Ženy chtějí jen svalovce s miliony na kontě? Od mužů ve skutečnosti potřebujeme tyhle věci

Když se člověk chvíli probírá diskusemi na internetu nebo seznamovacími inzeráty, může nabýt dojmu, že běžný muž je nenávratně odsouzen k životu mnicha. Pod každým druhým příspěvkem o vztazích tak najdeme stížnosti typu „ženský chtějí jen milionáře“, „když nemáš auto, tak jsi pro ně nic“ nebo „po třicítce jsou zoufalé“.

Možná, že někde skutečně existují dámy, které mají podobně striktní požadavky - koneckonců lidé jsou různí a po světě běhá nepřeberné množství podivných existencí. V naprosté většině případů to ale opravdu neplatí.

Je ale docela dobře možné, že zde dochází k vzájemnému nepochopení, kdy jeden říká něco, ale druhý si to vykládá úplně jiným způsobem. Obyčejně tím nejhorším možným.

Pokud tedy patříte mezi muže, kteří mají pocit, že na normální ženu pro život už asi do smrti nenarazí, měli byste číst dál. Na následujících řádcích si totiž domnělé nároky žen přeložíme do vaší řeči. Možná, že nakonec zjistíte, že se mezi sebou obě pohlaví neliší tolik, jak byste očekávali.

Nejspíš neexistuje mužská stížnost, která by se v internetových vodách vyskytovala častěji. Pojďme se tedy podívat na to, co to doopravdy znamená. Chtějí ženy zajištěného muže? Ano. Rozhodně to ale neznamená, že musí na rande létat soukromou helikoptérou.

Každý dospělý člověk by měl být v první řadě schopný vydělat si na své vlastní potřeby. Nároky máme každý jiné, a tak by měl své úsilí přizpůsobit své představě o příjemném životě. Nepotřebujeme podnikatele, ale chlapa, který si dovede najít a také udržet slušné zaměstnání a v ideálním případě si u nebankovních společností nepůjčuje na novou herní konzoli.

Pokud si daný pán přeje v budoucnu děti, bylo by dobré, aby se jeho rodina nemusela jíst pást, pokud půjde partnerka na rodičovskou dovolenou. K tomu ale nejsou třeba miliony na kontě. Naprosté většině žen bude stačit, pokud nebudete mít ruce dozadu.

Už jste někdy viděli ženu, která na vás jako první bude obdivovat vašeho naleštěného bavoráka? Já osobně ne, ačkoliv se nadšené motoristky určitě najdou i mezi námi. Daleko spíš než o model vozu se jedná o základní schopnosti a určité praktické dovednosti do života. Je v pořádku mít starší auto, pokud pro vaše účely dostačuje. Raději starší dodávka, než Mercedes plný odpadků.

Stejně tak je úplně v pořádku auto nemít, pokud ho nepotřebujete a nebo to odporuje vašemu světonázoru. V pořádku není se na to vymlouvat a nedokázat běžné záležitosti bez auta obstarat. Místo naříkání, že nemáte čím dovézt nákup, raději příště oprašte batoh a neohroženě vyražte do supermarketu. Počítají se především činy.

Pojďme si na rovinu říct, že každý máme nějaké estetické preference. A je to tak zcela v pořádku. Každému se líbí něco jiného a nejspíš neexistuje člověk, který by se líbil všem. Jak je to tedy s těmi svaly?

Statistická data ukazují, že přibližně polovina Čechů má nadváhu nebo rovnou obezitu. Máte dojem, že každý druhý je v této  zemi sám jako kůl v plotě? Očividně ne. Pravděpodobně jste už proto potkali řadu lidí, kteří jsou v mnohem horší kondici než vy a přesto mají protějšek.

Coco Chanel kdysi říkala, že neexistují ošklivé ženy, jenom ty, které se špatně oblékají. A rozhodně to platí také pro muže a ani zdaleka se to netýká pouze oblečení. Úplně každý člověk zkrátka může působit upraveně, čistě a přiměřeně společenské situaci. Pokud nebudete nosit ponožky do sandálů, tušíte, co je to zubní nit a deodorant používáte i jindy, než na Vánoce, můžete si být jistí, že vám ženy odpustí, pokud místo pekáče buchet máte spíše pecen chleba. Tedy za předpokladu, že budete podobně shovívaví také vy.

Je to hledání partnera, ne podnájmu. Proto naprosté většině z nás opravdu nezáleží na tom, zda na váš byt platíte hypotéku, zaplatili jste ho hotově ve zlatě nebo za něj platíte pravidelné nájemné.

Zároveň ale tak trochu doufáme, že dospělý chlap nepřespává u kamaráda na gauči nebo stále nebydlí ve svém dětském pokojíčku, kde mu nad postelí visí plakát Ronalda a peřiny mu každé ráno stele maminka.

A na samý závěr ta největší perlička. A právě zde dochází k již zmiňovanému nepochopení asi nejčastěji. Tak zaprvé, skutečně hodní lidé to většinou nemají potřebu o sobě troubit do světa. Nepovažují to totiž za nějaký bonus, ale naprosté minimum lidské slušnosti.

Pokud musíte na každé schůzce zdůrazňovat, že jste hodný, většina lidí se zcela správně začne ptát, v čem spočívá ono „ale“. Zpravidla se totiž za takovým prohlášením skrývá nějaký zcela zásadní nedostatek - třeba nedostatek respektu k ženám nebo lidem obecně, lenost, nízké sebevědomí a podobně. Jinými slovy, chtít protějšek zaujmout tím, že jste hodní, je zhruba podobné, jako byste na pracovním pohovoru řekli, že vaše superschopnost je to, že každé ráno dorazíte do kanceláře.

Zdroje: Autorský text