Článek
Když je těžko
Člověk, i když se považuje za nevěřícího, ve chvílích, kdy je mu těžko, často hledá útěchu. A někdy v sobě najde i něco, co by jindy nenazval vírou.
Možná si to ani neuvědomí. Jen najednou mluví k něčemu neurčitému, tiše prosí, přeje si, aby to dobře dopadlo. Nejde o slova ani o formu. Spíš o potřebu, aby v tom nebyl sám.
V takových chvílích nehledá teologii ani důkazy. Hledá ochranu, oporu, něco, co přesahuje jeho vlastní síly. Možná i autoritu, která dá věcem smysl. A možná především lásku, která nic nepodmiňuje.
A tak se někdy ukáže, že i bez víry zůstává v člověku místo, které ho obrací někam vzhůru. Ne proto, že musí. Ale proto, že potřebuje.
