Článek
Co byste dělali, kdybyste se chtěli dozvědět něco o svých oblíbených hercích, kapelách nebo fotbalistech, ale neměli byste internet? Dnes neřešitelný problém, dříve si školáci jednoduše četli časopisy. Těch pro mládež se za minulého režimu prodávala docela velká škála a možná vás překvapí, že některé z nich se vydávají i v dnešní digitální době.
Sedmička pionýrů
Jedním z největších hitů byl týdeník Sedmička pionýrů. Ten četli hlavně žáci druhého stupně základních škol a vycházel každý týden. Měl sice pouze šestnáct stran, zato se na nich ale nacházely rozhovory s herci, zpěváky i sportovci. Dospívající mládež si fotografie často vystřihovala a lepila například do památníčku nebo třeba na sešity. Pořídit jste tento časopis mohli mezi lety 1968 až 1992.
Pionýr
Kromě toho ovšem existoval také měsíčník Pionýr, který měli již osmačtyřicet celobarevných stran. Charakteristické pro něj bylo to, že měl velmi neobvyklý čtvercový formát. Kromě komiksů obsahoval informace o nových filmech, knížkách a vůbec všem, co mohlo mládež za minulého režimu zajímat. Stinnou stránkou ovšem bylo značné ideologické podbarvení. Pionýr se na stáncích objevoval až do roku 1995.
Velkou výhodou zmíněného časopisu bylo také to, že v něm od roku 1976 pravidelně vycházel překlad známého francouzského komiksu Asterix. Dnes je jen těžko představitelné, že by z něčeho podobného bylo takové pozdvižení, ale dřívější mládež se na každé číslo těšila právě z tohoto důvodu.
Časopis Ohníček byl určený především pro mladší školáky.
Ohníček
JIž v roce 1950 začal vycházet čtrnáctideník Ohníček, který byl naopak určený pro mladší děti. Také ty si mohly přečíst novinky ze světa filmu, sportu a umění. Nechyběly komiksy, z nichž nejznámější byl jednoznačně ten o žlutém psovi Barbánkovi. Protože šlo o pionýrský časopis, obsahoval ale také zajímavé novinky z prostředí této mládežnické organizace nebo třeba tábornické tipy. Vycházet definitivně přestal v roce 2001.
Mateřídouška
Ještě dříve začal vycházet měsíčník Mateřídouška, u jehož vzniku v roce 1945 byl mimo jiné známý autor František Hrubín. Tento časopis se soustředil hlavně na vtipy, kreslené hádanky a rébusy či pohádkové příběhy. Fronty na něj stáli především žáci prvního stupně a některé děti ho čtou dodnes, stále se totiž vydává. Jeho podoba se pochopitelně o něco proměnila, a tak v Mateřídoušce dnes nechybí třeba výuka angličtiny hravou formou.
Ábíčko a Čtyřlístek
Některé časopisy se do trafiky nedostaly v množství, které by odpovídalo skutečnému zájmu. Každé dítě tak dobře vědělo, kdy vychází komiksový časopis Čtyřlístek nebo legendární Ábíčko. Ve zmíněný den si pak často školáci nařídili budík na velmi časnou hodinu a šli si stoupnout před trafiku, aby se na ně dostalo.
Bravíčko
Teprve na samém konci socialistické éry Československa se na pultech objevila česky psaná verze časopisu pro dospívající, který se jmenoval Bravo. Jednalo se o naprostý hit, kromě těch nejžhavějších novinek ze světa populární muziky a filmu si totiž puberťáci mohli přečíst mnoho vzdělávacích článků na téma partnerských vztahů a nechyběla ani poradna, do které bylo možné zasílat otázky z oblasti intimního života, na které pravidelně odpovídala známá sexuoložka Hana Fifková.
Ani předtím ale Bravo nebylo zcela neznámé - do Československa ho ze Západního Německa řadě mladých lidí posílali příbuzní. Cizí jazyk jim zpravidla vůbec nevadil. Hlavní totiž bylo, že uprostřed stránek byly nachystané plakáty k vytrhnutí.
Zdroje:
