Oheň nad hlubinou jako strhující galaktický epos

Vernon Vinge
Oheň nad hlubinou
Argo 2025

Osamělá hvězda, narudlá a mdlá. Shluk asteroidů a jediná planeta, spíše měsíc. V této éře se hvězda nacházela poblíž galaktické roviny, kousek za hranicí Slupky. Srdce každého fanouška hard sci-fi musí nad takovým úvodem zaplesat. A v průběhu dalších stránek a kapitol rozhodně nezůstane jen u téhle úvodní radosti.

Lidstvo, které již dávno opustilo svůj domovský svět, se díky skromné expedici archeoastrologů, příslušníků Říše Straumli, zapíše do dějin tisíců civilizací a miliard bytostí. Ač s opatrností vlastní všem výzkumníků chtěli pouze poodhalit tajemství pohřebená miliardy let v nedostupném archivu, vypustili do vesmíru Mocnost, jejíž schopnosti dalece převyšují jejich představivost. Ve chvíli, kdy alespoň zčásti pochopili skrytou hrozbu a nebezpečí, bylo na útěk již skoro pozdě. Přesto jedna ze dvou lodí, plná kryoboxů s dětmi výzkumníků, dokáže uniknout. A na palubě má kromě tří stovek dětských pasažérů i možný protijed na budoucí rozpínání se nové Mocnosti.

Jenže vesmírnému tahači selhává automatika, a tak čtyřčlenné posádce nezbývá než se pokusit o nebezpečné přistání na světě, který rozhodně neobývá technologicky vyspělá civilizace. Jak se ale ukáže krátce po přistání, tak zcela neobydlený také není. A rasa, která ho obývá, rozhodně oplývá minimálně takovou inteligencí, aby počet posádky zregulovala na polovinu a uvědomila si, jaké možnosti jí může neznámá technologie přinést.

A právě rasa spárů, na jejíž planetu lidská loď přistála, je jedním z pilířů kvality celého příběhu. Autor v nich stvořil naprosto originální bytosti, jejichž fungování ve smečkách, navíc okořeněné non verbální, smyslovou komunikací, nabízí nepřeberné možnosti k vyprávění. A Vernon Vinge jich beze zbytky využívá. Navíc nic z jejich společenství neservíruje čtenáři polopaticky na zlatém podnosu. Každý si tak z náznaků a maličkostí musí postupně poskládat vlastní obrázek. Teprve ve chvíli, kdy by měl mít každý víceméně jasno, rozvine spárskou civilizaci autor naplno. A nejen zpočátku ale i v průběhu děje dokáže mnohdy překvapit. A civilizační střet se neodehrává jen na této jediné planetě.

V další linii tak můžeme sledovat, jakou stopu za sebou nevědomky lidští výzkumníci zanechali a co vlastně vypustili z prastarého archivu ven. Před čtenáři tak defiluje nápaditý vesmír, jehož rozličným obyvatelům je přisouzena technologická vyspělost podle toho, jak vzdálenou vrstvu od galaktického jádra obývají, což je další strhující myšlenka, kterou autor také dokáže zcela využít.

Jako jediný zástupce druhu homo sapiens, který se nacházel ve Spojce, síťovém uzlu milionu světů, dvacet tisíc světelných let od své planety, se pak do centra dění dostává i knihovnice a akademička Ravna Bergnsdotová. Společenství Vrinimi totiž potřebuje někoho, kdo by dokázal komunikovat s lidským konstruktem, který si vytvořila Mocnost, jež právě využívá většinu komunikační kapacity Spojky. A i v tomto případě autor hodí čtenáře do naprosto originálního prostředí, kterému musí přijít na kloub a postupně porozumět tomu, jak mezi sebou jednotlivé civilizace a Mocnosti napříč galaxií kooperují. V každém případě se naprosto všech postupně dotýká rozpínavost Mocnosti, kterou lidé pomohli obnovit. A tím se celý lidský druh stává ohroženou entitou, protože pro mnohé jsou to právě lidé, kteří pomáhají roznášet zkázu aberace.

Nosnými se tak stávají dvě hlavní dějové linie. Středověká společnost spárů, která se snaží využít pro své války přeživší členy lidské posádky a cesta lodi, která se vydává na záchrannou výpravu, protože kromě trosečníků je na planetě spárů i něco, co vše ničící Mocnost potřebuje ke svému přežití. V rámci této druhé linie pak autor rozehrává ještě množství menších dramat, která skvěle dotváří celý příběh. Na scénu tak přicházejí originálně pojaté bytosti i celá společenství, stejně jako tajemství ukryté po miliony let v jednom z nich.

Tím, že na rozdíl od většiny protagonistů, vidí čtenář za kulisy jedné z linií, hraje při čtení velkou roli pocit ohrožení a obava o to, aby vše dopadlo tím správným způsobem. Osobně jsem pak měl snahu postavám napovídat a předjímat jejich kroky, aby se k tomu „správnému“ pohledu konečně dopracovaly. I tohle dokáže navodit tu správnou napínavou atmosféru, nutí číst dál a zjišťovat, jestli autor čtenáře „poslechne“, nebo nechá děj zajít tím špatným směrem ještě dál. Ve chvíli, kdy se objevil alespoň náznak prohlédnutí, tak jsem pocítil vyloženě fyzickou úlevu. Až tak vás dokáže Vernon Vinge vtáhnout do svého příběhu.

V roce 1993 obdržel Oheň nad hlubinou cenu Hugo za nejlepší román roku a rozhodně se není tehdejším porotcům co divit. I více než po třiceti letech od svého vydání neztratil příběh nic ze své kvality a jak praví anotace na zadní straně obálky, stal se nadčasovým. Plusovým bodem pro samotné nakladatelství Argo pak je i fakt, že kniha vyšla v rámci jednoho svazku a čtenář tak není ochuzen o celistvost tohoto výjimečného příběhu. Nezbývá tak než doufat, že český knižní trh vydrží více takových projektů, protože tohle je kniha, kvůli které chcete číst sci-fi. Prostě skutečná a dech beroucí vědecká fantastika.

Ocitáme se tisíce let v budoucnosti. Galaxii obývá celá řada živočišných druhů, jejichž technologická vyspělost, a dokonce i inteligence závisejí na tom, kde přesně v galaxii se nacházejí. Nejzazší a jádru nejvzdálenější vrstva zvaná Transcend je domovem božských superinteligencí, zatímco v Nevědomých hlubinách okolo jádra mohou existovat jen primitivní živočišné formy a ty nejjednodušší technologie. Nikdo netuší, jaká síla kdysi rozdělila galaxii na tyto „kognitivní zóny“, nicméně když ctižádostiví lidští archeologové otevřou dávno zapomenutý archiv na hranici Transcendu, probudí prastarou inteligenci, která má jediný cíl – znovu získat vládu nad galaxií, o niž přišla před pěti miliardami let.

Následné pohromě unikne jediná rodina, jejíž členové včetně dvou dětí však záhy padnou do zajetí Spárů, příslušníků nelítostné středověké civilizace, kteří je ihned využijí jako figurky ve vzájemném mocenském boji. Na pomoc jim vyráží záchranná výprava, která má za úkol přivézt domů nejen je, ale také tajemství, které je jedinou nadějí na spásu veškerého inteligentního života v galaxii.

Strhující epos o galaktické válce a jeden z nejvýznamnějších příspěvků do žánru space opery.

Vydáno: 2025, Argo
Originální název: Fire Upon the Deep, 1992  
 Překlad: Aleš Drobek
Počet stran: 608 
 Jazyk vydání: český
Edice: Fantastika (185.)
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-257-4877-0

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz