Článek
V některých školách stále ještě školní sběr existuje. Většina dětí by na něco podobného ale spíše nechápavě hleděla. V minulosti se ale politici snažili občany motivovat například ke sběru papíru, železa a dalších komodit.
Na snaze využít věci, které by jinak skončily na smetišti, není pochopitelně vůbec nic špatného. Potíž ovšem byla v tom, že se to pro školáky stalo povinnou aktivitou. A jak všichni dobře víme, i z té nejušlechtilejší myšlenky se stane otrava, jakmile ji musíme vykonávat povinně.
„Co nesesbíráme doma, musíme dovézt ze zahraničí. Dobře organizovaným sběrem ušetříme republice miliardy!“ podobnými hesly se vláda v 50. letech snažila Čechoslováky motivovat k ekologickému chování. A ušetřeny toho nebyly ani děti.
Zasocialismu se chodilo také na sběr bylin.
Školní sběr byl povinnou otravou
Obvykle se papír do škol nosil jednou za dva týdny. Poté ho děti odevzdaly školníkovi, který balík zvážil a pečlivě údaj zaznamenal. Jednotlivé školy pak soutěžily, kdo papíru nebo železa nasbírá nejvíce. Za odměnu pak školáci mohli dostat třeba diplom, encyklopedii nebo hezký školní výlet.
Protože se soutěžilo také mezi třídami v rámci jedné školy, byli ve velké výhodě ti, jejichž rodiče mohli ze zaměstnání pravidelně dodávat velké množství sběru. Reputace jejich potomků v kolektivu poté přirozeně výrazně vzrostla.
Za starý papír bylo možné dostat pár korun
Někteří žáci ale přesto raději papír nebo plechovky nosili do sběrny. Důvod byl prostý, obvykle totiž výměnou mohli dostat pár drobných. Do školy poté donesli pouze potvrzení o výkupu.
Jestli se jim to vyplatilo? Rozhodně. Za jeden kilogram papíru se totiž dalo kupříkladu koncem 70. let získat padesátník. Kopeček zmrzliny stál přitom kolem 70 haléřů, zatímco točená zmrzlina stále 1,40 československých korun. Kdo nebyl během školního roku líný, mohl tak mít hezké prázdniny.
Sběr přírodnin některé školy provádí dodnes
Sbíraly se ale také přírodniny. Do této aktivity se velmi často zapojily celé rodiny. Mohlo jít třeba o sběr bylinek, jako například kopřivy či březové lístky. Ty bylo následně doma nutné usušit a až poté odevzdat ve škole. Takto získané suroviny putovaly obvkle do potravinářského nebo kosmetického průmyslu.
V tomto zvyku mimochodem některé školy pokračují dodnes. Nejde už ale o povinnou aktivitu, ale spíše dobrovolnou činnost, která má hned několik výhod. V první řadě dostane děti ze školních lavic do přírody, kromě toho může posloužit také jako zpestření výuky přírodopisu.
Některé školy zase shromažďovaly bukvice, které později odevzdávali lesní správě. Ta je s povděkem přijala, protože je mohla použít ke krmení zvěře v zimních měsících. Děti, které vyrůstaly na sídlištích, tak byly ve významné nevýhodě oproti spolužákům z venkova.
Dnes se na recyklaci opět klade důraz
Přibližně v 80. letech začali politici přiznávat, že při sběru nejde pouze o navrácení surovin do oběhu, ale také o ochranu životního prostředí. Motivovat chtěli také dospělé, a tak vznikla sběrová loterie. V té bylo možné vyhrát hodnotné ceny, jako například motorku a dokonce i auto.
Ironií je, že zatímco po revoluci si mnoho lidí oddechlo, že se něčeho podobného už nemusí účastnit, potřeba udržitelného chování v posledních letech stále narůstá. K ekologii tak znovu řada odborníků vybízí, byť už za použití jiných metod.
Zdroje:
