Plodné ženy jako otrokyně. Před čím nás varuje Příběh služebnice

Představte si svět, ve kterém je lidstvo zmítáno ekologickými katastrofami a kromě toho začne hromadně ztrácet plodnost. Jak se s takovou situací vyrovnat? Autorka Margaret Atwood předložila dystopické vyprávění, ve kterém vzal budoucnost do svých rukou mužský svět v podobě totalitního Gileádu. Ten předložil systém, ve které existuje jasně členěná společnost. Přísně rozdělená na základě pohlaví, moci a reprodukční funkce jedince. Jak se v takové společnosti žije?

Na nejvyšší příčce stojí muži, a to „velitelé“ Gileádu. Ti rozhodují o všem a všech. Pod nimi jsou poté „andělé“, muži, kteří bojují ve válkách, „strážci“, kteří hlídají pořádek, a jako poslední „oči“, tedy tajní mužští špioni režimu. Až nyní nastupují ženy. První v žebříčku jsou „manželky“. Tedy manželky velitelů a vážených mužů (strážců apod.). Pod nimi jsou „marty“, ty si představme jednoduše jako služebné v domácnostech velitelů a jejich manželek, nebo na veřejných místech. Dále jsou „tety“, které se starají o výchovu služebnic, „ekonomanželky“, tedy manželky obyčejných mužů bez funkcí, a na konci naše hlavní „služebnice“. v Gileádu vynášené pro svou neztracenou plodnost do nebes, přesto žijící jako otrokyně. K jejich úloze se ještě však ještě dostaneme.

Na úplném konci se nachází „neženy“, tedy pro Gileád ženy rebelky, lesby nebo třeba intelektuálky. Ty zpravidla končí v trestaneckých koloniích. Ženy v Gileádu také nosí jasně rozdělené barvy oblečení, aby byly na prvním pohled pro všechny rozeznatelné - manželky zelenomodré, marty šedé, tety tmavě hnědé a služebnice temně červené.

Zásadní myšlenka tohoto fundamentalistického, řekněme klidně až klerofašistického režimu, tedy režimu, který staví na pravicové ideologii a nepokrytě kombinuje prvky fašismu s katolickou, či jinou náboženskou tradicí, je hodnota lidí pouze ve smyslu jejich užitečnosti pro stát. U mužů tohle představuje moc a věrnost režimu, u žen je jedinou funkcí reprodukce, případně podpora manžela. V podstatě to znamená, že muži vládnou zemi a ženy, které mohou, nuceně rodí děti.

Jak tedy funguje každodenní život v Gileádu? Vše se toči kolem plodnosti a porodnosti, kterou mají zajišťovat ženy, jež tedy zatím plodnost neztratily, tedy služebnice. Ty putují po výcviku do domácností velitelů a dalších vysoce postavených mužů a jejich manželek, kde zůstávají žít zpravidla do té doby, dokud neporodí rodině dítě. To, jak k tomu má dojít asi není třeba vysvětlovat. Ženské tělo zde funguje jako politický nástroj, který je rodinou „vytěžen“ bez svobody rozhodování dotyčných žen. Plodnost je pro Gileád pouhý zdroj. Stát s ní zachází, jak se mu zamane a ženy jsou odkázané na rozhodnutí velitelů. Autonomie většiny je pod pohrůžkou všudypřítomného násilí v podstatě neexistující. Ale co se stane ve chvíli, kdy pod záminkou nějakého „vyššího dobra“ začneme omezovat společnost a ohýbat ji podle svých zhoubných myšlenek?

Pokud se podíváme na způsob, jakým někdejší Spojené státy, nyní totalitní Gileád v seriálu přistupuje k mateřství, je to něco, co by nás mělo skutečně varovat. Příběh totiž vychází mimo jiné zčásti i z reálných společností dob minulých, nebo i současných. A velmi bychom měli zpozornět, pokud někdo chce společnost omezovat, fyzicky nebo nejdříve jen „psychicky“, pod záminkou ochrany života. Ať už jsou to v českém kontextu například Hnutí pro život a snahy o seznamy žen, které šly na potrat (naštěstí se zatím neprosadilo), nebo jiné omezující snahy.

Jedna z věcí, kterou si musíme uvědomit, je, že všichni pachatelé zla nemusí být na začátku zlí lidé. Jsou to často prostě jen jedni z těch, kteří se nevymezí. Mlčí, když vidí, jak jiní lidé zakouší bezpráví. Sklopí oči ve chvíli, kdy by bylo na místě „pouhý vtip“ nebo třeba přímo nápad na kriminalizaci potratů odmítnout. A pohodlí poslušnosti možná může odsunout zlo do zadních lavic, nikdy se ho ale nezbaví.

Jakkoli se nám Příběh služebnice může zdát jako něco vzdáleného a jakoby nereálného (naštěstí opravdu) pro náš současný svět, snahy omezovat lidstvo tady byly odnepaměti. A vzhledem k tomu, jak rychle se může společnost posunout o několik kroků zpět, musíme být k jakýmkoli změnám pozorní. Naivně jsme si totiž všichni mysleli, že jít dopředu znamená posouvat se k lepší, vyspělejší a citlivější společnosti. Aktuální příklad USA nám ale bolestně ukazuje, že cesta dopředu reálně není ta jediná možná. A nemusíme ani chodit přes oceán, abychom si všimli, že například protipotratové zákony omezující lidskou svobodu v Polsku přišly rychleji, než by kdokoli v moderní společnosti tušil.

Chvalozpěvy na zákaz potratů přitom nedávají v žádném ohledu smysl. Zaprvé, pokud se potraty kriminalizují, ukazuje se, že počet jejich provedení neklesne, pouze se provádění interrupcí přesune do ilegální a zdravotnicky nebezpečné oblasti. A zadruhé, potratů se v Česku dle statistik provádí čím dál méně. Proto řeči o tom, že je jich hodně a že jsou snad jedním z problémů nízké porodnosti, absolutně nedávají smysl.

Závěrečná epizoda Příběhu služebnice proběhla v dubnu roku 2025. I přes dlouhodobě zoufale působící vývoj se nakonec konečně dočkáme postupné koordinované vzpoury služebnic. A přestože se jedná o pouhý seriál, některé věci bychom měli sledovat včas. Varovné signály můžeme hledat například v proměně veřejné debaty, v normalizaci násilí, rasismu, útoků na lidská práva atd. Problém jsou i útoky na média nebo vzdělávání. A okamžitě bít na poplach máme v případě, kdy by se začínalo dít postupné oslabování již vydobytých práv.

I proto například uvedení premiéry finálního dílu Příběhu služebnice proběhlo poměrně výrazně a to v této podobě:

Americký herec, který ztvárnil jednoho z velitelů Gileádu Bradley Whitford dokonce poznamenal, že ve chvíli, kdy šel seriál na obrazovky, byla představa, že by byl například přelomový rozsudek v případě Roe v. Wade zrušen, zcela nemyslitelná. Tedy pro kontext a jednoduše řečeno - americký rozsudek u státu Texas (a poté tím u všech ostatních amerických států) o garanci práva na potrat. Nakonec se ale stalo to, že i zdraví žen ve Spojených státech si pro sebe uzmula politika, a potraty v USA nyní už nejsou chráněny federálně, ale závisí na vůli jednotlivých Států. Což znamená, že ženy musí cestovat za zdravotní péčí, popřípadě dochází k nuceným porodům. Krok společnosti zpět do středověku.

Takže pokud příště budete přemýšlet nad tím, že rušení lidských práv je příliš daleko, vzpomeňte na to, že problém nastává, pokud většina mlčí, i když nesouhlasí. Příběh služebnice je tak výzva k bdělosti, kterou bychom si měli naordinovat všichni. Ať nás teď vývoj ve společnosti a politice už třeba unavuje sebevíc.

Protože ticho nás neochrání.

Zdroje

ČSFD - Příběh služebnice - https://www.csfd.cz/film/481213-pribeh-sluzebnice/prehled/

Hollywood Reporter - Elisabeth Moss Reveals What She Took From ‚Handmaid’s Tale‘ Set: „I Looted the Place“

https://www.hollywoodreporter.com/tv/tv-news/elisabeth-moss-took-from-handmaids-tale-set-1236181470/

Dexerto.com The Handmaids Tale Social Rankings Explained -

https://www.dexerto.com/tv-movies/the-handmaids-tale-social-rankings-explained-martha-econowife-aunt-unwoman-3179955/

Databazeknih.cz - Příběh služebnice https://www.databazeknih.cz/knihy/pribeh-sluzebnice-pribeh-sluzebnice-4217

Česká Televize - Příběh služebnice - https://www.ceskatelevize.cz/porady/12468417376-pribeh-sluzebnice/

DeníkN - Trumpův svět (331. den): Prezident má osobnost alkoholika. Co nám o Trumpovi prozradila šéfka kanceláře Bílého domu

https://denikn.cz/1922151/trumpuv-svet-331-den-prezident-ma-osobnost-alkoholika-co-nam-o-trumpovi-prozradila-sefka-kancelare-bileho-domu/