Článek
Rok 1961 je pro německou historii smutnou vzpomínkou na moment, během kterého se komunisté z Německé demokratické republiky rozhodli oddělit od západní sféry vlivu nejen myšlenkově, ale také zcela hmatatelně. V noci z 12. na 13. srpna tak začala stavba Berlínské zdi, o které ještě několik měsíců vláda svorně prohlašovala, že rozhodně není v plánu.
Ráno se Berlín probudil a naskytl se mu zcela šokující pohled. Nejen stovky dělníků, ale také východoněmeckých vojáků budovaly první improvizovanou bariéru, která sestávala většinou z prken a ostnatého drátu. Současně s tím byly také uzavřeny přechody mezi východní a západní částí města. Z lidí, kteří ještě předešlého dne byli sousedé, se tak v okamžiku staly pouze vzpomínky.
Následně začala vznikat zeď betonová, kterou můžeme na některých místech do dnešního dne vidět zachovanou, přestože většina již byla stržena. Byla dlouhá 160 kilometrů a definitivně dokončena byla 18. srpna 1961. Dnes si tedy připomínáme výročí této smutné události.
Stavba Berlínské zdi začala doslova přes noc.
Emigrace způsobovala hospodářské problémy
Důvody, proč se komunisté pro stavbu zdi rozhodli, byly vesměs pragmatické. Než k tomu došlo, docházelo k prakticky neukočírovatelné vlně emigrace do Západního Německa. Ta začala způsobovat problémy na pracovním trhu, v některých sektorech skutečně chyběli pracovníci a byl zaznamenán velký odliv vzdělanější části populace. Tato situace způsobovala dokonce i hospodářské problémy.
V prvních týdnech po dokončení stavby docházelo k řadě dramatických situací, mnoho lidí se totiž na poslední chvíli pokoušelo zeď překonat a dostat se do Západního Berlína. Proslulá tím byla zejména ulice Bernauer Straße, která ležela přímo na hraniční linii.
V prvních dnech tak bylo možné vejít do domu ve východní části města a vyjít zadními dveřmi do Západního Berlína. Armáda ale velmi rychle začala zabedňovat dveře, případně obyvatele dotyčných domů rovnou vystěhovávat. Ani to ale neumenšilo touhu po útěku. Někteří lidé se snažili sešplhat z oken ve vyšších patrech po improvizovaných lanech, byly ale zaznamenány také případy, kdy se někdo ze zoufalství rozhodl z okna vyskočit.
Skok z okna a jiné pokusy o útěk
Jistá Ida Siekmannová se takto odhodlala ke skoku ze třetího patra, což se jí bohužel vymklo z rukou a na následky pádu nakonec zemřela. Stala se tak první, ale rozhodně ne poslední mrtvou, která padla za oběť Berlínské zdi. V následujícím období totiž východoněmečtí vojáci přitvrdili a začali ty, kdo se pokusili emigrovat, rovnou střílet.
I přesto se ale čas od času někomu utéct podařilo. V roce 1964 se například zdařil plán, během kterého vykopali východní Němci celkem 140 metrů dlouhý tunel, pomocí kterého se jim skutečně povedlo uniknout. Protože jich bylo 57, jedná se o největší hromadný útěk v historii Berlínské zdi.
Celkově se o útěk za celou dobu existence pokusilo přibližně 5000 lidí, z toho přibližně 136-200 zemřelo. Úplně poslední obětí se pak údajně stal člověk, který se pokusil zeď překonat v horkovzdušném balonu, který havaroval a zřítil se.
Berlínská zeď existovala až do roku 1989, kdy dne 9. listopadu definitivně padla. Pro řadu rodin to byla po dlouhých osmadvaceti letech první příležitost, jak se setkat s dávno ztracenými blízkými. Kompletně rozebrána byla zeď o rok později až na několik málo částí, které dnes pokrývají pestrobarevné malby a stojí v Berlíně jako připomínka hrůz minulosti dodnes.
Zdroje:
