Článek
Sudetoněmecké povstání („henleinovský puč“) bylo povstání sudetských Němců v září 1938, zčásti živelné, zčásti organizované Henleinovou fašistickou Sudetoněmeckou stranou (SdP), a na ně navazující násilí Němců proti Čechům v říjnu 1938.
Večer 12. září, po skončení Hitlerova rozhlasového projevu, v němž „Vůdce“ obvinil Československo z týrání a utiskování německé menšiny, došlo k rozpoutání násilí vůči Čechům, židům a německým antifašistům v celém pohraničí.
Připravované ozbrojené povstání začalo ráno 13. září. Poprvé byly vedle zraněných hlášeny i oběti na životech, jichž bylo do večera 15. září celkem 37.
Během několika týdnů provedla komanda Sudetendeutches Freikorps (Sudetoněmecký sbor dobrovolníků) okolo 200 teroristických akcí, zavraždila přes 100 československých občanů a přibližně dva tisíce dalších unesla do nacistického Německa.
„V pohraničí tak v podstatě po dva týdny probíhala guerillová válka,“ upozorňuje Max von der Grün v knize Dva dopisy Pospischielovi: Román a skutečnost.
K částečnému potlačení povstání došlo 14. září v důsledku zavedení stanného práva, nasazení armády a posílení Stráže obrany státu
Československé orgány reagovaly vyhlášením ostrahy hranice. Po vystupňování Hitlerových požadavků následovala 23. září mobilizace.
Uzavřením Mnichovské dohody povstání prakticky skončilo, ale k útokům docházelo na některých místech i v říjnu, naposledy 31. října v Moravské Chrastové. Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30 z 30. září 1938
Zdroj:
