Článek
Výrazná osobnost církve i společnosti
Emeritní pražský arcibiskup a kardinál římskokatolické církve v České republice Jaroslav Dominik Duka zemřel 4. listopadu roku 2025. Byl výraznou osobností církve i společnosti v České republice. Stejně tak přítelem a oporou těch, kteří se obávají dynamiky současnosti a (nutných) změn, které to (například pro církev) s sebou přináší. Napříč politickým a názorovým spektrem.
Kult světce 21. století?
Traduje se, že je třeba hovořit o mrtvých dobře. Člověk tedy spolkne, podle mne adekvátní, kritiku a přizpůsobí se. Pro mne osobně problém nastává tehdy, když část kritiky zemřelého umlkne vzhledem k úctě k zesnulému, ale další pisatelé, jak se mi zdá, usilují o vybudování kultu světce 21. století. Mám za to, že tomu odpovídají články, které vydávají v poslední době například Katolické noviny. Až na vyjádření biskupů, které se mi zdá být realistické: Slovo biskupů k úmrtí kardinála Dominika Duky – Katolické noviny. Katolické noviny však šlechtí, že explicitně předesílají, že jde o „zprávy a myšlenky pro konzervativní věřící“. Tomu odpovídá to, že pokusy o objektivitu jsou potlačeny ve prospěch podpory ideologického směřování, například i ohledně sporu na KTF UK, opakovaně. Zde je odkaz, kde čtenář může posoudit, zda můj dojem odpovídá skutečnosti: Katolické noviny – Zprávy a myšlenky pro konzervativní věřící. (V článku pomíjím nemístné, vulgární a vyhraněné až dehonestující komentáře směrem k Jaroslavu Dukovi, které se též vyskytují.)
Plusy i minusy
Kardinál Dominik vykonal mnoho dobrého, měl však i stinné stránky. Vyvážený přístup lze nalézt, po mém soudu, například zde: Kdo byl skutečně Dominik Duka? Tři pohledy zblízka | Plus či tady Kardinál Dominik Duka a jeho podpora dobrého díla / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura.
10 let obav
Mám za to, že poslední dekáda života Dominika Duky byla bohužel nesena ve znamení obav ze změn, kterým v současnosti svět, společnost i křesťanské církve čelí. Začalo to islámem a migrací v roce 2015, pokračovalo přes Istanbulskou úmluvu a v ní obsažené slovo gender až k LGBTQ+. Duka nebyl schopen a ochoten vidět současnost jako výzvu k pochopení a promýšlení na základě evangelijní zvěsti a k jejímu následnému zvěstování tak, aby jí svět byl schopen lépe porozumět. Spíše měl tendence se zabarikádovat na své pozici, ve svém zákopu, odkud bojoval proti změnám.
No Jesus
Osobně vyčítám Dukovi nedůvěru k tomu, jak uvažoval Ježíš v evangeliích. Jestliže kardinál Dominik zvolil jako jednu ze svých záštit národ a politiky, jako následovník Ježíše Krista by tak činit neměl. Ať už církev byla spjata s oltářem v dějinách kdykoliv a jakkoliv, Kristus tyto tendence neměl, jak víme bezpečně z evangelií. Uvažme například podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš nehledá oporu v národní, náboženské či politické identitě, nýbrž v Bohu jako Otci. Ježíš jako Kristus naopak překračuje hranice, spojuje a modlí se za jednotu. To se Jaroslavu Dominiku poslední roky života opravdu nedařilo.
Člověk
Jsme však všichni lidé. Každý z nás má silné i slabé stránky, záleží, jak se s nimi popasujeme. Kardinál Duka po mém soudu světcem rozhodně nebyl. Potřebuje stejně jako my ostatní smrtelníci Boží milosrdenství i nyní. Ostaně: Vyjdeme-li z data jeho smrti, je to více než jasné: Počátek listopadu církev věnuje modlitbám za zemřelé i v rámci dušičkových odpustků.
P. S. Zarazil mne text monsignora Piťhy, kde Duku vyzdvihuje jako intelektuála nad intelektuály, ostatní akademiky vidí jako hloupé a neschopné propojovat věci, ve stejném textu obviňuje Dukovy odpůrce, tzv. progresivisty z jeho smrti, vlastně jsme jej my, vyjadřující nesouhlas, zabili, protože jsme mu způsobili stres.
