Článek
S botami to v Československu někdy bylo těžké. Nejen, že místní nabídka nebyla zdaleka tak pestrá, jako ta západní, ale i to, co jsme měli k dispozici, bylo často nedostatkové zboží, na které si bylo nutné počkat. Na druhou stranu se naprostá většina obuvi vyráběla přímo u nás, a tak byla kvalita o něco vyšší, než dnes.
Přestože v porovnání se Západem jsme stále byli tak trochu chudí příbuzní, i tak se u nás za socialismu v oblasti obouvání objevilo hned několik zcela ikonických módních trendů. Některé z nich bylo dokonce tak nadčasových, že je v různých obměnách nosíme dodnes.
Důchodky jsme nosili i o číslo větší
Jedním z nejpopulárnějších druhů bot byly důchodky. Původně byly skutečně zamýšlené jako obuv pro seniory, z nepochopitelných důvodů si je ale na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let oblíbila také mládež. Někdy se uvádí, že za to může veřejné vystoupení známého umělce Pabla Picassa na filmovém festivalu v Cannes - zvolil totiž velmi podobné boty. S jistotou to ale nikdo neví.
Je to vlastně až zarážející. Měkké boty byly vyrobené z vlněné plsti a byly tak neforemné, že připomínaly spíše bačkory. Pravda je, že zahřály, ale jen do okamžiku, než začalo pršet nebo sněžit. V takovou chvíli totiž byly okamžitě promočené, což u zimních bot není právě ideální vlastnost. Jejich podrážky navíc klouzaly, a tak o pády nebyla nouze.
Protože se v případě důchodek jednalo o produkt, který se těšil značné popularitě, bývaly velmi rychle vyprodané. To vedlo k tomu, že si lidé klidně koupili o číslo větší pár, jen aby domů neodešli s prázdnou.
Dřeváky ochotně obouvali i muži
Dalšími charakteristickými botami byly dřeváky. Pro nohy to nebylo nic zdravého ani příjemného, protože často byly skutečně dřevěné a tím pádem velice tvrdé. Většina z nich měla navíc platformu nebo vysoký podpatek a jakmile jste se zpotili, noha z nich klouzala ven, neboť šlo většinou o pantofle. Překvapivé také je, že je nosily nejen ženy, ale dokonce i muži.
Dalším hitem byly také kristusky. Ano, přesně ty kožené sandály s plochou podrážkou a pásky, které se zavazovaly kolem kotníků. Dnes je většinou nosí jen zapřisáhlí milovníci hippie stylu, kterých je spíše málo. V minulosti to ale zkrátka frčelo, k nesmírnému zděšení ortopedů.
Protože se taktéž jednalo o boty, které se špatně sháněly, mnoho lidí se uchylovalo k domácí výrobě. Stačilo zkrátka navštívit prodejnu Řempo, zakoupit kus vepřovice, vystřihnout z ní podrážku a poté již jen připevnit řemínky. Vypadalo to sice zvláštně, ovšem módní trendy jsou často poněkud svérázné.
Tenisky byly znakem společenské prestiže
Vynechat nesmíme ani tenisky značky Prestige. Ty se vyrábí dodnes, většinou však slouží spíše jako pracovní obuv. Za minulého režimu ale majitel páru bílých tenisek s modrým pruhem na straně dával najevo, že „na to má“. Každý, kdo chtěl působit dostatečně při penězích a světově, se bez nich proto nemohl obejít.
Mládež si také oblíbila plátěné tenisky, kterým se říkalo buď „kecky“ nebo „číny“, a to právě kvůli zemi původu. Většinou byly bílé, vzácněji se ale daly pořídit také modré. V mnohém připomínaly dnešní ikonické boty Converse, ačkoliv byly mnohem méně pohodlné. Protože však byly zahraniční, není těžké si představit, proč teenagery přitahovaly jako magnet.
Zdroje:
