Článek
Privatizace bytů, stavební spoření
Budiž chváleno, když lidé využili v devadesátých letech možnost privatizovat byty. Jsou lidé, kteří nebydleli v bytech, kde by tuto možnost dostali. Mnozí alespoň založili stavební spoření pro své děti. Část z nich však využila nabízené finanční možnosti ke zhodnocení financí. Formálně spořili pro děti, reálně však pro sebe sama. Regulérně vlastní děti okradli.
Po třech letech promlčeno
Mám za to, že mnoho z těch, kteří opakovaně využili zvýhodnění stavebního spoření, které bylo psáno na jejich děti, užívají nyní financí z něj pro sebe sama, nikoliv pro své děti. Z ekonomického hlediska to dává smysl. Vždyť ten, kdo dával peníze na účet spoření byl rodič. Děti by samy nebyly schopny tyto peníze vkládat, popřípadě jen v menší, omezené míře nebo jen krátký čas. Takže ti, co peníze vkládali, je nyní využívají. Z ekonomického hlediska o.k., z hlediska práva obhajitelné, ale z hlediska etiky jde o totální výsměch. Když si mladý člověk všimne, že byl okraden, je třeba, aby to řešil vlastně do tří let od ukončení spoření. Cokoliv pozdějšího je promlčeno. Katastrofa.
Rodičovství jako byznys a zajištění na stáří
Dnes se mluví o tom, že lidé nechtějí mít děti. Že to nabourává systém důchodového pojištění. Ono není divu, že lidé nechtějí mít děti, když nemají jistotu smysluplného bydlení ani nákupu nemovitosti, o dalších výdajích nemluvě. Část mladých lidí zachrání jejich rodiče a byty, které starší generace koupila tzv. za hubičku. Někteří lidé v dnešním důchodovém věku však zajistili místo dětí akorát tak sebe sama.
