Článek
Žili jste před rokem 1989? Pak si nejspíš ještě pamatujete na prázdné regály, dlouhé fronty a shánění pochutin, kde se dalo. Pokud jste se chtěli dobře najíst, většinou nezbývalo, než vyrazit do Tuzexu. Pokud jste ale neměli bony, měli jste smůlu. Existovala ale také jiná možnost.
Do prodejen ESO se chodilo hlavně pro prémiové potraviny, nejčastěji to bylo maso a uzeniny. Ty začaly vznikat v osmdesátých letech a provozoval je národní podnik Pramen. Předlohou byly podobné prodejny z NDR, které se jmenovaly Delikates.
Úplně první ESO bylo otevřeno v roce 1983, a to v pražské ulici Na Poříčí. Postupně ale vznikaly další pobočky po celém Československu. Koncem osmdesátých let jich již bylo přes padesát.
Z ESA si lidé dělali legraci
Název prodejny byl zkratka, který oficiálně znamenala „Extra Speciality Obchod“. Mezi lidmi ale koloval vtip, který říkal, že ve skutečnosti ESO znamená prodejnu pro „Ekonomicky Silné Občany“, a to nepřekvapivě proto, že zdejší zboží rozhodně nepatřilo mezi to nejlevnější.
I přes tento nedostatek tam ale lidé chodili rádi. Velkou výhodou bylo to, že na rozdíl od Tuzexu se zde dalo platit korunami, a tak odpadala nutnost vyhledat veksláky a nakupovat bony. Ne každý si to ale mohl dovolit, protože šlo převážně o luxusní zboží, určené původně na vývoz do zahraničí. Řada pamětníků si tak ještě vybaví, že do ESA se chodilo prakticky pouze po výplatě.
Co si Čechoslováci v ESU kupovali? Velmi oblíbené byly uzeniny, sladké i slané pochutiny nebo třeba nápoje, na které jste jinak nenarazili. Koupit se tam dala třeba Coca-Cola, vodka Finlandia, pivo v plechovce nebo rozpustný nápoj Tang.
Pamětníci si nákupy přesně pamatují
„Pamatuji, že v ESU jsem prvně viděl švédské džusy v tetrapack obalech po 1 litru cca za 15 korun,“ zavzpomínal ve facebookové skupině Retro – Československo jeden z diskutujících.
Snad nejpopulárnějším produktem ale byly ESO párečky. Šlo o tenké párky, které se prodávaly na váhu a pokaždé se po nich jen zaprášilo. Stejně tak lidé chodili pro salámy, kapučíno v plechovce a jiné, tehdy zcela exotické produkty.
„ESO bylo vyloženě zaměřené na potraviny. Daly se tam koupit i malé pětilitrové pivní soudky s vlastní pípou. To byl tehdy hit,“ prozradil historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. „Pamatuji si, že jsem tatínkovi koupil nepříliš chutné západoněmecké pivo v krásné plechovce,“ dodal s úsměvem.
V ESU se kupovaly úplatky
Dokonce i ti největší gurmáni si přišli na své. Mohli si v ESU koupit paštiku s mandlemi, pravý uherák, ale také cukrovinky, které ocenily zejména děti movitějších rodičů. Mohly to být třeba žvýkačky, čokolády s bublinkami nebo malé ledové čokoládky.
I přes vysoké ceny se před jednotlivými pobočkami stávaly dlouhé fronty, obzvlášť na Vánoce, kdy se v nabídce objevily luxusní vánoční kolekce. Během roku šly zase na dračku bonboniéry, které byly za socialismu oblíbenou formou úplatku.
Po revoluci se na našem trhu objevila záplava zahraničního zboží, a tak podobné prodejny rychle ztrácely smysl. ESO proto začalo pobočky zavírat a ty úplně poslední zanikly v devadesátých letech. Ve vzpomínkách pamětníků ale žijí stále.
Zdroje:
