Článek
Plastové košíčky za socialismu stály pár korun, k dostání byly v regálech domácích potřeb a nikdo nejspíš nepředpokládal, že by se z nich jednou mohl stát designový hit. Plastové mřížkové košíky patřily za socialismu k běžné výbavě československých domácností stejně jako síťovky, smaltované hrnky nebo umakartové dózy.
Československý průmyslový design druhé poloviny 20. století stále více využíval plasty jako materiál budoucnosti. Byly levné, snadno zpracovatelné, odolné vůči vodě a umožňovaly sériovou výrobu milionů kusů spotřebního zboží. Plast tak postupně nahrazoval dřevo, kov i proutí a pronikal prakticky do všech oblastí domácnosti.
Právě v šedesátých letech nastal v Československu doslova boom plastových výrobků. Vedle kuchyňských misek, dóz, lavorů nebo odkapávačů na nádobí začaly vznikat i nejrůznější košíky. Výrobou plastového spotřebního zboží se zabývaly například podniky Fatra Napajedla nebo Plastimat, jehož výrobky se staly běžnou součástí československých domácností. Plast tehdy představoval symbol moderního bydlení. Měl být hygienický, praktický a především dostupný pro každého.
Užitý design v Československu byl na úrovni
Když se dnes řekne design socialismu, mnoho lidí si vybaví hlavně šedivou panelákovou nudu. Skutečnost ale byla složitější. Československo mělo kvalitní průmyslové návrháře a po úspěchu na světové výstavě Expo 58 se začal rozvíjet takzvaný bruselský styl, který prosazoval jednoduché linie, funkčnost a moderní materiály. Přestože se řada nejodvážnějších návrhů nikdy nedostala do běžné výroby, jejich principy se postupně promítaly také do každodenních předmětů.
Mřížková konstrukce košíků nebyla náhodná. Díky otvorům byl košík lehčí, spotřeboval méně plastu a zároveň zůstal dostatečně pevný. Ocenili to lidé při nákupech, na zahradě i doma. Košíky sloužily na ovoce, zeleninu, klubíčka vlny, kolíčky na prádlo, hračky nebo kosmetiku. Často se stávalo, že jeden a tentýž košík během let vystřídal několik funkcí. Nejdřív se s ním chodilo na nákupy, později skončil na chatě a nakonec třeba ve sklepě na uskladnění drobností.
Právě tato univerzálnost byla jedním z důvodů jejich obliby. V době, kdy nabídka zboží nebyla tak široká jako dnes, musely běžné předměty vydržet dlouhé roky a zvládnout mnoho různých využití. Plastové košíky byly lehké, nerozbily se při pádu a nevadila jim voda ani vlhkost. Pro běžnou rodinu proto představovaly praktickou investici, nikoliv pouze módní doplněk.
Dnes si plastový košík můžete koupit znovu
Po roce 1989 se ale situace rychle změnila. Do obchodů začalo proudit nové zboží ze zahraničí a plastové košíky se rázem staly symbolem minulosti. Mnoho lidí je bez většího přemýšlení vyhazovalo nebo odváželo na chalupu. V devadesátých letech totiž všechno, co jen trochu připomínalo socialismus, rázem působilo zastarale. Moderní byly jiné materiály, jiné tvary i jiné barvy.
Nejspíš jste už ale postřehli, že módní trendy mají tendenci vracet se v cyklech. S plastovými košíky to není jinak. Na sociálních sítích se začaly objevovat fotografie barevných retro interiérů, ve kterých mají své místo právě původní československé doplňky. Mladší generace, která socialismus nezažila, je tak nyní objevuje jako originální designové kousky. Starší lidé si zase rádi zavzpomínají.
Na současném trhu se proto objevily nejen zachovalé původní košíky z bazarů a bleších trhů, ale také jejich novodobé varianty. Výrobci nabízejí klasické tvary v pastelových odstínech, průsvitných barvách nebo moderních kombinacích. Košíky se používají jako plážové tašky, nákupní koše, organizéry do domácnosti nebo stylové doplňky na pikniky. Mnohé značky přitom otevřeně přiznávají inspiraci designem sedmdesátých a osmdesátých let.
Zdroje:
