Článek
Nahání-li něco narcistovi hrůzu, je mu trnem v oku či osinou v zadku, pak je to všednost. On ani jeho život nemůže být všední, obyčejný. Vždyť on je přece výjimečný. Touží-li „normální jedinec“ po pokojné existenci, může si být jist, že mu ji narcista nedopřeje. Lhostejno, zda jde o narcistického rodiče, dítě, partnera, kolegu v práci.
Je-li lidská bytost nucena přežít v okolí narcisty, měla by si všimnout opakujících se vzorců v jeho chování, nevšimne-li si a nenastaví v souladu s tímto faktem svoje prožívání a reakce, bude za nedlouho psychicky vyčerpaná. Ulpí na ní narcistův sliz, viz ilustrace. Rád bych poukázal na některé až trapně a únavně se opakující situace.
Změna jako nástroj moci
Na změně názoru či jiné organizaci domluvené události nebývá nic špatného. U narcise však změna slouží k udržení moci. Přijde dříve, jindy, tehdy, kdy ho nečekáte. Nebo později, chybí smysluplný důvod. Vy čekáte, on si tím pohladí ego a dostane důkaz o své neobyčejnosti. Opakovanými změnami docílí toho, že si nebudete vlastně už nikdy úplně jisti. Nebudete vědět, co skutečně bude.
Kusé informace a manipulace s fakty jako potvrzení kontroly
Narcista záměrně neposkytuje dostatek potřebných informací ohledně akcí, pracovních záležitostí, organizace v rodině. Lidé jsou pak nuceni „dolejzat“, kontaktovat jej, ptát se. Tím si potvrdí svoji pozici pana úžasného, paní úžasné, nepostradatelné. S fakty též tento ředitel zeměkoule a pupek světa mistrně manipuluje, ač někdy nebývá příliš chytrý, naopak je průhledný, ale v bublině své dokonalosti si to není schopen uvědomit. Sebereflexe nula.
Pomluvy, polopravdy, lži a rozeštvávání lidí
K udržení moci a potvrzení kontroly nad prostředím zneužívá narcista vztahy. Jednomu řekne A, druhému B, třetímu C. Dalšímu nic. Netrvá dlouho a zaseje sváry, které mají moc rozložit do té doby například poměrně dobře fungující pracovní kolektiv. V rodině za chvíli posléze nikdo „nezná bratra“, vnučka otce narcisty odmítá s matkou jezdit k prarodičům apod. Narcista nad tímto hnojem chaosu usedne na trůn a kochá se výsledky své činnosti.
Narcis za nic nemůže, vinno je okolí, osud, jiní
Nejdou-li věci podle představ člověka s narcistickou strukturou osobnosti, je vinen kdokoliv, rozhodně však ne on. Teče-li mu do bot hodně, zahraje hru na uznání chyby a omluvu, tímto však dosahuje jiných cílů. Je naivní si myslet, že narcista uznal chybu, omluvil se a změní se. Jestli se změní, pak na chvíli, popřípadě bude svoji „agendu“ provozovat nenápadněji, bude opatrnější.
Pravidla a hranice neexistují
Narcista vyžaduje dodržování pravidel po ostatních, sám je však obchází, manipuluje jimi, proplouvá. Dvojí metr v praxi. Nastavené hranice a domluvené věci se bude snažit alespoň o píď posunout, proto je třeba při jednání s ním být v dodržování hranic bez výjimek důsledný.
Jak přežít narcistu bez újmy na zdraví?
Je třeba jej, pokud možno, ignorovat. Nutný kontakt omezit na naprosto minimální. Nenechat se vtáhnout do emocí, a to ani tehdy, snaží-li se vzbudit pocit viny. Další cestou může být stoická filosofie, která je v souvislosti s narcismem řešena například zde: https://www.youtube.com/@STOICK%C3%81FILOZOFIE
