Dotek viatáru: Druhý díl skvělého českého fantasy eposu

Kristina Magdalena Waagnerová
Dotek viatáru
Host Brno 2025

Věnováno všem, kteří po tvrdé ráně sice padnou na kolena, ale vstanou silnější a rozzuřenější. Aby tu ránu mohli vrátit. Věnování z úvodu knihy, které se mi hodně líbilo. Vypadá to, že autorka je příznivkyní osvědčeného hesla: oči za oko, zuby za zub. Takže nastavování druhé tváře její hrdinové rozhodně nemají v popisu práce.

Stejně jako v případě jiných románových cyklů, jejichž knihy vycházejí s jistým časovým odstupem, přichází na začátku knihy totožná otázka. Co si vlastně z předchozího dílu pamatuji? Což je vlastně i takový test kvality, nakolik se vám příběh dostal pod kůži, i když je pravda, že ty čtyři měsíce od knihy Zlatá grai jsou na rozdíl od některých jiných sérií naprosto luxusní. I tak jsem ale ocenil slovníček pojmů a postav na konci knihy.

Takže, máme tady světlou a temnou stranu a mezi nimi Stín. A všichni se navzájem hodlají zničit. Ovšem, to že někdo pochází z říše světla ještě neznamená, že je automaticky nositelem veskrze pozitivní energie a šiřitel dobra. Na druhou stranu, bytost temnoty si sice ráda dopřeje nějaké to syrové lidské sousto a doušek teplé krve, ale velí jí tak její přirozenost. Lidé jsou pak pro obě rasy jen podřadný druh na úrovni štěnic. Takže sympatie na první dobrou pro jorrei nebo sarrei – ani náhodou.

A pak jsou tady zapamatovatelné postavy. Jasně, malá holka, co dostane šanci a díky svému tajemnému původu se jí chopí na výbornou. Dostává sice do těla, ale postupně se propracuje až na samý vrchol, kam jen může v hierarchii jorrei dojít, a stane se hlavní postavou příběhu. A její nejlepší přítel je kluk z Nekonečného příběhu (Bastien), největší nepřítel marsovský pes (Daimón) a jedna z přítelkyň pak anti-gravitační sex-bomba (Barbarella). Ostatní jména mi pak nějak v paměti neuvízla. Ovšem divoženské společenství ano, protože je drsné tak, že by si z něj Gal Gadot ustříkla do své modré sukýnky.

A stejně mi v paměti uvíznul naprosto skvěle propracovaný svět, který autorka vytvořila. Všechna pravidla, kterými je jorreiský Arachryst svázán, jejich tradice, schopnosti, až kastovní rozdělení, magie, to všechno skládá obrázek světa, který je vytvořený do posledního detailu. Světa, který hravě strčí do kapsy drtivou většinu jiných fantasy světů, jež kdy byly vytvořeny. A v této knize se ta propracovanost ještě prohlubuje. Na scénu totiž přichází plány v plánech, intriky v intrikách a jako čtenář obdivuji autorku, že se v tom politickém kvasu, který vytvořila, dokáže sama vyznat.

Dobrý příběh se ale nedá rozehrát bez dobrých postav a těch nových autorka přivádí na scénu hned několik. A vždy je to trefa do černého. Ať už se jedná o syna samotného Sedmikrále Marguela, jehož jméno mi i pro příště zůstane v paměti, protože tu Gargamelovu kočku mám rád (Azrael), nebo ellektryského prince Baladora, který míří k těm nejvyšším metám.

Ohledně samotného příběhu mi ale zhruba do jeho poloviny přišlo, že stále sleduji jeho prolog, který má připravit čtenáře pro příští díl. A tak bylo zcela osvěžující, když se děj na malou chvíli přesunul do Stínu k jeho lidským obyvatelům, kteří zvedají hlavu a chtějí se stát rovnocennými soupeři obou ras, které je neustále ohrožují. A i v jejich případě odvádí autorka skvělou práci. Společenství druidů, magie, kterou se snaží ovládnout i tvoření lidských démonů, jsou další skvělé dílky do celkové skládačky.

Arachné Isarell je pochopitelně opět středem všeho, protože její schopnosti jsou prostě výjimečné. Ovšem tentokrát si musí sáhnout na samotné na dno, ať už v souboji s Azraelem nebo na takřka sebevražedné misi mezi sarrei. A to, co se odehrává v poslední zhruba třetině knihy mi vzalo kritičtější vítr z plachet, protože gradace děje směrem k závěru je opravdu skvělá. Autorka se vytasí s opravdu překvapivým závěrem, který dle mého směruje děj jinak, než je očekáváno.

Ale nebyl bych to já, kdybych si přátelsky nerýpl. Opravdu jorrei znají balet? Nějak mi k nim baletní piškoty nebo špičky a řasené sukýnky nesedí. Sice chápu, „co tím chtěl autor říci“ a čtenáři přiblížit, ale k tomuto světu to prostě nepasuje.

I tak je ale Dotek viatáru skvělou pozvánkou k dalšímu příběhu, protože jeho závěr a několik nahozených vějiček, dávají prostor k takřka nekonečné kombinaci možností dalšího vývoje.

Svět je na pokraji války a Isarell s Bastienem se znovu zaplétají do intrik královny divoženek. Stín se bouří a sjednocené lidské klany se intenzivně připravují na válku s Arachrystem. Druidi pokračují v nebezpečných experimentech s probouzením démonů v tělech lidských válečníků a za dílčí úspěchy platí vysokou daň. Padlý jorreiský rytíř i jeho třináctka vědí, že si hrají s ohněm, ale zdá se, že král veledharů Giastral už ztratil poslední zrnka pudu sebezáchovy.

Ještě větší hrozba však přichází z temnoty. Sarrei se vydávají na lov a jdou po elitních jorreiských rytířích těsně před konfirmací. Sittedral vyhlašuje misi s naprosto zvráceným cílem, kterou by nikdo příčetný dobrovolně nepřijal! Ale od toho tu jsou divoženky se svou šílenou královnou v čele.

Isarell s Bastienem se znovu zaplétají do Ymiřiných spletitých intrik. Dokážou z nich vyváznout, nebo se tentokrát utopí?

Vydáno: 2025, Host Brno
1. vydání originálu: 2021 
  Počet stran: 488 
 Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-275-2286-6

Další knižní recenze a ukázky: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)