Článek
Každý, kdo se teď nachází v některém z evropských měst, má většinou jeden jediný cíl - přežít teploty, které se šplhají do závratných výšin. Konkrétně střední Evropa byla celý víkend pod pokličkou mimořádně silné vlny veder, kdy se ve většině hlavních měst teplota pohybovala mezi 35 a 40 °C.
V mnoha zemích navíc padají historické rekordy, které s nějakou normální červnovou teplotou v daných místech nemají co dočinění. V Česku, Německu, Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku, tam všude padaly rekordy nejvyššího měření.
Teploty nad čtyřicet nejsou v červnu normální
Střed Evropy tedy zažil největší nápor horka. Dle dat Greenpeace byl například absolutní teplotní rekord ve výši 41,5 °C v Německu, nejteplejší den v historii Francie 44,3 °C, absolutní teplotní rekord v Dánsku 37 °C. V Česku potom padl rekord v neděli 28.6., kde teploměr poprvé v historii měření dosáhl hranice 41,9 °C.
Podle meteorologů je takové vedro unikátní, zároveň ale bohužel kvůli klimatické změně čím dál častěji očekávatelnější.
Vedra jsou kvůli klimatické krizi čím dál dřívější a častější.
Někteří „pohodářové“ by možná rádi řekli, že je přece teplo, takže co je na tom, že se trochu ohřejeme? Pro takové chci jen připomenout, že přestože mnoho z nás má rádo klasické letní počasí, tohle nemá s nějakou klasikou v červnu co dělat. To, co se právě odehrává nejen ve střední Evropě, je bezprecedentní. Navíc mnoho z těch, kteří tuto „pohodářskou“ rétoriku užívají, v podstatě napomáhají, ať už vědomě, nebo nezáměrně, šíření dezinformací. Jak?
„V létě je horko“ aneb taktika „social proof“
Seznamte se s taktikou, která je stará jako lidstvo samo. Metoda social proof vychází od skupin, které se snaží mezi ostatními navodit dojem, že něco je běžné, normální a správné. V podstatě jde o psychologickou taktiku, díky které lidé přebírají daný názor proto, že věří, že jde o správnou volbu.
Tím se potom dezinformátoři velice jednoduše dostanou mezi lidi, a narušují tak jejich vnímání. A potom například jako konkrétně tady - bagatelizují dopady klimatické krize.
Současně s tím se snaží navodit dojem, že s nimi také souhlasí mnoho dalších lidí, a že to každý z nich celé „schvaluje“. Od toho název „social proof‘ neboli sociální schválení.
Je možná složité se proti takovému rádoby logickému argumentu ve stylu „v létě je přece teplo“ vymezit, zkuste si ale těchto převlečených bagatelizací (a reálně vlastně nedostačujících argumentů) všímat častěji. Teploty nad 40 stupňů Celsia totiž, opakuji, v červnu prostě nejsou normální a normální by být ani neměly.
Potvrzují to vědci po celém světě.
Klimatická krize ve střední Evropě
Ti se totiž shodují na tom, že takto vysoké teploty by nebyly možné bez klimatické krize. Pokud ji tedy někdo chce popírat i ve chvíli, kdy už ubližuje jemu samotnému, nemám pro něj žádné dobré zprávy. Snad jen ty, že nepříjemné změny nakonec při neaktivitě doženou nás všechny.
Je zvláštní, pokud chce někdo popírat klimatickou krizi ve chvíli, kdy už ubližuje i jemu samotnému.
Samozřejmě ty, kteří mají více peněz, o něco později. I je ale neminou. Mohli bychom zde odbočit k fosilnímu průmyslu, který má v tomhle celém zásadní vliv a kterému přesně vyhovuje šíření zpráv typu „v létě bylo vždycky horko“, to bychom se ale dostali tak trochu k jinému tématu. A o něm tedy možná příště.
Nemůžeme dělat běžné věci
Jak se pozná klimatická krize? Někteří by možná typicky popisovali projevy jako extrémní počasí, tornáda, sesuvy půdy. Projevy v každodenním životě jsou ale mnohem prozaičtější. Jedná se zejména o to, že musíme měnit naše zažité zvyklosti, postupy a chování, abychom „přežili“ den.
Přemýšlíme, jakým dopravním prostředkem vyjet, v kolik hodin bude ještě horko, v kolik hodin snesitelně, kde se můžu schladit, kde připravit dostatek pití, jak si odpočinout. Únava nás navíc většinou dožene mnohem dřív, než večer, a hlavní část dne v taková vedra člověk raději proleží ve spánku.
Co se děje s lidským tělem v horku
Pojďme se teď ale podívat na to, co lidské tělo vlastně zažívá ve chvíli, kdy ho vystavíme takto extrémním teplotám. Naše tělo je, jak víme, nastavené tak, aby udržovalo vnitřní teplotu kolem 37 °C. V takové teplotě je nám dobře, v takové teplotě můžeme normálně fungovat.
Jakmile ale okolní horko začne tuhle rovnováhu narušovat, spouští se tak v těle celá řada obranných mechanismů. Mezi ně patří pocení, rozšíření cév, zrychlení srdeční činnosti, změna dýchání, ale třeba i změna chování. Všichni totiž známe ten stav, kdy ve velkém vedru nejsme příliš schopni fungovat a jediné, co vyhledáváme, je voda a stín.
To ale není naše rozhodnutí - to je snaha těla se regulovat.
Tělo se chladí odpařováním potu
Zajímavé pro kontext našich teplot je, že lidské tělo se nechladí tím, že se potíme, ale tím, že se pot odpařuje. Pokud je vzduch velmi vlhký nebo okolní teplota dosahuje teploty lidské kůže (tedy zhruba 35 °C a více), účinnost tohoto mechanismu jednoduše výrazně klesá. A to je to, co teď zažíváme po celé střední Evropě.
Organismus mnoha lidí zároveň se dostává na hranici svých fyziologických možností a riziko přehřátí prudce roste.
Mimochodem - vzpomeňte pro zajímavost na finskou saunu - i v 90 stupních Celsia vydržíte, ale vlhkost vzduchu musí být zcela minimální. V sauně navíc typicky sedíte chvíli, z vlhkého tropického počasí venku ale jen tak utéct nejde.
Proč je 40 °C v Evropě něco jiného než 40 °C v poušti
A zde se trochu zastavme. Mnoho lidí totiž také argumentuje třeba tím, že v Africe jsou takové teploty pořád, a lidé to zvládají. Jenže v našem kontextu se bavíme o něčem úplně jiném. Středoevropská města nejsou typicky stavěná tak, aby zvládla takhle vysoké teploty. Pravidlem je asfalt, beton a střechy, které vytvářejí městský tepelný ostrov. Chybí více stromů, zelené plochy, zelených střech a místa, kde se lidé ochladí.
Takto vyhřátá města se pak hůř ochladí i večer, beton a asfalt totiž absorbují obrovské množství tepla, které potom pomalu a postupně vyzařují zpět. Ochlazení se tak nekoná okamžitě, ale velice pozvolna. Tělo v takovou chvíli nemá prostor zregenerovat, odpočinout si a ochladit se.
Je rozdíl, pokud má město úzké ulice, kudy proudí vánek. Brno ani Praha ale na čtyřicítky stavěné nejsou.
Je také rozdíl, pokud město s vedrem počítá, jako je tomu u typicky úzkých jihoevropských ulic, kde se pracuje s vánkem. Brno ale při svém vzniku se čtyřicítkami dost určitě nepočítalo.
Extrémní vlna veder sužuje Evropu.
Jak se chránit, když teploměr atakuje 40 °C?
Je ale třeba se nějak chránit. Pitný režim je samozřejmě základ, není to ale jediná rada. Někteří mimochodem doporučují kefír s trochou soli, díky čemuž by organismus měl lépe udržet tělo hydratované.
Další důležitá věc je omezení pohybu v tu nejteplejší část dne, stejně jako pobyt na slunci. Takový by byl ale, dle mého, stejně v takovou chvíli a v takové teplotě zcela spalující, a nikdo soudný se na slunci takto dlouho nezdržuje.
Důležité je také rozeznat přehřátí organismu včas. Poznáme to podle neutuchající žízně, bolesti hlavy, teploty, nebo třeba i poruch vědomí, nevolnosti, zmatenosti a nebo i svalových křečí. V takovou chvíli je nutné přesunout se do chladu, namočit ručníky a člověka ochlazovat. V případě, že by se člověk horšil nebo upadl do bezvědomí, je pak nutné okamžitě volat záchranku.
Přeju nám všem, ať všechna nastupující vedra zvládneme ve zdraví, protože tohle není něco, co bychom v Česku a střední Evropě obecně kdy v minulosti zažívali v takové síle.
A výroky vlády o tom, jak „ukončila klimatickou krizi“, nás před horkem teď už očividně nezachrání.
Zdroje
https://plus.rozhlas.cz/o-lidskem-tele-klimatizaci-a-vzduchu-pod-strechou-clovek-spatne-snasi-teplotni-8265576
