Článek
Stručný exkurz do dějin života Ježíše Nazaretského
Ježíš Kristus se narodil jako Žid v Betlémě, kam rodina byla nucena odejít před jeho narozením kvůli sčítání lidu, posléze nějaký čas prožil v Egyptě kvůli nebezpečí, které skýtala vláda Heroda, posléze se rodina vrátila zpět do Nazareta. Ježíš se u svého otce/pěstouna patrně vyučil tesařem. Podle evangelijních podání se zdá, že Ježíš byl ideální, rodičům poslušné a oddané dítě. Tedy krom jednoho extempore, kterého se dopustil, když rodina putovala, jako každý rok, do Jeruzaléma na svátky. Tehdy totiž, ve svých dvanácti, bez vědomí rodičů zůstal v Jeruzalémě v chrámě, kde se na úrovni bavil s učiteli zákona. Puberta Božího syna? Věk by odpovídal!
Reforma židovství?
Okolo třicítky začal Ježíš působit tzv. veřejně, evangelisté se neshodují na tom, zda šlo o jeden rok, nebo tři. Každopádně se nám dochovaly v podání evangelistů některé příběhy a podobenství. Apoštol Jan, miláček Páně, je ve svém nejnovějším textu evangelia tím, který jde na hlubinu, když se snaží předat evangelium antickému světu. Každopádně se Ježíš chová jako Žid, například chodí na svátky do chrámu, čte proroky a vykládá je i ostatním. Avšak židovství převyšuje, až někdy opouští svými náhledy. Uvádí na míru například přikázání o sobotě, když tvrdí, že sobota, tedy den odpočinku, den pro Boha, je tím, co je stvořeno pro člověka, nikoliv však člověk pro sobotu. Dokonce o sobě konstatuje, že je Synem Božím! Toto, některá další vyjádření, uzdravování a stýkání se s celníky, nevěstkami a hříšníky nakonec vede k Ježíšovu odsouzení k smrti v součinnosti náboženské a státní moci, tedy Židů a Piláta.
Odliv a kry jako vysvětlení?
I dnes existují lidé, kteří, navzdory všem vědeckým důkazům, tvrdí, že země je placatá. V podobném duchu se další snaží najít jakože empiricky verifikovatelné důkazy toho, že židovský národ prošel rozděleným mořem a že Ježíš chodil po moři. Rozdělil Hospodin Rudé moře odlivem? Zvláštním způsobem se jednalo o tsunami? A chodil Ježíš po moři, protože na Blízkém východě se tehdy vyskytly kry? Někteří jsou zaměřeni na empiricky verifikovatelné důkazy příběhů, zázraků a podobenství. Těchto je mi svým způsobem líto, protože moje cesta je jednodušší: Mám blízko k symbolům, přesahu. Mám to snazší.
Ježíš se zjevil ženám, aby se to dříve rozkřiklo…
Jde-li o to, že Ježíš se poté, co vstal z hrobu, zjevil dříve ženám, pak to někteří raději obrátili v jakože (bezpečný a stereotypní) vtip. Vyrostl jsem v ortodoxní (za mě osobně spíše bigotní) katolické rodině a prostředí, kde se tento „ftip“ objevoval vlastně rok co rok. Jeví se mi zpětně jako svého typu psychologický obranný mechanismus.
Ježíš byl spasitel, zachránce, nikoliv sebevrah
Kdyby Ježíš chtěl, aby byly ženy kněžími, vyvolil by si je mezi apoštoly a učedníky, říkají někteří. Mám za to, že tento argument mohou používat zejména lidé, kterým neříká nic historie a její vývoj. Nebo ti, kteří si vybírají útržky dějin za tím účelem, aby jim byly uchovány části, které, navzdory dnešní tekuté době, udrží „jakés takés“ zdání stability a srozumitelnosti. Ježíš byl člověkem a Židem své doby, i když v mnohém židovství překračoval. I tím se stal oním „kamenem úrazu“, v důsledku však i kamenem uhelným. Vyvolil-li by si Ježíš oficiálně ženy, možná by se k nám jeho příběh vůbec nedonesl, jelikož by byl zabit mnohem dříve.
Je přijetí historicko-kritické reflexe nedosažitelné?
Připustila-li nakonec katolická církev, a nejen ona, tuto reflexi jen v některých případech, pak se mi to zdá pokrytecké. Někdy se mluvit může, ve výsledku však spíše „skutek utek“. Jsem přesvědčen, že jestliže u zprávy o vzkříšení jsou nejprve přítomny ženy a ty nesou tuto zvěst apoštolům, kteří v souladu se stereotypy, neberou věc vážně, má to co říci i současným křesťanským církvím. Jestliže Kristus tvrdí, že nepřišel zrušit, nýbrž naplnit zákon, možná je právě On tím, který naplňuje toto tázání. Třeba i právě proto jsou ženy tak okatě přítomny u všech zpráv o zmrtvýchvstání.
Jan Pavel II. a Benedikt XVI.: Církev nemá pravomoc světit ženy
Jan Pavel II., dnes už svatý, mnohými milovaný papež a symbol odporu proti komunistické diktatuře, prohlásil, že církev nemá pravomoc světit ženy. To (mu) potvrdil i tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger , budoucí Benedikt XVI.
Wojtyła i Ratzinger se ohledně svěcení žen i zneužívání v církvi mýlili
Prohlásil tak tuto otázku za definitivně uzavřenou. Nejedná se o však výrok dogmatický, tedy neomylný. (Papež je neomylný ve věcech víry a mravů.) Mám za to, že se mýlili oba. Stejně tak jako se velmi zmýlili v otázce řešení mocenského a sexuálního zneužívání v církvi.
