Článek
Podnikové večírky za socialismu obvykle pořádali odboráři z ROH. Ti se starali o to, aby byl dostatek občerstvení, bylo co pít a každý si domů donesl alespoň malou pozornost. Na finanční prémie a šampaňské jsme ale mohli zapomenout. Tyto mejdany se totiž nesly ve výrazně více lidovém duchu.
Nepořádaly se rauty, jaké známe z firemních oslav dnes. Základem cateringu byly tenkrát především chlebíčky. Mohly být třeba šunkové nebo vajíčkové, rozhodně na nich ale nemohla chybět kyselá okurka.
Naprosto nepostradatelnou součástí občerstvení byl ale vlašský salát, neboli lidově vlašák. Nebylo žádnou výjimkou, že v něm stála lžíce a jedl se obvykle s rohlíkem. Ten byl k večeru sice už trochu gumový, ale nikomu to nevadilo - hlavní bylo, že jsme měli k alkoholu něco mastného k zakousnutí.
Na podnikových večírcích se hojně kouřilo.
Nápojový lístek byl velmi spartánský
Jak to bylo s nápoji? Dnes obvykle bývá k dispozici vinný lístek a pestrá paleta koktejlů. Tenkrát ale byly možnosti podstatně skromnější. Základním nealkoholickým nápojem byla Kofola, řada lidí si do ní ale i tak přidávala tuzemák. Dále nesmělo chybět levné víno, popřípadě něco ostřejšího.
Začínalo se tou nudnější částí večírku, kterou představovaly proslovy stranických funkcionářů. Bylo to sice spíše za trest, kvůli tomu, co obvykle následovalo později, to ale většina lidí ráda přetrpěla. Nedostavit se na vánoční večírek by navíc nejspíš znamenalo černý puntík a zvídavé otázky, co tak důležitého jste měli toho večera na práci.
Jakmile se ale vedení podniku odebralo domů, začala ta pravá zábava. Vedoucí oddělení si povolil kravatu a možná si dokonce laškovně rozepl knoflíček košile. Na řadu pak přicházely láhve, které byly do té doby ukryté v bezpečí kancelářských skříněk.
Kouřová clona skryla méně, než jsme doufali
Ve všech kancelářích se zpravidla okamžitě začalo kouřit, a to zcela bez přestání. Skrze kouřovou clonu kolikrát nebylo vidět na krok, tenkrát se ale tabáku oddával skoro každý, a tak to nikomu nevadilo.
Postupně se také začaly popíjet zajímavější nápoje, ať už to byl koňak, zelená nebo známý socialistický drink „čert“, což byla kombinace griotky a rumu. S postupující hodinou také zpravidla padaly zábrany. Nejen že si kdekdo potykal, ale navíc šlo ideální příležitost třeba pro vyříkávání osobních sporů.
Samostatnou kapitolou pak byly techtle mechtle s kolegy. Nemálo milostných trojúhelníků a všelijakých aférek vzniklo právě na podnikových večírcích. Potíž byla, že si každý pod vlivem alkoholu myslel, že ho nikdo nevidí. Ve skutečnosti ho ale viděli úplně všichni včetně uklízečky a drby se následně bavil celý podnik třeba do Velikonoc.
Dárkové balíčky s mýdlem a čokoláda
K vánočním večírkům patřily také odměny. Dnes nejsou ničím neobvyklým třinácté platy, finanční bonusy nebo poukazy do wellness. V minulosti šlo ale zpravidla o dárkový balíček, který mohl obsahovat třeba mýdlo, ručník nebo levný parfém.
Muži dostávali láhve s alkoholem, ženy třeba kávu. Téměř každý zaměstnavatel také své podřízené obdaroval vánoční kolekcí. Radost tak měli nejen rodiče, ale i jejich děti, které za socialismu čokoládky v lesklém staniolu milovaly a maminky je musely střežit, aby kolekce nepadla za oběť mlsným jazýčkům dřív, než mohly vůbec být pověšené na stromeček.
Dnes to působí bizarně, šlo ale o zkrátka o ducha doby, která už je dávno pryč. Někdo vzpomíná rád, jiní jsou naopak rádi, že už je to za námi. Společné mají ale obě skupiny jednu věc, a to vynikající historky, kterými mohou pobavit vnoučata.
Zdroje:
