Článek
Vztahový paradox - atraktivní ženy to mají těžší
Na první pohled by se zdálo, že atraktivní ženy mají vyhráno. Okolí je obdivuje, muži o ně mají zájem a společnost často předpokládá, že jejich milostný život je snadný. V praxi ale mnoho z nich popisuje hlubokou osamělost a komplikované hledání stabilního partnera. Věda tomu říká paradox atraktivity – a v posledních letech, s nárustem povrchních vztahů a plošného odmítání závazků v mladé společnosti, se tématu věnují sociální psychologové i behaviorální vědci.
Lze v tom vidět určitou paralelu s finančně zajištěnými muži. Jejich oprávněná otázka „Jak poznám, že mě žena chce kvůli mně, a ne mým penězům?“ je ekvivalent ke stejně oprávněné otázce atraktivních žen: „Jak poznám, že mě muž chce kvůli mně, a ne mému tělu?“
„Normální“ muži mají strach z odmítnutí
Několik psychologických výzkumů ukazuje, že velmi atraktivní lidé – zejména ženy – jsou pro potenciální partnery paradoxně méně oslovitelní. Běžní muži se jich často bojí, protože automaticky předpokládají jejich nedostupnost, nezájem, zaneprázdněnost (resp. velkou konkurenci), vysoké nároky a vnímají to jako ztrátu času a zbytečný stres. Mnozí z nich mají obavy i z případného vztahu - z domněle vyšší pravděpodobnosti nevěry ze strany ženy nebo opuštění vztahu pro „někoho lepšího“.
Ve studiích sociálního chování se opakovaně ukazuje, že čím atraktivnější člověk je, tím méně pravděpodobné je, že ho někdo osloví v reálném světě. Strach z odmítnutí je totiž silnější než touha zkusit štěstí.
No a ti, kdo se nebojí, jsou obvykle typy, které hledají pouze povyražení, zářez sexu s atraktivní ženou, nebo dočasné povýšení svého sociálního statusu. Tedy muži emocionálně nedostupní, odmítající závazek, případě muži s narcistními rysy. Atraktivní žena tak v cestě za láskou dostává od podobných mužů ránu za ránou, zatímco jejich průměrně atraktivní kamarádky mají dávno stabilní rodinný život.
Efekt idealizace
Krásné ženy jsou podle psychologů častěji idealizovány. Společnost jim přisuzuje vlastnosti, které s jejich vzhledem vůbec nesouvisejí: sebevědomí, vysoké nároky, nezávislost nebo určitou „nedosažitelnost“.
Psychologové popisují, že někteří muži mají tendenci krásným ženám přisuzovat „vyšší ligu“, do které sami nepatří. Tím se z nich stávají objekty obdivu, a ne partnerky pro běžný život. A přitom, mnohdy právě tyto ženy, důsledkem opakovaných neúspěchů ve vztazích, mívají ve skutečnosti nízké sebevědomí a pokřivený obraz o vlastní hodnotě.
Vysoká očekávání
Je dokázáno, že s atraktivitou rostou i očekávání, mnohdy nereálná, která tyto ženy nakonec dostávají do ještě horší pozice. Jejich vzhled je totiž automaticky spojován s vysokým sociálním statusem, úspěšností, vyšším životním standardem, perfektním chováním a dokonalými vztahy.
A tak se na ně kladou přehnané nároky. Muži se často snaží předvádět nebo soutěžit a zapomínají na autentický kontakt, což paradoxně komplikuje vznik hlubšího vztahu. Atraktivní ženy si pak stěžují, že potkávají muže, kteří „nehrají fér“, snaží se zalíbit a nepůsobí přirozeně.
Stereotypy a projekce
Už bylo výše naznačeno, že atraktivní ženy se dle některých studií častěji setkávají i s podezřívavostí či žárlivostí – dokonce i od lidí, které sotva znají. Potenciální partneři mohou mít zkrátka velmi brzy pocity obav z nevěry, názor, že „tak hezkou si neudrží“ a obecný strach z jakékoliv konkurence. To může vést k nadměrné kontrole či snaze vztah příliš rychle „pojistit“. Ženy pak často uvádějí, že je partneři hodnotí podle vzorců, které nemají se skutečností nic společného.
Z evoluční psychologie přichází ještě jeden úhel pohledu: atraktivní ženy v mužích aktivují soutěživost a instinkt konkurence. Někteří muži tím získají motivaci, jiní se raději stáhnou, protože nechtějí vstupovat do „soutěže“. Výsledkem je, že se počet skutečně vhodných partnerů paradoxně zmenšuje, i když zájem navenek působí obrovský.
„Vidí mě jen jako tělo, ne jako člověka“
A ten vůbec nejčastější problém popisovaný jak psychology, tak na základě výpovědí atraktivních žen, je, že s přibývajícím zájmem roste počet povrchních kontaktů. Krása může být magnet, ale často přiláká i lidi, kteří hledají jen symbol statusu nebo fyzické vzrušení. Ano, inbox sociálních sítí těchto žen je plný zpráv, ale to nedělá nalezení vážného vztahu snazší. Právě naopak.
Když má žena mnoho zájemců, neznamená to, že je mezi nimi mnoho kvalitních partnerů. Psychologové upozorňují, že většina interakcí je krátkodobá, založená na fyzické přitažlivosti. Kvalitní, vyrovnaný a emocionálně inteligentní partner se hledá stejně těžko jako u kohokoli jiného – jen se musí proplavit mnohem větším množstvím „šumu“.
Mnoho atraktivních žen tak popisuje pocit objektifikace, povrchní lichocení místo opravdového zájmu, snahu vyhnout se seznamkám, protože „většina mužů nečte popisy, jen sleduje fotky“. Výsledkem je frustrace a ústup do větší opatrnosti, někdy i extrémní nedůvěra zvyšující se s počtem neúspěchů na poli lásky. A máme tu začarovaný kruh.
Dar nebo prokletí?
V mnoha životních situacích může být fyzická atraktivita plusem, ale vztahy, bohužel, nebývají jednou z nich. Paradox atraktivity tak ukazuje, že v lásce neplatí jednoduchá rovnice, kde více krásy znamená více štěstí. Skutečné partnerství totiž začíná až tam, kde končí iluze a předsudky.
Zdroje a literatura:
Buss, D. M. (2015). Evolutionary Psychology: The New Science of the Mind.
Langlois, J. H., et al. (2000). „Maxims or myths of beauty? A meta-analytic and theoretical review.“
Kościński, K. (2013). Attractiveness and Mate Choice in Psychology.
Eastwick, P., Finkel, E. (2008). „Sex differences in mate preferences revisited.“
