Článek
V předvánočním čase se dnes nákupní centra plní houfy lidí, řetězce nabízí nejrůznější slevové kupony a téměř by se dalo říci, že propuká davová psychóza. V dobách socialismu to bylo podobné a jiné zároveň.
Příliš se nelišila snaha lidí sehnat vše potřebné pro pohádkové svátky, naše nároky ale byly znatelně menší. K radosti nám mnohdy stačilo jen to, že se nám podařilo sehnat mandarinky nebo banány. Těch byl totiž po většinu roku nedostatek a obchodníci je přivezli jen u výjimečných příležitostí.
Pomeranče v moučkovém cukru
Mít na štědrovečerním stole exotické ovoce bylo naprostou esencí luxusu, a tak byli lidé ochotni udělat téměř cokoliv, aby ho sehnali. V prodejnách se většinou stály fronty a mnohdy bylo nutné se do nich zařadit během pracovní doby - v opačném případě jste riskovali, že se na vás nedostane.
Rozhodně ale neexistovala varianta, že byste si pomeranči naplnili celou spižírnu. Počet, který si jedna osoba mohla koupit, byl omezený a víc, než jeden sáček většinou nebylo možné pořídit.
Citrusy se většinou dovážely z Kuby a v tuto roční dobu měly jednu zásadní vadu, byly totiž velice kyselé. Malým dětem tak většinou moc nechutnaly. I s tím si ale vynalézavé maminky a babičky dovedly poradit - jednoduše je nakrájely na plátky a obalovaly v moučkovém cukru. Pokud jste tedy přemýšleli, kde se vzal zvyk vašich prarodičů všechno ovoce vydatně sladit, pak už víte, odkud vítr vane.
U řezníka vyhrával ten, kdo byl větší kamarád
S jinými potravinami to ale nebylo o mnoho lepší. Protože se chtěl každý před Vánoci zásobit, opět došlo na dlouhé fronty. Navíc o dovážce nákupu až do domu jsme si mohli nechat zdát, a tak nezbylo, než vyrazit do víru města.
Maminky na mateřské nákup nakládaly do kočárků, seniorky zase hojně využívaly kolečkové tašky, kterým se lidově říká RVHP. Dovézt některé položky ze seznamu domů bez úhony bylo pořádné dobrodružství. Kupříkladu mléko se prodávalo v legendárních sáčcích, které se někdy proděravěly, ještě než se za vámi zavřely domovní dveře.
Kromě ochoty vystát frontu ale hrály roli také známosti a sympatie. Nebylo žádným tajemstvím, že například u řezníka se často ty nejlepší kusy masa schovávaly vzadu v lednici pro kamarády, příbuzné nebo zkrátka toho, kdo se mohl nějak revanšovat. K tomu nejlepšímu podpultovému zboží se tak dostali hlavně ti společenští, případně dobře postavení - zkrátka se obchodníkům vyplatilo s nimi být za dobře.
Některé věci se ani po desetiletích nemění
Další obtížně sehnatelnou položkou mohly být vánoční kolekce. Ano, přesně ty čokoládové figurky a hvězdičky v lesklém staniolu, které se věšely na vánoční stromeček. V Československu se jich sice vyrábělo hodně, ovšem část byla určena pro export. Pokud ale byl někdo z rodiny v ROH, bylo vyhráno. V takovém případě totiž pravděpodobně kolekce fasoval, a to k nesmírné radosti širokého příbuzenstva.
Jinak ale svátky probíhaly velice podobně, jako dnes. Rodiny se společně dívaly na pohádky, jedl se bramborový salát, řízky a kapr, připravovalo se cukroví. Pod stromečkem toho ve většině domácností nejspíš bylo méně, než známe z dnešní doby, ale ruku na srdce - kdo z nás po svátcích alespoň jednou nenadával, kam všechny ty krámy vlastně uloží?
Přestože se totiž doba může lišit, lidé se vesměs nemění. Většina z nás stále touží po klidu, odpočinku a čase, který bude moci strávit se svými blízkými. A jestli u toho budeme jíst cizokrajné ovoce, nebo třeba jablka, už vlastně není tak důležité.
Zdroje:
