Článek
Pokud dnes zajdete do kavárny, nápojový lístek bude nejspíš tak bohatý, že si možná nebudete úplně jistí, co si vlastně objednáváte. Kdyby se ve stejném podniku objevil cestovatel časem, který přicestoval ze socialistického Československa, nejspíš by byl ztracený úplně.
Za minulého režimu totiž nabídka byla podstatně méně pestrá, než dnes. Znali jsme převážně jeden druh kávy, několik limonád a sladký sirup. O mnoho více se toho v podnicích ani obchodech sehnat nedalo.
To ale neznamená, že vše bylo špatné - na některé nápoje si jistě mnoho z nás s nostalgií zavzpomíná. A to i přesto, že dnes by zmíněné chutě nejspíš právě dobrý dojem neudělaly.
Turecká káva s lógrem na dně
Když přijde řeč na kávu, pamětníkům se nejspíš vybaví především vůně čerstvě umletých kávových zrn. Téměř v každé samoobsluze se totiž v prostoru za pokladnami nacházel mlýnek, kde si každý mohl svou zrnkovou kávu Standard sám umlít a odnést domů.
Kávová zrna se do Československa většinou dovážela ještě zelená a pražila se na několika málo místech, například v pražských Vysočanech nebo v Jihlavě. Odtud již zamířila zabalená v sáčcích k zákazníkům. Latté bychom ale v tehdejších nabídkách kaváren hledali marně. Naprostá většina Čechoslováků totiž popíjela zkrátka starého dobrého turka s lógrem na dně hrnku.
Zatímco dospělí si o přestávkách v práci dopřávali hrníček černé kávy, děti popíjely převážně nápoje, kterým dominoval cukr. Ve školních jídelnách se obvykle připravoval šípkový čaj, který byl tehdy velmi populární jako zdroj vitaminu C. Veškeré zdravotní benefity však pravděpodobně přebilo množství cukru, případně sladkého sirupu s příchutí lesního ovoce, který do čaje kuchařky ve velkém přidávaly.
Práškové nápoje frčely mezi dětmi
Sirupy se ostatně popíjely nejen v čaji, ale také jen tak s vodou. Našli jste je v každé domácnosti, kde si je někdo dokonce připravoval perlivé, pochopitelně za použití vody ze sifonové lahve.
Zapomenout nesmíme ani na velmi populární nápoje z prášku, z nichž nejznámější byl rozhodně Vitacit a Ovocit. Jejich éra sice již dávno skončila, čas od času je ale v rámci retro nabídek obchodních řetězců stále můžete zakoupit.
Limonádové šílenství za socialismu
V konzervárnách se také vyráběly limonády. Někdo si možná ještě vybaví značky jako Fruta, Briliant, Kord nebo Rekord. Prodávaly se převážně v nepraktických skleněných lahvích, které bývaly velmi těžké. Navíc měly limonády skutečně šílené barvy, které přírodu neviděly ani v zatáčce z vlaku. Zdravé to sice nebylo, pro děti to ale bylo atraktivní.
Nealko nápoje ale vyráběly dokonce i některé pivovary. Západní limonády se sháněly velmi těžko a většinou se daly pořídit jen v Tuzexu, a tak jsme si například colu užili jen málokdy. Právě z toho důvodu také vznikla československá obdoba této limonády, dodnes velmi populární Kofola. Tuzemské variace na colu se pak začaly objevovat teprve po roce 1968 a je nutné podotknout, že chuťově většinou nebyly příliš uspokojivé.
V hospodách nebo třeba na koupalištích se také objevoval jeden velmi oblíbený nealko nápoj, a to malinovka. Žádné skutečné ovoce sice neobsahovala, zato ale zákazníky lákala svou příznivou cenou a pochopitelně také množstvím rychlého cukru.
Zdroje:
