Článek
„Broučkiády“
Po první povídce, lhostejno, zda více satirické či humoristické, jelikož odborníci se neshodnou, nazvané Epochální výlet pana Broučka do Měsíce, následuje, též v roce 1888 vydaná, další. Nese název Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století.
1420-1888-2025
Sedmý měsíc července roku 1420 a bitva mezi katolíky a husity na Vítkově jsou jejím centrem. 1888 vydána, týkající se roku 1420, a v některých aspektech, podle mého názoru, tolik podobná českému občanovi a vlastenci roku 2025. Posuďte sami.
Aplikace jedné zkušenosti na všechno
Mnohý, kdo se nepodíval ani do Krče, neřku-li na měsíc, chlubí se každému na potkání svými drahocennými zkušenostmi. (…) Prohoďte si třeba něco o gorgonzolském sýru, a již spustí: „Kdykoli slyším o gorgonzolském sýru, pánové, tu mi vždycky napadne drážďanská Sixtinská Madona, před níž jsem se spřátelil s jedním starým podivínským Vlachem, který atd.“ Zkrátka, ať se mluví o čemkoli, drážďanský cestovatel dovede na všechno šikovně nebo nešikovně zavěsiti své Drážďany. Pokušení jednu zkušenost aplikovat na všechny oblasti života i situace je velké.
Rezignace na humanitu. Krutost?
Po zkušenosti z Měsíce upustil Brouček od neadekvátní kritiky všeho, přesto některé aspekty jeho nátury zůstaly. Například vzpomněl-li si jakožto pražský domovník na nájemníky neplatiče. „(…) Litoval, že falešná humanita vzala věřiteli možnost, vsaditi nesvědomitého dlužníka mezi žáby a krysy na dno nějaké romantické věže, a myslil si, že by čtvrcení za živa nebylo přílišným trestem pro nájemníka, který ze zásady nájemné neplatí.“ Kdo jsou ti, kdo ze zásady neplatí nájem? Jaké procento či promile lidí skutečně záměrně neplatí? Jsou to ti, kteří jsou využívání v rámci nekalostí majitelů ubytoven, jimž to legislativa umožňuje? Asociace mnoha českých vlastenců nabídne na základě propagandy jistě i Ukrajince na sociálních dávkách a popřípadě romské spoluobčany.
Kam vítr, tam plášť. Popřípadě bez-názor a egoismus
Brouček, který se ocitne mezi pražskými husity, tábority a katolíky, ač se Zikmundovými katolíky „ze všech národů“, křižáky, přímo do styku nepřijde, je patrně dnes vzorem mnohých. Nejen politiků. Vidí věci tak, jak se zrovna hodí. Hodí-li se to, je pražským husitou, jindy pak táboritou, na základě hospodské rozpravy a vyposlechnutí argumentů. Do setkání s tábory neřeší užívání ornátů při bohoslužbách, následně získává na základě své proklamace o ornátech přízeň.
Beztrestný, no karma
Když přestane Mackova (jak jej pražští husité domácky nazývají) strategie fungovat a padne do rukou pražských i táborských husitů, kteří jej chtějí upálit, vrací se ze svého „výletu“ zpět do 19. století. Není nijak potrestán. Jak důvěrně známá situace! Soudy objektivně trestají málo, nebo se běžnému občanu zdá, že není problém koupit si moc a spravedlnost.
Zběh. Kdo slouží tělu, z těla sklidí záhubu
,,Třesoucí se Brouček cítil, kterak bystré jedno oko Žižkovo zpytavě na něm spočívá, a pak slyšel jeho zvučný, velitelský hlas: „Zdá mi se, žes dosud břichu svému sloužil více nežli Bohu. Však u nás brzy pozbudeš hříšného tuku.“ Ne, nadváha či obezita opravdu neznamená to, že člověk žije jen pro jídlo a pití. Máme sedavé zaměstnání, málo času na pohyb, poruchy štítné žlázy, genetické dispozice… Ale i ty, kteří se rádi najedí a napijí, což neznamená, že jejich bohem je břicho a chloubou to, zač by se měli stydět, jak se dozvídáme v Novém zákoně. Dobře se najíst a napít není hřích, není-li to přehnané.
Ne, zaručeně se mezi Čechy nenajde „takovej týpek“?!
„Nevěřím, by Praha mohla zroditi takovou ohavu!“ ozval se z davu Vojta od Pávů jako nový svědek proti Broučkovi." Byli by Čech i Brouček překvapeni, kolik takových „ohav“ nám je denně předkládáno. Jak se zdá, mýlil se Svatopluk Čech, příslušník školy národní, velice.
Lež či polopravda jako denní chléb
„Zabte lotra!“ zaburácelo vůkol rozlíceným lidem. „Přísahám – přísahám – že nejsem špehoun – Kdyby tu byl jen Domšík! Jsem Čech a Pražan – Milost – milost!“ úpěl pan Brouček, padaje na kolena a jektaje zuby." Není svým způsobem uklidňující, že lidé lhali, lžou a budou lhát? Patří to asi k jakési výbavě padlé lidské přirozenosti, kterou zneužívají mnozí.
Nikdy Češi nebudou takoví?
,,Šílená jest myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, – toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!“ Omyl: Takových lidí/potomků je nespočet. Někdy se zdá, že jsou evolučně jedinou linií (nejen české) civilizace, která přežije, protože pravda jen malé místo má všudy po všem světě.
Naivní Svatopluk Čech i Matěj Brouček?
Ubohý měšťan a domácí 80. let 19. století Matěj Brouček, který měl Čechovi sloužit jako odstrašující příklad. Cílem bylo motivovat lidi k vlastenectví, k tomu, aby nebyli oněmi, kteří ztělesňují zásadu „kam vítr, tam plášť“, těmi, kteří řeší pouze moc a peníze, lidmi, co lžou.
„Ukecaný“ Čech s nízkou literární kvalitou
Ač literární kvalita, podle mě, není valná, tak ideály nepostrádal. Vypravěč/autor působí skoro narcisticky, jelikož často vstupuje do díla a někdy jej až zbytečně komentuje. A to pomíjím rezignaci na jazykovědnou část po vlastně motivačním úvodu. Svatopluk Čech evidentně přečetl množství kvalitních textů o soudobých dějinách, bohužel je však, jak jsem přesvědčen, nedokázal dobře využít ve svém díle.
Čechův Matěj Brouček jako ideál současného českého vlastence?
Čech, ač paradoxně pohřben velkolepě na vyšehradském hřbitově, jest literátem nevalné kvality. Navzdory tomu poskytl ve druhé polovině 19. století cennou látku k přemýšlení i člověku dneška. Pro něj je Brouček odstrašujícím příkladem, pro nás realitou všedního dne.
