Článek
Západní zboží bylo za socialismu naprosto nedostatkové a velká většina lidí prakticky neměla šanci se k němu dostat. V Praze na tom byli o něco lépe, než ve zbytku republiky - nacházely se zde totiž speciální prodejny se zahraničními potravinami. Jeden z nich se nacházel v Jindřišské ulici a jmenoval se Paříž-Praha, v Pařížské zase byla Jadranka. Ani tak to ale nebylo žádné terno. Pro to nejlepší se proto muselo do Tuzexu.
Název této prodejny byl zkratkou slovního spojení „tuzemský export“ a vznikl v roce 1957. Pro jeho založení našli naši soudruzi inspiraci v Sovětském svazu, a to konkrétně v tamějším Obchodním syndikátu TorgSin. Ještě před tím ale existovaly také prodejny Darex, neboli „dárkový export“. Tam se daly za poukázky zakoupit některé produkty, hlavní službou bylo ale zasílání balíčků do zahraničí a zase zpět do Československa.
Luxusní zboží pro vyvolené
První pobočky Tuzexu se pochopitelně objevily v Praze, kde jich bylo k dispozici několik. Nacházely se třeba v Pařížské ulici nebo na Tylově náměstí. Postupně byly ale otevřeny další v některých větších městech.
Zboží v Tuzexu bylo dvojího typu. Jednak zde byly k dostání luxusní a zahraniční produkty, které se nikde jinde koupit nedaly. Kromě toho se zde ale prodávalo také zboží vyrobené u nás, které bylo primárně určeno pro export. Šlo třeba o slavné čokoládové vánoční kolekce, Becherovku nebo třeba lepší čokolády.
Takto vypadaly poukázky to Tuzexu, kterým se říkalo Bony.
Získat Bony bylo téměř nemožné
Vyrazit sem na nákup ale nebylo jen tak. S normální měnou jste totiž nepochodili, museli jste mít buď valuty některé zahraniční měny nebo poukázky, které se jmenovaly Bony a dalo se s nimi zaplatit pouze v Tuzexu. Potíž ovšem byla, že většina občanů se k nim neměla jak dostat.
Oficiální cestou je totiž bylo možné získat jen jako mzdu za práci v zahraničí. Žádná možnost, jak je koupit legálně, neexistovala. I na to si ale vynalézaví Čechoslováci velice rychle našli řešení. Na černém trhu začali fungovat takzvaní veksláci, u kterých si bylo možné peníze za Bony směnit.
Hodnota Bonů byla různá, od 50 haléřů až po 500 československých korun, jeden Bon byl poté v hodnotě jedné československé koruny. Kurz u veksláků byl ale o poznání méně výhodný, jeden Bon totiž běžně nabízeli třeba za 3-5 československých korun. Pokud byl zrovna poukázek nedostatek, mohl se ale kurz vyšplhat i výš.
Být vekslákem byla sice velice výnosná, ale také riziková živnost. V případě odhalení se snadno mohlo stát, že dotyčný skončil za katrem. „Já jsem nakupoval od Jugoslávců. Ten Bon přišel na tři koruny a dal se prodat za 3,50. Pak během pěti až sedmi let se to už vyhouplo na pětikorunu,“ popsal bývalý obchodník s bony Václav Nývlt pro TV Nova. „Kolem roku 1988 jsem byl odsouzen k roku ve vězení nepodmíněně,“ dodal chmurně.
Pořídit jste si mohli cigarety i skútr
I přes všechny tyto překážky si ale lidé Bony pořizovali. Motivací byl sortiment Tuzexu, který byl dostatečně velkým lákadlem. Chodilo se tam třeba pro džíny, moderní elektroniku, ale také hračky. Například pravé panenky Barbie nebo Mončičáky byste těžko sháněli jinde.
Za Bony se ale daly pořídit také výrazně dražší položky, dokonce i zahraniční auta. „Jednoho dne přivezli do prodejny italské skútry Vespa. Nádherné kousky, prostě etalon všech skútrů a mopedů. Jenže stály tehdy nějakých 6.000 bonů, což bylo přibližně 30 - 35 tisíc korun. Automobil Škoda 120 L stál v té době v Tuzexu přibližně 16.000 bonů. Říkali jsme si, že Vespu si nikdo nekoupí a na prodejnu jsme vystavili všechna barevná provedení. Modrou, bílou, černou a červenou,“ popsal jeden z bývalých prodavačů pro web Testyojetin.cz. K jeho nesmírnému překvapení se ale skútry prodali velice rychle.
Kromě toho tam byly v nabídce pochopitelně i potraviny, na které se některé konkrétní pobočky zaměřovaly. Třeba právě na zmíněné Tylovo náměstí se kromě potravin chodilo také pro alkohol nebo cigarety.
Tuzex zanikl až několik let po revoluci
Atraktivní byl Tuzex také pro děti a mládež. K dostání tam byla totiž třeba Kinder vajíčka, zahraniční žvýkačky a v neposlední řadě také limonády typu Fanta, Sprite či Cola.
Po revoluci síť prodejen Tuzex ještě nějakou dobu fungovala. Než se k nám zboží ze Západu začalo vozit ve velkém, nějakou dobu to trvalo, proto měly specializované obchody stále své opodstatnění. Zrušeny byly teprve v roce 1992, kdy se podnik změnil na akciovou společnost. Ta definitivně zanikla v roce 1998.
Dnes je tak Tuzex především nostalgickou vzpomínkou na staré časy. A přestože nebylo snadné se k vysněnému zboží dostat, možná, že z něj poté člověk měl větší radost, než když si v dnešní době můžeme objednat cokoliv v neuvěřitelně krátkém čase.
Zdroje:
