Článek
Postoj k sexuálnímu zneužívání
Jan Pavel II. měl zkušenost, že v komunistické diktatuře byli duchovní falešně obviňováni ze všeho (ne)možného, nevěřil proto zvěstem o sexuálním zneužívání kněžími. Horký brambor zneužívání přenechal Benediktu XVI. i Františkovi. Tento jeho postoj oddálil řešení problému o desítky let. Učinil-li někdo smysluplné a radikální kroky v tomto ohledu, pak to byl právě František. Vydal papežský dekret, zrušil tzv. papežské tajemství, založil Komisi pro ochranu nezletilých a svolal do Vatikánu summit o jejich ochraně.
Ženská otázka
V roce 1994 apoštolským listem Ordinatio Sacerdotalis Jan Pavel II. (údajně) definitivně uzavřel diskusi ohledně možnosti svěcení žen. Píše se v něm, že církev nemá pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám. Přestože nejde o výrok neomylný ve smyslu dogmatiky, jeho definitivnost potvrdil tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry Josef Ratzinger, tedy budoucí Benedikt XVI. František usiloval o posílení hlasu žen v církvi. Umožnil, aby byly ženy při liturgii ministrantkami, lektorkami a akolytkami, zřídil komisi, která se zabývá jáhenstvím žen. Ženy byly Františkem jmenovány do vysokých vatikánských funkcí a získaly hlasovací právo na synodě.
Dějinné souvislosti
Jan Pavel II. byl jedním ze symbolů odporu proti komunismu, v tom je jeho nedocenitelný přínos. František jakožto jezuita kladl důraz na rozlišování. Případ od případu, člověk od člověka. Tím otevřel znovu církev lidem 21. století.
Kdo byl lepší římský biskup? A dává smysl takto otázku vůbec klást?
