Článek
Španělka Enriqueta Martí i Ripollés se narodila ve druhé polovině 19. století. Už v dospívání věděla, že se nespokojí jen tak s něčím. Jakmile dospěla, odstěhovala se proto do Barcelony a doufala, že se jí tam podaří udělat skvělou kariéru a mít přesně takový život, jaký si pro sebe vysnila.
Nejprve proto začala pracovat jako chůva a posluhovačka v domácnosti. Brzy ale zjistila, že je to docela těžká práce, což se jí moc nelíbilo. Enriqueta zkrátka nebyla nejpracovitější děvče pod sluncem a doufala v zázraky na počkání. S vidinou velkých zisků se tak nakonec rozhodla změnit práci a dala se cestou nejstaršího řemesla.
Následovala etapa, během které byla dokonce krátce vdaná, nicméně se ukázalo, že se to s její profesí tak úplně neslučuje. Nebylo proto vůbec divu, když se její vztah rozpadl. Tím se ale ambiciózní mladá žena nenechala odradit.
Enriqueta chtěla žít v luxusu, pracovat rukama se jí ale nechtělo.
Založila si luxusní nevěstinec
Přestože měla slušné výdělky, stále nebyla spokojená. Proto si v ulicích Barcelony otevřela nevěstinec, kam začala lákat především luxusní a movitou klientelu. Dělala všechno pro to, aby se zákazníci v jejím podniku cítili dobře a rádi se k ní vraceli.
To s sebou ale přinášelo jisté stinné stránky. Snad z přebytku peněz a moci, snad zkrátka proto, že povědomí o duševním zdraví bylo tehdy mizivé, měli někteří její klienti poněkud zvláštní choutky. Enriqueta jim je s radostí plnila - a to i v případě, kdy se jednalo o přání těžce za hranou morálky.
Neštítila se proto pro ty, kdo byli ochotní platit, shánět dokonce i děti. V ulicích unášela ty, které vypadaly bezprizorně a nikomu tedy nemohly chybět. Poté je zavlekla do svého podniku, kde je nutila pracovat v zábavním průmyslu pro dospělé.
Její čarodějnický vedlejšák vyžadoval lidské oběti
Obzvlášť smutné na tom je, že to byl ještě ten lepší osud, jakého se jejím dětským obětem z jejích rukou mohlo dostat. Enriqueta totiž měla ještě vedlejší živnost a přivydělávala si jako mastičkářka a čarodějnice. Byla přesvědčená o tom, že dětská krev dokáže léčit tuberkulózu a masti vyrobené z částí jejich těl vám mohou zajistit věčné mládí a krásu.
Jakmile proto zjistila, že se jí některé z unesených dětí „nehodí do krámu“, nechtěla ho živit nadarmo a udělala s ním krátký proces. Z těl zavražděných dětí poté vyráběla všelijaké lektvary, které za těžké peníze prodávala.
Je až s podivem, že trvalo skutečně dlouho, než byla šílená vražedkyně, které se dokonce začalo říkat „upírka z Barcelony“ odhalena a postavena před soud. Jednou byla sice zatčena za provozování nevěstince, protože ale měla vlivné kontakty, nikdy nedošlo k soudu ani žádnému trestu.
Spravedlivý rozsudek ji nakonec minul
O nějakou dobu později ale policie přišla, pravděpodobně na udání, do jejího bytu. Tam objevila nejen dvě unesené holčičky, naštěstí zatím živé, ale také mnoho hmatatelných důkazů její odporné čarodějnické živnosti. Ostatků se v jejím domově našlo obrovské množství.
Během soudního procesu se nikdy nepřiznala, že by měla s mrtvými dětmi cokoliv společného. S jistotou prokázat se jí podařil pouze únos malé Teresity - jedné z dívek, které u ní doma našli policisté. Dnes se mnozí domnívají, že mohla být duševně nemocná a neuvědomovala si tak v plné šíři, co dělá.
V každém případě se Enriqueta rozsudku dle zákona nikdy nedočkala. Ještě než totiž soudce stačil vyřknout finální verdikt, ve vazbě ji její spoluvězenkyně umlátily k smrti.
