Devět nocí - závěr drsné a uvěřitelné dystopie

Zuzana Strachotová
Devět nocí
Edice Jiné Světy
Epocha 2026

Jiné světy, edice nakladatelství Epocha, která mě prostě baví a zatím jsem v ní nenarazil na slabou knihu. A vzhledem k tomu, že Devět nocí je přímým pokračováním výborné knihy Devět dní, neočekával jsem ani v tomto případě žádnou slabotu.

Ony jsou vlastně ty dvě knihy jedním příběhem, jenž byl rozdělen ve chvíli, kdy pro Blok a povstalce pominulo obrovské nebezpečí. Citadelská armáda byla sice, a to doslova, spláchnuta díky odpálení přehradní hráze, ale co se jevilo jako nevyhnutelné řešení, vrací se hlavním hrdinům jako Pyrhovo vítězství. Postupem času totiž sílí šeptanda, zda takto radikální řešení bylo vůbec nutné. V tom autorka skvěle vystihla lidskou povahu části obyvatel Bloku, kterým se najednou snížila už ne tak komfortní životní situace. Sera ani Lee tak rozhodně nejsou přijímáni jako hrdinové.

Aniž by v něm byla prolita jediná kapka krve, přináší Devět nocí jeden z nejdrsnějších prologů, jaký jsem kdy četl. Co všechno je rodič ochoten udělat pro přežití vlastního dítěte? Pokud má moc a za zády nedotknutelnou autoritu stejně nedotknutelné Citadely, tak může udělat cokoli. Jedno dítě tak může přežít na úkor druhého.

Dlouho jsem přemýšlel, jak definovat autorčin styl vyprávění a trn z paty mi vytrhl autor jejího medailonku na zadní klopě obálky. Píše se zde, že (Zuzana Strachotová) nevěří na jednoznačné zlo a černobílé charaktery. A to je skutečnost, která věrně vystihuje celou knihu, a hlavně její hrdiny. Společenství rebelů sice postrádá onu dusivou atmosféru citadelského fanatismu, ale celkem logicky se nejedná ani o sluníčkově rozjásanou partu správňáků. I tady si někteří jedou svojí mocenskou linku a je to tak rozhodně dobře, protože to prohlubuje věrohodnost celého příběhu i jednotlivých postav. A na druhou stranu, Citadela sice vládne rukou pevnější než legovaná ocel, ale rozhodně není ve výsledku tím jednoznačným zlem, i když pro dosažení svých cílů dokáže obětovat mnoho lidských životů.

Co se autorce daří beze zbytku dobře, je udržování svých hrdinů, a tím i čtenářů, v neustálém napětí, v pocitu, že v dalším odstavci, na další stránce se prostě něco nepěkného stane, že se ono pociťované ohrožení přetaví ve skutečnou tragédii. A ono to samozřejmě přijde v tu nejméně očekávanou chvíli, takže v průběhu příběhu je zaděláno na několik překvapivých okamžiků. A minimálně jeden rozhodně nečekaný návrat.

Nevěří na jednoznačné zlo a černobílé charaktery. Takže rozhodně nečekejte na happy end a závěr, kde dvojice v závěru odchází vstříc zapadajícímu slunci. Rozhodně ale můžete očekávat poctivě vystavěný příběh, kde skutečně nehrozí černobílost charakterů, kde prim na sto procent hraje věrohodnost a kde si nějakou tu pochybnost v sobě nese každá z postav. Pro čtenáře prvního „dílu“ je tahle kniha povinnost a pokud někdo čekal až bude na světě i druhý díl, dočkal se, protože si obě „devítky“ může dát hezky najednou. Ohledně onoho čekání bych tak měl jedinou výtku k nakladateli, že vydání obou knih dělí zbytečně dlouhá doba. I když dobrou zprávou je, že se sice jedná o uzavřený příběh, ale kdesi za oceánem se odehrává Vypůjčený čas.

Hrozba byla zažehnána. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Sera a Lee mohou konečně žít své životy, tak, jak si je ve vidině svobody vysnili. Jenomže tam, kde mělo zářit hrdinství, zůstalo v očích lidu selhání. Prosperita Bloku upadá, zatímco Citadela svírá Sabrii v ještě krutější formě diktatury. Bez elektřiny se lidské potřeby rychle mění v boj o koryto a povstalecké praktiky se až příliš začínají přibližovat těm citadelským. A když je cena za normální život pro Leeho příliš vysoká, rozhodne se Sera zaplatit ještě vyšší. Osud Sabrie leží v rukou toho, kdo se první dostane k memoáru. Zničit. Zachránit. Zneužít. Každá strana má jiné úmysly. Jenomže kolik těch stran vlastně je?

Česká spisovatelka, která celý život kráčí jednou nohou v říši fantazie. Nevěří na jednoznačné zlo ani na černobílé charaktery. Světy svých příběhů vnímá jako druhou realitu, její postavy jsou pro ni totiž přáteli, milenci i dětmi. S radostí propaří večer na kompu, zahradničí a sportuje. Sedm let se věnovala čínskému bojovému umění Wing Chun školy Ivana Rzounka a odtud čerpá i inspiraci pro bojové scény. Román Devět dní (2017) byl jejím úspěšným debutem a v roce 2019 navázala pokračováním nazvaným Devět nocí. V roce 2023 se vrátila na scénu románem Vypůjčený čas, který je prvním dílem plánované tetralogie a svým příběhem se lehce vrací k asimovskému sci-fi. Na konci roku 2024 vstoupila se svým manželem do subžánru LitRPG. Kniha HEX: Bažina je prvním dílem zamýšlené trilogie.

Současně se Zuzka chce naplno vrátit do světa Vypůjčeného času. S manželem zakládají malé herní studio a jako první je v plánu point and click adventura na motivy této knihy.

Vydáno: 2026, Epocha
1. vydání originálu: 2019 
 Počet stran: 440 
 Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Josef Surý
Autoři obálky: Josef Surý, Lukáš Tuma
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0273-9

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz