Článek
Vymítače ďábla si lidé představují jako přísně vypadajícího jezuitského kněze, který nad postiženým mává ve vzduchu kropenkou a do ochraptění pronáší další a další modlitby. Ve filmech je často k vidění děsivá scéna, při který se posedlý člověk zmítá v křečích a někdy dokonce umírá.
Čirá fikce? V mnoha koutech světa stále realita. Exorcismus se praktikuje i ve 21. století a dokonce i v Česku máme několik kněží, které se tomuto nelehkému duchovnímu oboru věnují.
Ačkoliv exorcismus máme spojený s církví, vykonávali ho i pohané.
Vymítá se už od nepaměti
Právě křesťanský exorcismus, jehož cílem je zbavit nešťastníky posednutí nečistými silami, mravní zkaženosti nebo pokušení, je v dnešní době díky popkultuře nejznámější. Podobné rituály ale lidstvo praktikuje od nepaměti.
Historici zjistili, že něco podobného se dělo již v 1. tisíciletí před naším letopočtem kupříkladu v Mezopotámii, kde vymítání prováděli kouzelníci, kterým se říkalo ašipu. Používali při tom nejrůznější kouzelné amulety a vzývali pomocné démony, ať už to v jejich myslích znamenalo cokoliv.
Starověké Řecko zase dalo světu slovo „démon“, které ve své původní podobě „daimon“ znamenalo zkrátka ducha, božstvo nebo jakoukoliv nadpřirozenou sílu. V jejich pojetí ale mohl být démon zlý stejně jako dobrý. Některé bylo naopak dobré si naklonit.
Exorcismus jako náboženská zbraň
Ve středověku mělo vymítání nejprve podobu modliteb a věřící mohli vymítat sami sebe tím, že je poctivě odříkávali. Ve 14. století ale byla vydána první kniha o exorcismu, která nastavila určitý úzus, podle kterého se při rituálech mělo postupovat.
To vedlo ke vzniku inkvizice a údajná posedlost nečistými silami se stala prostředkem k náboženskému útlaku. Cokoliv, co se neshodovalo s katolickým viděním světa, tak mohlo být prohlášeno za odpadnutí od víry a v úvahu poté připadal exorcismus.
Zmíněný text byl v průběhu staletí revidován a jeho zatím poslední verze byla vydána v roce 1999, což zní neuvěřitelně, nicméně pro řadu věřících jde o stále aktuální téma a reálný problém.
Zásah exorcisty může i zabít
Zvlášť ve 20. století bylo popsáno několik případů, kdy vymítání skončilo smrtí. Za posedlé byli tehdy označováni lidé, kteří se spíše potýkali s neurologickým či duševním onemocněním.
Oběti byli obvykle podrobováni velmi dlouhým a vyčerpávajícím rituálům, které trvaly dlouhé hodiny. Po tu dobu většinou neměli možnost si odpočinout, neměli přístup k vodě a ani odborné lékařské péči. Proto se mohlo stát, že jejich tělo tento nesmírně stresující nápor nevydrželo a zkrátka vypovědělo službu.
Bohužel se ale podobné situace někdy odehrávají i v dnešní době. Spojenými státy tak například před dvěma lety otřásl incident, ke kterému došlo v Severní Karolíně.
Dvojice pěstounů tam utýrala svého pětiletého adoptivního syna Skylera, na kterém prováděla amatérský exorcismus. Během něj byl chlapec pevně zabalený do prostěradla, aby „se uklidnil“, bylo mu odpíráno jídlo a býval ponechaný dlouho o samotě bez dozoru.
Toto chování pak nakonec nevyhnutelně vedlo k chlapcově smrti, zatímco pěstouni byli obviněni z vraždy. Tento případ je jedním z mnoha, kdy pověry a nedostatek racionálního uvažování převážily nad prostou logikou a vědeckými poznatky.
Češi mají svého exorcistu
Jedním z kněží, který se exorcismu v Česku věnuje, je starokatolický duchovní Petr Jan Vinš. Ten se na celou problematiku dívá zdrženlivě a je toho názoru, že by pokaždé měli být zapojeni odborníci z řad psychologů a psychiatrů a exorcisté by rozhodně neměli překračovat své pravomoci.
„Prvotním důvodem mého zájmu o exorcismus byl názor, že je potřeba k této službě přistupovat s určitou mírou ideologické skepse a nenechávat ji jenom na těch hodně konzervativních kruzích,“ vysvětlil, co ho vůbec k tomuto nezvyklému povolání přivedlo.
„Pastorační služby nemají být alternativou k psychiatrickému ošetření nebo terapii, má to být odpověď na poptávku, kterou psychiatrie a psychologie nedokáže uspokojit,“ dodal.
Zdroje:
