Článek
Tři kamarádi, kteří se poznali během studia vysoké školy, byli velcí milovníci přírody. Angažovali se v její ochraně a často vyráželi na čundry do přírody. Jeden takový si naplánovali také v létě roku 1987. Netušili ale, že bude úplně poslední a domů se z něj ani jeden z nich nevrátí.
Petr Havel (†26), Ing. Pavel Plšek (†23) a Lenka Vítová (†22) si naplánovali několikadenní výlet do Českosaského Švýcarska. Nebyli pevně rozhodnutí, jak dlouho budou pryč, rodinám ale řekli, že určitě ne déle, než týden - na následující období totiž měli naplánované další aktivity.
Dne 26. června odjeli Lenka a Pavel z Prahy vlakem směrem na chalupu v Mikulášovicích, která patřila Pavlovým rodičům. Po cestě se k nim připojil ještě jejich kamarád Petr. Dodnes ale není jisté, zda na chatu vůbec někdy dorazili, protože ještě předtím chtěli několik dní tábořit v přírodě.
U Pravčické brány byla trojice trampů naposledy viděna.
Naposledy měli být viděni u Pravčické brány
Různí lidé podali svědectví, že trojici mladých lidí viděli, nepodařilo se ale prokázat, že se skutečně jednalo právě o ně a ne o jiné trampy, kteří měli shodou okolností podobnou cestu. Posledním, kdo je tak prokazatelně viděl, byl hlídač u Pravčické brány, který je viděl dne 29. června.
Josef Dvořák, jak se dotyčný hlídač jmenoval, si na trojici dobře pamatoval. Během jejich návštěvy si totiž údajně všiml, že vstoupili mimo vyznačenou trasu prohlídky. Konkrétně se mělo jednat o to, že přelezli ze směru od německé hranice, která se v místě nachází, zátaras zamezující vstupu přímo na skálu. Podle jeho výpovědi se vydal směrem k výletníkům, aby jim vynadal a zjednal nápravu. To se mu však nepodařilo, protože se skupinka přátel rozhodla utéct, a to směrem k německé hranici. Poté se prý rozhodl na neukázněné turisty upozornit německé pohraničníky.
Co se dělo dál, nevíme. Neexistuje ani žádný důkaz, který by spolehlivě slova Josefa Dvořáka potvrdil. Jedná se ale o jediné svědectví, které by potvrzovalo, že se mladí trampové skutečně pohybovali v okolí Pravčické brány.
S vyhlášením pátrání kriminálka otálela
Pomalu nastal čas, ve kterém se měli všichni tři vrátit domů. Když se neukázali a ani o sobě nedali vědět, začali mít jejich blízcí pochopitelně strach. Vzhledem k tomu, že Lenka plánovala nastoupit po návratu na brigádu, Pavel do prvního zaměstnání a Petra čekali jako vedoucího na letním táboře, zdálo se podivné, že by se jen tak rozhodli svůj výlet prodloužit. Navíc byli všichni tři velmi zodpovědní a podobné chování se jim zkrátka vůbec nepodobalo.
V polovině července začali rodiče mladých lidí pátrat, telefonovali proto do nemocnic, ptali se u pohraniční stráže a pochopitelně se obrátili také na policii. Protože byli všichni dospělí, kriminalisté se nejprve rozhodli vyčkávat, zda se trojice nevrátí sama. Koneckonců nikdo z nich nebyl povinný hlásit se rodičům.
V polovině srpna ale federální kriminální ústředna vyhlásila po ztracených trampech pátrání. Bohužel se ale nepodařilo najít vůbec nic, co by pomohlo k vyřešení případu. Podruhé bylo pátrání vyhlášeno ještě na počátku září, ovšem stejně jako v předchozím případě bez výsledku.
Horolezci našli lidské lebky
Dne 26. září ale definitivně vyhasly veškeré naděje na to, že rodiny své potomky ještě někdy uvidí živé a zdravé. Na obvodní oddělení Sboru národní bezpečnosti v Děčíně totiž zatelefonoval horolezec Zdeněk K., aby ohlásil, že poblíž místa, které se jmenuje Mezní louka, nalezl dvě lidské lebky.
Na místo se vydali kriminalisté a stali se svědky skutečně mrazivé scény. Kromě zmíněných lebek se našly také dvě nekompletní mužské kostry, které někdo ledabyle přikryl větvemi. O kus dál pod skalním převisem byl nalezen mělký hrob, ve kterém se nacházela kostra dívky.
Všechno nasvědčovalo tomu, že v místě došlo k násilí. Na kostrách totiž byla patrná zranění a jedna z nich byla navíc šňůrou svázána do kozelce. Určit příčinu smrti ale nebylo možné, protože se nedochovaly prakticky žádné měkké tkáně, které by bylo možné podrobit forenzní analýze. To kriminalisty zarazilo. V místě se totiž delší dobu musel šířit nesnesitelný zápach a bylo velmi překvapivé, že si toho nikdo za dlouhé týdny nevšiml.
Ztracený fotoaparát se nikdy nenašel
Dále se na místě našly také osobní věci pohřešovaných včetně oblečení a dokladů. Jediné, co chybělo, byl jeden z fotoaparátů, které měli s sebou. Druhý se sice našel, ale rodina z něj dostala pouze vyvolané fotografie, zatímco negativ jim vydán nebyl.
Následovalo velké vyšetřování, během kterého se policie nejprve zaměřila na všechny trampy z okolí. Vyslechnuto jich bylo několik stovek, světlo do případu to ale nevneslo. Příslušníci pohraniční stráže ale vyslechnuti nebyli, přestože podle svědectví Josefa Dvořáka věděli o tom, že se trojice v oblasti pohybuje.
První závěr, který vyšetřovatelé zdrceným pozůstalým nabídli, byla intoxikace prošlou konzervou nebo houbami. Kromě toho, že jen z popisu místa činu je evidentní, že je to nesmysl, ale toto vysvětlení vyloučila toxikologická analýza.
Vyšetřovatelé házeli vinu na kulový blesk
Další možností bylo, že mohlo dojít k potyčce mezi trojicí. Hypoteticky by první mohla zemřít Lenka, která byla pohřbena stranou od ostatních. Následně mohlo dojít ke rvačce mezi mladíky, kdy byl jeden z nich svázán a usmrcen. Poslední z trojice pak mohl ucítit výčitky svědomí a spáchat sebevraždu. V této verzi jsou sice také hluchá místa, například to, kdo tedy těla zakryl větvemi, ale zcela vyloučena tato možnost dodnes nebyla.
Koncem roku 1988 byl případ odložen. Vyšetřovatelé uvedli, že k žádnému trestnému činu nedošlo a za smrt tří přátel mohla náhoda a přírodní živel. Konkrétně přitom zmínili, že o život je připravil kulový blesk. Jak zvládl kulový blesk vykopat mělký hrob a svázat člověka do kozelce, již ale nevysvětlili.
Teprve po revoluci matky obětí požádaly o přezkoumání celé záležitosti. Soudní znalci vyloučili, že by mohl být skutečně na vině kulový blesk. Meteorologický ústav navíc sdělil, že v dané lokalitě neprobíhala v době události žádná bouřková činnost.
Smrt trojice mohla souviset s činností kontrarozvědky
V roce 1992 se případem začal zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Během bádání byla objevena trojice konkrétních pohraničníků, na které ukazovala celá řada nepřímých důkazů. Mimo jiné jeden z nich změnil den po zmizení trasy hlídek, aby nevedly místem činu. Buhužel ale ani tak k objasnění tragédie nedošlo.
Státní zastupitelství se rozhodlo předat případ krajským vyšetřovatelům z Ústí nad Labem, údajně proto, že panovalo podezření, že má případ politické pozadí. Následně se však roky nedělo nic, až nakonec ústečtí kriminalisté celou věc v roce 2002 v tichosti odložili.
Že vraždili skutečně pohraničníci, je sice velmi pravděpodobné, ale není to jediná možnost. V roce 2019 totiž Josef Klíma natočil reportáž, ve které uvedl, že ve vyšetřovacím spisu se nachází několik podezřelých poznámek. Ty naznačují, že smrt tří trampů mohla souviset s činností karlovarské kontrarozvědky, která měla mít konexe na KGB. Mohlo se tedy stát, že Lenka, Petr a Pavel se zkrátka jen nacházeli v nesprávný čas na nesprávném místě a viděli něco, co je nakonec stálo život. Jak to ale skutečně bylo, se nejspíš už nikdo nedozví.
Zdroje:
