Článek
Šumperák je v podstatě takový Fiat Multipla mezi domy. Není moc pěkný, zato jeho praktickou stránku si mnozí nemohou vynachválit. Jde o dvoupatrový rodinný dům s výrazným balkonem přes celé průčelí a typickými šikmými stěnami po stranách.
Pro mnoho z nás jde doslova o zhmotnění socialistického nevkusu, jiní ho ale vnímají jako architektonickou zajímavost. Majitelé těchto domů na ně zase mnohdy nedají dopustit. Kdo má ale vlastně pravdu? Možná, že všichni zároveň.
Šumperák vymyslel zedník
Šumperáky se v Československu začaly stavět v šedesátých letech. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že z nich jednou bude takový fenomén. Původně šlo totiž jen o jeden z mnoha projektů s jasným cílem - umožnit lidem dostupné bydlení.
Za vznikem bizarního domku nestál žádný slavný architekt, ale projektant a zedník Josef Vaněk. Ten byl původně pouze vyučený, díky práci na stavbách měl ale mnoho zkušeností a také přehled o tom, co lidé od svého bydlení skutečně chtějí.
V polovině šedesátých let pracoval v Okresním stavebním podniku v Šumperku. A právě tam začal pracovat na návrhu moderního, praktického domu, který si budou moci dovolit zcela běžné rodiny. Původně se výsledek jeho práce jmenoval zkrátka rodinný dům typu V, podle místa vzniku se mu ale začalo říkat právě šumperák.
Šumperáky vymyslel zkušený zedník, nikoliv architekt.
Za chvíli chtěl podivný domek každý
První realizace proběhly kolem roku 1966. Domky vyrostly v Rapotíně nedaleko Šumperku, později se jeden objevil přímo tam - postavit si ho nechal místní lékař. Už tehdy si lidé neobvyklého bydlení všímali a zajímat se o ně začala široká veřejnost.
Jedním z hlavních důvodů popularity šumperáku byla jeho relativně nízká cena. V šedesátkách ho bylo možné postavit přibližně za sto až sto dvacet tisíc korun, což byla částka, kterou si mnoho rodin dokázalo postupně našetřit. Samozřejmě ale pouze za předpokladu, že velkou část stavebních prací zvládli sami.
Projekt byl navržený tak, aby stavba nebyla příliš složitá. Hrubá stavba mohla být hotová během několika měsíců a řada lidí na ní pracovala svépomocí. V době, kdy nebylo běžné objednat si architekta a typové projekty působily zastarale, to byla velmi atraktivní možnost.
Inspirace bruselským stylem
Dům měl na svou dobu neobvyklé dispoziční řešení. Obytné místnosti byly totiž umístěny v patře, zatímco přízemí sloužilo spíše jako technické zázemí – často zde byla garáž, dílna nebo sklad. Charakteristickým prvkem byl pak balkon přes celé průčelí domu, který byl po stranách zakončen šikmými stěnami s kulatými otvory.
Tento design byl inspirován moderními trendy dané doby, především takzvaným bruselským stylem, který byl populární po úspěchu československého pavilonu na Expo 58.
Zájem o šumperáky byl brzy obrovský. Lidé se snažili získat stavební plány a podle nich si domy stavěli po celé republice. Projektová dokumentace se navíc často kopírovala a upravovala, takže vznikala celá řada nejrůznějších variant.
Dnes se šumperáky staly žádanými
Podle odhadů bylo v Československu postaveno několik tisíc šumperáků. Některé zdroje dokonce uvádějí, že jich mohlo vzniknout až kolem dvaceti tisíc. Objevily se ale nejen v Česku a na Slovensku, ale také v některých dalších zemích střední Evropy.
Tak masivní rozšíření mělo ale i svou stinnou stránku. Postupně začaly šumperáky čelit kritice, že takové množství identických domů kazí vzhled vesnic a vytvářejí příliš uniformní zástavbu. Někteří architekti je dokonce označovali za symbol nevkusu socialistické éry.
Po roce 1989 byl šumperák často vnímán jako připomínka minulého režimu a mnoho lidí ho považovalo za zastaralý typ domu. Situace se však postupně změnila. S odstupem času totiž začali historici architektury i veřejnost vnímat šumperák jinak. Místo symbolu dob dávno minulých se stal spíše zajímavostí.
Dnes se tyto domy stávají vyhledávaným typem nemovitosti. Zatímco v minulosti stála jejich výstavba kolem sto tisíc korun, v současnosti se některé zrekonstruované šumperáky prodávají za více než deset milionů korun. Mnoho majitelů je navíc renovuje tak, aby si zachovaly původní charakter, ale zároveň splňovaly moderní požadavky na bydlení. Díky tomu se z někdejšího „typového domu“ stal vlastně malý architektonický skvost pro milovníky retro stylu.
Zdroje:
