Článek
Téměř každé dítě prožilo období, kdy snilo o tom, jaké by asi bylo být rytířem nebo princeznou. Představovaly si přitom turnaje, plesy a slavnosti, každodenní realita středověku ale byla úplně jiná. Pokud jste navíc neměli to štěstí, že jste se narodili do šlechtického stavu, bylo to ještě mnohem horší.
V porovnání se středověkým člověkem je i ten největší dnešní zálesák naprosto zhýčkaný. Pojďme se podívat, proč. Začít můžeme třeba s hygienou. Říkalo se, že průměrný sedlák se koupal jen dvakrát v životě - poprvé po narození, podruhé, když ho před pohřbem umývali a chystali do rakve.
Teplou koupel si mohl dovolit málokdo. Nejspíš byste se tak museli umývat nad škopkem.
S hygienou to moc slavné nebylo
Pochopitelně to není pravda, možnosti provádět byť jen základní hygienu ale byly i přesto značně omezené. Káď s horkou vodou, která by mohla posloužit jako koupel, byla velmi nákladná věc. Většina lidí by si ji jednak nemohla dovolit, jednak by nemohla investovat tolik času do její přípravy. Nestačilo zkrátka otočit kohoutkem, vodu bylo nutné nanosit, postupně ohřát na kamnech a poté zase vynést z domu. Běžní lidé ale museli dlouhé hodiny pracovat. O něčem takovém si tak mohli nechat jen zdát.
Prostí občané se tak umývali většinou za pomoci škopku, ve kterém si opláchli obličej a ruce. K omytí intimních partií mohl posloužit třeba navlhčený hadřík. Protože ale nebylo k dispozici zdaleka tolik kosmetických produktů jako dnes, pomáhalo to jen částečně. Je tak nutné konstatovat, že průměrný středověký vesničan či měšťan by nám dnes zkrátka neuvěřitelně páchl.
Ulice páchly splašky
Páchly i ulice. Splašky se totiž často vylévaly jen tak z okna. Neexistovala kanalizace, latríny proto bylo nutné čistit ručně. Byla to velmi nevděčná práce a nikdo se do ní dvakrát nehrnul. Kromě toho v chudých oblastech často byla dokonce i latrína velký luxus, a tak si lidé zkrátka odskočili tam, kde právě byli - třeba uprostřed ulice.
S tím se pojila jedna důležitá věc. V odpadcích si hověla zvířata jako třeba krysy nebo vši, ty ale mohly šířit nemoci. Musíme si uvědomit, že úroveň medicíny byla nevalná, povědomí o hygienických zásadách bylo tristní a pokud už někdo onemocněl, nemohli mu lékaři příliš pomoci.
Dětská úmrtnost byla holý fakt
Většina lidí tak chápala jako holý fakt třeba to, že velká část dětí se zkrátka nedožila dospělosti. Odhaduje se, že až polovina všech kojenců nepřežila svůj první rok života. Ani v následujících letech to ale nebylo o mnoho lepší. Velký vliv na to měla například jednotvárná strava, která často zdaleka nepokryla veškeré potřeby lidského těla. Podvýživa tak byla reálná věc.
Pokud se navíc v daném roce nepovedla úroda, hrozil hladomor. Lidé žili v neustálých obavách z hladu, který dnes už nezažijeme. I ten nejchudší člověk si totiž dnes může opatřit alespoň základní potraviny, i kdyby měl v krajním případě musel navštívit charitu.
Voda z potoků či studní mohla být kontaminovaná, třeba kvůli odpadkům. Většina lidí se ji tak bála pít a hledala jiné možnosti. Za bezpečné se považoval mošt, častěji ale slabé pivo. To dostávaly dokonce i děti. Po zdravotní stránce alarmující, nejspíš to ale přece jen bylo lepší, než zahynout na úplavici.
Pracovní život byl úmorný
Většina lidí pracovala manuálně a byla to opravdu velká dřina. Nástrojů totiž k dispozici mnoho nebylo. Lidé tak měli mozoly, opotřebované klouby a řadu dalších potíží. Co si rodiny neobstaraly, to zkrátka neměly. Proto se do pracovního procesu musely velmi brzy zapojit i děti. Klasické dospívání v dnešním slova smyslu tak prakticky neexistovalo.
Příliš motivační nebylo ani to, že rolníci byli nuceni pracovat na panském, takže jim nezbýval dostatek času na obdělávání vlastního hospodářství. A z toho mála, které se jim podařilo vypěstovat, museli ještě odvádět daně. Osmihodinová doba a volné víkendy by tak středověkým lidem připadaly jako naprostá fantasmagorie.
Zdroje:
