Článek
Výrazná osobnost církve i společnosti
Emeritní pražský arcibiskup a kardinál římskokatolické církve v České republice Jaroslav Dominik Duka zemřel 4. listopadu roku 2025. Byl výraznou osobností církve i společnosti v České republice. Stejně tak přítelem a oporou těch, kteří se obávají dynamiky současnosti a (nutných) změn, které to (například pro církev) s sebou přináší. Napříč politickým a názorovým spektrem.
Kult světce 21. století?
Traduje se, že je třeba hovořit o mrtvých dobře. Člověk tedy spolkne, podle mne adekvátní, kritiku a přizpůsobí se. Pro mne osobně problém nastává tehdy, když část kritiky zemřelého umlkne vzhledem k úctě k zesnulému, ale další pisatelé, jak se mi zdá, usilují o vybudování kultu světce 21. století. Mám za to, že tomu odpovídají články, které vydávají v poslední době například Katolické noviny. Až na vyjádření biskupů, které se mi zdá být realistické: Slovo biskupů k úmrtí kardinála Dominika Duky – Katolické noviny.
Katolické noviny však šlechtí, že explicitně předesílají, že jde o „zprávy a myšlenky pro konzervativní věřící“. Tomu odpovídá to, že pokusy o objektivitu jsou potlačeny ve prospěch podpory ideologického směřování, například i ohledně sporu na KTF UK, opakovaně. Zde je odkaz, kde čtenář může posoudit, zda můj dojem odpovídá skutečnosti: Katolické noviny – Zprávy a myšlenky pro konzervativní věřící.
Plusy i minusy
Kardinál Dominik vykonal mnoho dobrého, měl však i stinné stránky. Vyvážený přístup lze nalézt, po mém soudu, například zde: Kdo byl skutečně Dominik Duka? Tři pohledy zblízka | Plus či tady Kardinál Dominik Duka a jeho podpora dobrého díla / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura.
10 let obav
Mám za to, že poslední dekáda života Dominika Duky byla bohužel nesena ve znamení obav ze změn, kterým v současnosti svět, společnost i křesťanské církve čelí. Začalo to islámem a migrací v roce 2015, pokračovalo přes Istanbulskou úmluvu a v ní obsažené slovo gender až k LGBTQ+. Duka nebyl schopen a ochoten vidět současnost jako výzvu k pochopení a promýšlení na základě evangelijní zvěsti a k jejímu následnému zvěstování tak, aby jí svět byl schopen lépe porozumět. Spíše měl tendenci se bát a zabarikádovat se ve svém zákopu a bojovat. Vycházel přitom často z neověřených zdrojů, fake news apod.
No Jesus
Osobně vyčítám Dukovi nedůvěru k tomu, jak uvažoval Ježíš v evangeliích. Jestliže kardinál Dominik zvolil jako jednu ze svých záštit národ a politiky, jako následovník Ježíše Krista by tak činit neměl. Ať už církev byla spjata s oltářem v dějinách kdykoliv a jakkoliv, Kristus tyto tendence neměl, jak víme bezpečně z evangelií.
Uvažme například podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš nehledá oporu v národní, náboženské či politické identitě, nýbrž v Bohu jako Otci. Ježíš jako Kristus naopak překračuje hranice, spojuje a modlí se za jednotu. To se Jaroslavu Dominiku poslední roky života opravdu nedařilo.
Člověk
Jsme však všichni lidé. Každý z nás má silné i slabé stránky, záleží, jak se s nimi popasujeme. Kardinál Duka po mém soudu světcem rozhodně nebyl. Potřebuje stejně jako my ostatní smrtelníci Boží milosrdenství i nyní.
Ostatně: Vyjdeme-li z data jeho smrti, je to více než jasné: Počátek listopadu církev věnuje modlitbám za zemřelé i v rámci dušičkových odpustků.
Zdroje:
