopisech o bydlení se začaly objevovat fotografie obrovských kuchyní propojených s obývacím pokojem, ostrůvků, barových pultů a nekonečných prostor bez jediných dveří. Kdo rekonstruoval panelákový byt, měl pocit, že první povinností je vzít sbíječku a zbavit se alespoň jedné příčky.
V našich představách měl tehdy byt sloužit hlavně jako místo pro společné trávení večerů. Otevřený prostor působil větší, světlejší a modernější. Navíc mnoho panelákových bytů opravdu nebylo velkých, takže propojení místností opticky přidalo několik cenných metrů.
Dnes se ale ukazuje, že bydlení používáme úplně jinak, než před třiceti lety. Domov se v řadě případů proměnil v kancelář, školu, zasedací místnost, posilovnu i kavárnu. Jeden člověk sedí u videohovoru, druhý vaří oběd, dítě má online výuku a někde v pozadí štěká pes. Otevřený prostor, který měl rodinu spojovat, najednou znamená, že všichni sdílejí úplně všechno.
Bourání příček dnes litujeme
Není proto náhoda, že architekti a designéři dnes častěji mluví o flexibilních dispozicích, možnosti oddělit jednotlivé části bytu nebo vytvořit pracovní kout, který lze snadno zavřít. Pandemie v podstatě urychlila trend, který ukázal, že bydlení musí zvládnout mnohem více funkcí než dřív. Soukromí se tak znovu stalo cennou komoditou.
Ironií je, že přesně to nabízely mnohé socialistické dispozice. Každá místnost měla svůj účel a oddělení prostoru bylo považováno za výhodu, nikoliv za přežitek. Otevřené dispozice oproti tomu skvěle fungují pro člověka, který žije sám nebo tráví většinu dne mimo domov. Když ale v jednom bytě několik lidí současně pracuje, studuje a odpočívá, začínají být dveře otázkou přežití.
Zdroje:
Maja Babić: The Historiography and Research on State-Socialist Housing: Prague's Paneláky, Architectural Histories(2024). Přehled vývoje panelového bydlení, jeho společenské role a proměny po roce 1989.
Kimberly Elman Zarecor, Eva Špačková: Czech Paneláks are Disappearing, But the Housing Estates Remain (2012)
