Mordparta Ostrava - případy, ze kterých skutečně mrazí

Luboš Valerián, Tomáš Lánský
Mordparta Ostrava
Epocha 2025

Kriminalistická literatura faktu, true crime, žánr, se kterým jsem se dosud nepotkal. Takže když přišla nabídka podívat se na zoubek knize Mordparta Ostrava, tak jsem nezaváhal, i když jsem vlastně nevěděl, do čeho jdu.

Také vás fascinují vraždy? Otázka, kterou pokládají autoři knihy na začátku jejího prologu a sami si na ni kladně odpovídají. Činí tak bývalý vyšetřovatel a vedoucí odboru obecné kriminality Krajského ředitelství PČR MSk Luboš Valerián, jehož případy a vzpomínky zpracoval novinář Tomáš Lánský. V mém případě bych úplně nepoužil slovo fascinace, ale jistý zájem a zvědavost tu samozřejmě je, jako asi u každého člověka.

V závěru prologu se pak píše i o jistém poučení, které jednotlivé případy nabízí. Nejdůležitější jsou pak možná jeho poslední dvě věty a rada, kterou obsahují. Nikdy se nehádejte s manželkou v kuchyni. Nůž je tam totiž ten nejčastější nástroj, který má člověk po ruce.

Samotné vyprávění začíná a první případ se odehrává v roce nástupu Luboše Valeriána ke Sboru národní bezpečnosti, tedy roku 1976. Jeho vyšetřovatelem ale pochopitelně není on sám, ale jeho budoucí mentor, učitel a posléze i parťák Zdeněk Petr, na kterého v průběhu knihy vzpomene ještě několikrát.

A už první případ znázorňuje, jak brutálně a nevyzpytatelně se může chovat jeden člověk k druhému. Případ dvou starších zavražděných žen, které se navíc staly i obětí sexuálního útoku a násilí vedeného s obrovskou razancí, ukazuje, k jakým případům se později dostane i sám Luboš Valerián.

Každý z případů doprovází i několik reálných fotografií a u prvního případu jsem uvítal, že jsou díky době pořízení jen černobílé. Ovšem vidět dvojnásobného vraha, jak se v průběhu rekonstrukce, s rukama kolem krku figurantky usmívá, je opravdu dost silná káva.

Největší prostor je pak věnován stěžejnímu případu kariéry Luboše Valeriána, kterým bylo vyšetřování a usvědčení takzvaného Kolínského gangu. Chladnokrevnost s jakou si členové téhle skupiny počínali, jak plánovali své zločiny, i jak se zbavovali těl svých obětí, jde opravdu za hranu chápání běžného člověka. V tomto případě pak Luboš Valerián přibližuje, jakou výslechovou technikou se dostal pod kůži Otovi Biedermanovi, který fungoval jako vykonavatel vražd.

To, co z nás dělá vrahy, nejsou myšlenky ale činy.

Obsáhleji pak autoři zmiňují i případ, který se odehrál v roce 2014, kdy psychicky nemocná Barbora Orlová po svévolném přerušení ambulantní léčby, napadla a zavraždila v prostorách střední školy ve Žďáru nad Sázavou jejího šestnáctiletého studenta. I vzhledem k tomu, že si tenhle případ pamatuji, nebylo to vůbec lehké čtení, navíc, když z textu vyplývá, že k tomuto zločinu vůbec nemuselo dojít.

Všechny případy a v nich uvedené skutky jsou dle mého laického názoru popisovány věcně, bez nějakého důrazu na senzaci. A právě ona věcnost a poznámky samotného vyšetřovatele činí z knihy zajímavou kroniku jednoho policejního života. V každém z případů je pak celkem pochopitelně rozveden i postup vyšetřování, chování pachatelů a jejich pohnutek. Tedy to, co jsem nejvíc od knihy samotné očekával.

Každé jednotlivé kapitole předchází Mezihra, ve které Luboš Valerián vzpomíná na své začátky u policie, své kolegy, studium a zážitky, které se mu propsaly do civilního života. V těchto mezi kapitolách pak také zmiňuje některé policejní postupy i vývoj policejní práce směrem k vědě a moderním technologiím, které v počátku jeho kariéry byly teprve hudbou budoucnosti.

Připomíná i tuzemskou stopu v dávnějších i novějších dobách kriminalistiky. Naše prvenství v daktyloskopii, důležitou stopu v genetice, forenzní biomechanice i slavnou mechanoskopii.

A v jedné ze závěrečných meziher se zamýšlí i nad možností trestu smrti a jeho vývody mají jasnou logiku. Nejspíš je to právě člověk, který mnohokrát hleděl chladnokrevným vrahům do očí, člověk s desítkami let zkušeností s kriminálním vyšetřování, kdo by v téhle věci měl mít jasno.

Stejně tak se dá ztotožnit s jeho názorem ohledně bagatelních a nedbalostních deliktů.

Ve dvanácti kapitolách přinesla kniha třináct zajímavých případů, podaných celkem civilní formou, doplněných o spoustu zajímavostí a faktů ohledně kriminalistiky. Občas doplněný o nějakou tu veselejší historku, protože pokud by člověk dělající tuhle práci občas nesklouzl k černějšímu humoru, musel by se zákonitě zbláznit. Třeba informace, že pedofilní vrah si změnil příjmení na Nývlt, je absurdita sama o sobě, a Jára Cimrman se ve svém neexistujícím hrobě musí tetelit blahem. Takže ve výsledku kniha nenabídla ani kousíček nudy, i když to samozřejmě není veselé čtení a některé kapitoly vhání slzy do očí. Ale takový už život někdy prostě je.

Závěrem pak jen mohu konstatovat, že moje první setkání s tímto druhem literatury faktu dopadlo na jedničku.

Deviant ubíjející ženy kamenem do hlavy. Zrůda znásilňující oběti vrbovým prutem. Přízrak vraždící havíře v hlubinném dole. Důchodce řešící svou frustraci semtexem… To je jen zlomek případů bývalého vyšetřovatele a vedoucího odboru obecné kriminality Krajského ředitelství PČR MSk Luboše Valeriána, který do roku 2022 šéfoval i ostravskému oddělení vražd. Za svou kariéru se podílel na vyšetřování více než tisícovky nejzávažnějších trestných činů na Ostravsku – v kraji, který v žebříčcích násilné kriminality nejednou předstihl i Prahu. Lovil zrůdy vraždící své oběti bez mrknutí oka, jež hnala ziskuchtivost, žárlivost i sexuální deviace.

Dvanáct příběhů, které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky, vyděsí, šokuje a donutí čtenáře přemýšlet o hodnotě lidského života. Mnohé z nich nebyly dosud blíže publikovány a jsou širší veřejnosti téměř neznámé. Spoluprací novináře Tomáše Lánského a plukovníka Luboše Valeriána vznikl titul přibližující příběhy vrahů, ale též jejich obětí i opomíjených pozůstalých. Jednotlivé kapitoly předkládají čtenáři způsoby dopadení a usvědčení pachatelů či metody, které byly použity, stejně tak rozebírají podobné případy z historie české kriminalistiky. Knihu doprovází přes 170 dosud nevydaných fotografií z policejních archivů.

Narozen v roce 1957, k tehdejšímu SNB nastoupil v roce 1976. Po absolvování Základní policejní školy v Praze sloužil na MO VB Praha 4-Nusle, poté na OO VB Frýdek-Místek a od roku 1981 jako vyšetřovatel na Okresním úřadu vyšetřování Frýdek-Místek. V letech 1982–1986 vystudoval Vysokou školu SNB, 4. fakultu vyšetřování VB v Bratislavě, kterou zakončil titulem JUDr. Tamtéž získal v roce 2006 i titul Ph.D., už v rámci Akademie Policajného zboru SR. Po návratu na OÚV Frýdek-Místek přešel v roce 1988 jako vyšetřovatel na Krajský úřad vyšetřování tehdejšího Severomoravského kraje. Zde se zabýval vyšetřováním násilné trestné činnosti.

Po vzniku SKPV v roce 2001 se stal vedoucím odboru obecné kriminality, zabývající se mimo jiné i násilnou trestnou činností. V této funkci působil s krátkou přestávkou, kdy byl ředitelem kanceláře Krajského ředitelství PČR MSk a Velitelem služby SKPV, až do odchodu do důchodu v roce 2022, v hodnosti plukovník. Za svou pracovní éru (necelých 47 let) prošel základními funkcemi (od hlídkové služby přes vyšetřovatele OÚV, KÚV až po vedoucí funkce). Je členem redakční rady časopisu Kriminalistika, časopisu Kriminalistický sborník, kde je i aktivním dopisovatelem, s více než pěti desítkami příspěvků.

Zakládal a vyučoval bezpečnostní obor na Lékařské fakultě OU Ostrava, v současné době vyučuje bezpečnostní obory na Univerzitě Palackého, Přírodovědecké fakultě v Olomouci, na Panevropské univerzitě, Fakultě VŠPP (Vysoká škola podnikání a práva) v Ostravě, na Institutu pro vzdělávání státní správy v Praze, se sídlem v Benešově. Je vedoucím bakalářských, magisterských a rigorózních prací, jejich oponentem, recenzentem několika vysokoškolských učebnic a odborných publikací.

Narozen v roce 1983. Ženatý se dvěma dětmi a manželkou žije v Českém ráji. Od roku 2005 pracuje v médiích, nejprve v regionálních Denících, od roku 2014 pak v MF DNES jako redaktor, počínaje rokem 2021 je v reportérském oddělení listu v Praze. Věnuje se často problematice krimi. V archivu i na webu je dnes k nalezení 10 tisíc jeho publikovaných textů, reportáží a rozhovorů. Pije kávu, poslouchá metal a čte Stephena Kinga.

Vydáno: 2025, Epocha
Počet stran: 472 
Jazyk vydání: český
Obálka: Lukáš Tuma
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-278-0238-8

Další knižní recenze a ukázky: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)