Dvacítka povídek: Devatenáct pařátů a jeden temný pták

Augustina Bazterrica
Devatenáct pařátů a jeden temný pták
DOBROVSKÝ s.r.o. 2024, edice Fobos

Pokud vám jméno argentinské autorky nic neříká, nejspíš vám napoví název knihy, která vzbudila poměrně velkou vlnu zájmu, kritiky i odsouzení – Znamenitá mrtvola. Oproti ní však Devatenáct pařátů a jeden temný pták nenabízí ucelený román ale rovnou dvacítku povídek. Všechny povídky vznikly v průběhu několika let před vydáním její kontroverzní knihy a pokud jste zaklapli Znamenitou mrtvolu s odporem, podobných scén se v této povídkové sbírce obávat nemusíte. Čeká vás spíše ryzí temnota než krveprolití, i když…

Co spojuje naprosto všechny povídky je, že se čtenář nemusí bát jejich rozvláčnosti. Některé z nich jsou jen kratičké (Dech vlka, Pomalost slasti), jako by se jednalo jen o jakési výtrysky tvůrčí inspirace, slova, která musí být předána papíru a jsou jen těžko uchopitelné. Další pak spojuje podivná absurdita, jako když se mladé dívce stane přesně to, co oznámí své kamarádce i pedofilnímu učiteli „… nedávno mi mezi nohama vyrostl králík“ v povídce Roberto, nebo když se jiná dívka v příběhu Nepřetržitá sourodost osudu touží stát kruhem a nazná, že hlavní, co jí v jej touze překáží jsou vlastní končetiny.

Jakousi naléhavost a zlovolnost je pak vlastní povídkám, jejímiž hrdiny jsou děti. Mrtví zaujmou silou první věty, příběhem viděným dětskýma očima a chápaným dětskou myslí, i neodvratností věty poslední, po které zbude pocit husí kůže. Hřbitovní povídku s přiléhavým názvem Hlína pak provází pocit silného znepokojení z toho, jak si holčička poradí se svým příliš dotěrným otcem, ale pochopení matky se nedočká.

Možná je to časovým údobím, za jaké povídky vznikaly, ale spíše bych si vsadil na úmysl autorky, že některé povídky se vymykají stylem, jakým jsou vyprávěny. Naprosto úžasná je z tohoto pohledu Elena-Marie Sandozová, povídka Pomalost slasti, která svým pojetím připomíná baladickou báseň psanou bez veršů a závěrečný příběh Maria Carminum, který je čistokrevným hororem s pomalu budovanou atmosférou strachu a tísnivé nejistoty.

Každá povídka této knihy dokáže vzbudit zájem a načechrat čtenářovu představivost, ale v některých případech musí on sám chtít a jít slovům a větám naproti. Některé příběhy jsou jen těžko uchopitelné, jiné vyprávějí svůj děj až s filmovou přímočarostí. Ve všech případech však dokazují bohatou autorčinu představivost, kterou často dokáže proměnit v příběhy plné tísně, zlovolnosti a absurdna. Upřímně, místy jsou tyhle spáry a černý pták dost obtížné čtení, ale možná právě proto stojí kniha za přečtení. Proč číst stále jen jednoduché a snadné příběhy?

Celkové hodnocení pak bude velmi individuální záležitostí, protože některé z povídek jsou tak abstraktní, že možná jen málokdo jimi dokáže proniknout. Většina z nich je však čitelná a rozhodně zajímavá.

Nová kniha Agustiny Bazterricy se v ničem nepodobá předchozímu románu Znamenitá mrtvola. Snad jedině tím, jak mistrně dovede autorka zacházet s hrůzou, která číhá všude kolem nás, krčí se v těch nejobyčejnějších věcech, situacích, v lidech a zvířatech kolem nás.

Devatenáct povídek jako devatenáct zastavení na podivné křížové cestě, na niž jsme náhodně narazili, když jsme na výletě sešli z cesty. Některé výjevy nás přimrazí svou prostotou, jiné jsou jako temné barokní obrazy plné svíjejících se démonů a nesrozumitelných symbolů. Ve všech se Agustina Bazterrica dostává až na dřeň: na dřeň každodennosti, na dřeň jazyka, na dřeň toho nejčernějšího humoru.

Povídky svým vznikem předcházejí románu Znamenitá mrtvola a autorka je psala v průběhu několika let, proto jsou opravdu pestré – pestré v temnotě, jež je všechny spojuje.

Vydáno: 2024, Fobos
Originální název: Diecinueve garras y un pájaro oscuro, 2020
 Překlad: Lenka Malinová
Počet stran: 216
 Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Adéla Korbelářová
Autor obálky: Adéla Korbelářová
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-277-2246-4

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz