Článek
Před revolucí jen málokdy někdo otevřeně nahlas řekl, že kouření škodí zdraví. Tabák byl chápán jako zcela normální součást české kultury, k čemuž jistě přispívala také podpora významných osobností.
Jedním z velkých fanoušků cigaretového dýmu byl také někdejší prezident Antonín Zápotocký. V době krátce po převratu, kdy byl ještě ministerským předsedou a šéfem odborářů, dokonce ve filmovém týdeníku prohlásil: „Tabák sice není potřebný k životu, ale není nutné jen žít, je třeba také užít. A cigarety? Ty patří k lepší životní úrovni.“ A právě to bylo důvodem, proč byly tabákové výrobky za socialismu zařazeny mezi základní spotřební zboží.
Legendární Sparty byly nedostatkové
Existovaly národní podniky, které se sdružovaly pod Československým tabákovým průmyslem, které cigarety ve velkém vyráběly. Byly výrazně levnější, než dnes a proto si je mohl dovolit prakticky každý. To znamenalo jediné - kouřilo se bez nadsázky na každém kroku.
Žádné regulace tenkrát nebyly. Bylo proto zcela v pořádku, zapálit si kdykoliv a kdekoliv. Zcela běžně se tak kouřilo třeba ve vlaku, tramvaji, na úřadech a dokonce i v nemocnici. Přijít do ordinace, kde lékař za stolem spokojeně potahuje, nebylo nic výjimečného.
V Československu se cigarety vyráběly především ve třech továrnách. Kromě Hodonína a Nového Jičína to byla také Kutná Hora, kde vznikaly legendární Sparty, prodávané od roku 1964. Na každé krabičce byla předtištěná maloobchodní cena osm československých korun, vzhledem k velké poptávce za ni ale lidé byli často ochotní zaplatit i více. Kdo kouřil Sparty, dával tak najevo určitý status. Kromě toho se v některých kruzích tato značka používala jako druh platidla.
Partyzánky za pár šupů
Ještě před tím, než vznikly velké tabákové továrny, se ale velké oblibě těšily levné cigarety v balíčcích po deseti kusech. Velmi populární byly Partyzánky, které jste mohli koupit již za korunu šedesát. Kdo si připlatil, mohl si za dvě koruny dopřát také Koruny nebo Letky. Ještě v padesátých letech tvořily právě tyto levné značky devadesát procent československé tabákové produkce.
Pochopitelně ale existovalo také „fajnové“ zboží pro ty movitější. Mohly to být například cigarety v plechových krabičkách, které se prodávaly pod názvy Vysoké Tatry nebo Club Special. V šedesátých letech na trh přišla žhavá novinka, a to cigarety s filtrem, jako například Astry nebo Vlasty. Následně se do módy dostala značka Clea, kterou později zlikvidovaly konkurenční Petry.
Západní cigarety byly drahé
Čas od času se podařilo sehnat také zahraniční zboží. Z Kuby se dovážely bezfiltrové cigarety Ligeros, z Egypta zase Kleopatry. Sehnat se daly také francouzské tabákové výrobky. Na západní kuřivo ale většina lidí mohla zapomenout. Ne, že by se do Československa vůbec nevozily, ale většinou byly velice drahé.
Kupříkladu legendární „Ameriky“ stály minimálně dvacet korun, což si zkrátka většina lidí nemohla dovolit. Ještě dražší byly cigarety z Velké Británie, a to pravděpodobně kvůli nápisu na krabičce, který hlásal, že jsou vyráběny se souhlasem Jejího Veličenstva.
V pozdějších etapách socialistické éry začali někteří lékaři upozorňovat na možná zdravotní rizika kouření, k ničemu to ale nevedlo. Žádné výzkumy na toto téma se u nás neprováděly, jen tu a tam se k nám dostala data z USA. Místní výrobci cigaret se rozhodli, že to vyřeší velmi svérázným způsobem, začali totiž balit cigarety do krabiček ve svěžích barvách a se „zdravými“ motivy. Teprve v roce 1979 se na krabičkách začalo objevovat varování. Pochopitelně pouze malým písmem, takže si ho dost možná ani nikdo nevšiml.
Zdroje:
