Pečeť krve jako přímočarý horor bez hluchých míst

Ivana Gašparíková
Pečeť krve
Knihy Veles 2025

„Jé, ta je roztomilá,“ napadlo mě, když jsem knihu Pečeť krve po doručení vybalil z obálky. Samozřejmě nešlo o ilustraci na titulní stránce ale o knihu jako takovou, protože takhle útlou jsem už dlouho nečetl. A druhá myšlenka, která se pak v průběhu čtení na sto procent potvrdila, byla: tam nebude prostor na žádnou vatu ani prázdné tlachání.

A už samotný začátek napoví, že autorka rozhodně nebude ztrácet čas dlouhými úvody. Svým čtenářům nabídne znepokojivý prolog končící na kamenném oltáři, kde matčina ruka kamenem sevřeným v pěsti rázně ukončí krátkou životní pouť svého malého syna. Vyšší cíl si prostě žádá oběti a znepokojení je asi nejčastější pocit, který mě při čtení provázel.

Knihu tvoří velmi krátké kapitoly, často jen o několika málo stranách a v těch počátečních během ne více než třiceti stran přivede Ivana Gašparíková na scénu všechny důležité hráče celého příběhu. Poznáme tak dívku, jež unikla smrti jen o příslovečný vlásek, bylinkářku, jejíž vědomosti sahají do daleké minulosti, lovce, který má krev na rukách i své zbrani a někdy musí kromě monstra spálit i jeho oběti, a také partičku přátel, která se jako lovci monster vydává do míst, kde se dle pověstí odehrála něco děsivého.

Postupně se zapojí i další postavy a osudy všech zmíněných se začínají záhy proplétat se znepokojivou (už zase) naléhavostí. Ponenáhlu se také vyjasňuje, kdo na jaké straně stojí a že někteří si z minulosti nesou ponurá a temná tajemství připomínající krvavá stigmata. Autorka pak skvěle pracuje se všemi postavami a nejednou dokáže překvapit činem, který vede k něčí zkáze. A svým osudem si zde opravdu nemůže být jistý vůbec nikdo, což je další velké plus celého příběhu. Stejně jako skvělé vykreslení ponuré atmosféry míst, kde někteří chtějí najít senzaci a jiní svou naději.

Ony krátké kapitoly i nevelký rozsah celé knihy pak skutečně bez hluchých míst vedou čtenáře i postavy k finálnímu střetu. K finálnímu střetu, který je protkaný emocemi, strachem, panikou, nenávistí i oddaností krvavému cíli a neukojitelné touze po naplnění slibované odměny. Po oné motivaci, která přivádí oběti pod zkrvavené ostří.

V samotném závěru pak kromě krve tryskají emoce tak syrové, opravdové a autorkou velmi dobře podané. Ono postupné proplétání osudů ještě donedávna neznámých lidí, obětí i jejich katů, silně rezonuje pocitem neodvratného s každou stránkou směřující k poslednímu obřadu. Doprovázené atmosférou tísně a strachu.

Pokud si chcete přečíst příběh, který je prostý všech zbytečností, příběh, kde autorka své představivosti meze rozhodně neklade a kde jsou ohrožení všichni zúčastnění, můžete po knize Pečeť krve sáhnout s naprosto klidným svědomím. Tahle kniha je tak všechno, jen ne roztomilá. Prostě horor, jak má být.

O lese za městem se raději nemluví, ale toto ticho prolomí náhlé úmrtí mladé dívky. Parta záhadologů se rozhodne zjistit, co se v lese doopravdy stalo, jenže místo senzace se setkají s něčím děsivým. Zároveň se ocitají v síti událostí, které jim začínají přerůstat přes hlavu. Co mělo být jen nevinným hledáním pravdy, se mění v noční můru. Situace se brzy vymyká z rukou a smrt může ukázat prstem na kohokoliv.

Vydáno: 2025, Knihy Veles
Počet stran: 152 
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Milan Klapka
Autor obálky: Jiří Dvorský
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-909489-1-4

Ukázka z knihy: https://knihyveles.cz/pekr-uk.pdf