Článek
Anketa
Když Nirvana v roce 1991 vydala album Nevermind, nikdo netušil, že se z jedné skladby stane revoluce, která přepíše pravidla rockové hudby. Smells Like Teen Spirit prakticky přes noc explodovalo v rádiích, na MTV a v celosvětové kultuře rychleji, než si kapela dokázala před jejím uvedením vůbec představit. Jenže právě tato explozivní popularita se brzy stala pro Kurta Cobaina přítěží.
„Stalo se to karikaturou samo sebe“
Cobain v několika rozhovorech přiznal, že se k písni začal stavět čím dál odtažitěji. V interview pro Rolling Stone (1993) řekl:
„Ta píseň už dávno není moje. Stala se karikaturou sama sebe a lidí, kteří ji poslouchají.“
Cobain nenáviděl představu, že by Nirvana měla být definována jedinou písní. Připadal si, jako by ho veřejnost zamkla do škatulky „mluvčí generace X“, což odmítal. Při každém koncertu byla fanoušky píseň vyžadována a měla největší odezvu, přestože ji Cobain ve srovnání s ostatními skladbami považoval spíše za podprůměrnou. Nešlo o slávu – šlo o pocit, že ztrácí kontrolu nad vlastní tvorbou.
Hudební hit, který měl být jen experiment
Kurt často vysvětloval, že Smells Like Teen Spirit byla původně parodie na styl kapely Pixies, kterou zbožňoval.
„Chtěl jsem napsat tu nejvíc popově-punkovou věc ve stylu Pixies,“ přiznal.
Když píseň vznikala, byla spíš tvůrčí hříčkou než manifestem pro miliony lidí.
Právě to přispělo k jeho frustraci – záměrně jednoduchý riff, který měl být jednorázovým experimentem, se stal hlavním identifikačním znakem celé kapely. A to bylo zcela proti Cobainovým záměrům a v rozporu s jeho identitou.
Nekonečné hraní na koncertech
Dalším z důvodů byla monotónnost. Jak již bylo zmíněno, s tím, jak Nirvana získávala na popularitě, publikum začalo očekávat Smells Like Teen Spirit na každém koncertu. Cobaina to unavovalo a někdy píseň dokonce schválně kazil, hrál ji zpomaleně nebo falešně, aby narušil její „dokonalost“.
V rozhovoru pro MTV v roce 1994 poznamenal:
„Nemůžu uvěřit, že lidé pořád chtějí slyšet tu jednu píseň, když máme desítky lepších.“
Pro citlivého, introvertního a umělecky neklidného Cobaina bylo hraní stejné skladby donekonečna frustrující a vyčerpávající.
Symbol, který nesnášel
Smells Like Teen Spirit se stalo symbolem rebelie – ale ne takové, kterou Cobain chtěl - syrové, opravdové rebelie. Píseň byla masově přijímána i lidmi, které by sám Kurt označil za „sportovce a frajírky“, tedy přesně ten typ společnosti, proti němuž se ve svých textech vymezoval.
Později sarkasticky prohlašoval, že jeho největší hit milují hlavně ti, kteří by ho na střední škole šikanovali.
Cobainova touha po autenticitě
Kurt chtěl, aby lidé poslouchali Nirvanu jako celek, aby vnímali texty, jemnost i chaos. Miloval temnější, osobnější skladby jako Pennyroyal Tea nebo All Apologies. Popularita Smells Like Teen Spirit však bohužel překryla všechny ostatní.
Jak sám Cobain prohlásil:
„Jsem hrdý na to, co jsme vytvořili, ale nechci, aby nás definoval jediný song.“
Zdroje:
https://www.livenirvana.com/interviews/9312unk/index.php
https://abc.net.au/listen/doublej/music-reads/features/kathleen-hanna-on-how-she-named-smells-like-teen-spirit/10269194
https://en.wikipedia.org/wiki/Smells_Like_Teen_Spirit
