Před 56 lety byl u nás zaveden jen pětidenní pracovní týden

Jenže i po zavedení pětidenního pracovního týdne 29. září 1968 bylo stále ještě několik pracovních sobot za rok, při kterých se „odpracovávalo volno“ během státních svátků. Poslední taková pracovní sobota byla ještě 11. března 1989.

Málokdo z mladších si dnes, v době, kdy některé státy Evropy zvažují zavedení čtyřdenního pracovního týdne, dovede představit, jaká byla délka pracovní doby podle pracovního práva za Rakousko-Uherska.

Tak například až od 11. června 1885 v něm byl zakotven jedenáctihodinový normální pracovní den, který platil pro továrny; byla v něm ovšem doložka, že ministr obchodu může v jistých průmyslových odvětvích prodloužit pracovní den o jednu hodinu.

Děti mladší 12 let nesměly být zaměstnávány pravidelnou průmyslovou prací, a dokonce ani v menších dílnách. Pro „mladistvé pomocné dělníky“ bylo stanoveno maximum denní pracovní doby na 8 hodin denně; přitom podle učenců v rakouském parlamentě končil dětský věk ve 12 letech a poté se dítě stávalo „mladistvou osobou“.

I když to zní dnes dost neuvěřitelně, tehdy se jednalo o velice pokrokovou změnu, do té doby byla běžná délka pracovní doby i 15 hodin.

Jak potom probíhal obyčejný pracovní den? Například ke konci 19. století většina lidí z nedalekého Brna - Bystrce pracovala v brněnských textilních továrnách, které stály poblíž středu města. Pracovní doba byla od 7. hodiny ranní do 17. hodiny odpoledne. Do továren, které byly většinou kolem Cejlu a na starém Brně, se chodilo pěšky.

Když uvážíme délku trasy Bystrc - Žabovřesky - Brno Cejl (asi 11 km), kterou šlo rychlejší chůzí urazit za 3 hodiny, musel člověk vstávat 6× za týden zhruba kolem tří ráno (většinou měl totiž povinnosti kolem obstarávání domácí zvěře), aby se ve čtyři vydal na cestu do práce. Domů se z ní vracel až kolem osmé večer. Domyslet si, jak to chodilo v časech, kdy se pracovalo 15 hodin denně, to je úkol pro vás, čtenáře tohoto článku.

Výše řečené platí ovšem jen za předpokladu, že se neodcházelo za prací do města rovnou na celý týden, jak na to vzpomíná František Dufek na stránkách Milana Coufala ze Střelic u Brna: „Občané Střelic vždy inklinovali k městu Brnu. Moje maminka nám vyprávěla, jak každé pondělí ráno již ve 3 hodiny odcházela pěšky s jinými děvčaty do Brna na celý týden do práce. Pracovala v textilní továrně na valše. Říkala, že to byla těžká práce. V sobotu se vracívala zase pěšky domů. Během týdne spávala s jinými děvčaty v podnájmu, a to domě ¨U sedmi švábů¨. Vyprávěla nám, že ten dům nemá do ulice žádná okna. Já jsem se přesvědčil, neměl je ani za mých klukovských let a nemá je okna ještě dodnes..“

Přestože se dnešní pracující mají mnohem lépe, než se měli pracující za Rakousko-Uherska a nebo Československa, a mají mnohem více volného času pro sebe a své rodiny, stejně lze občas slyšet názory, že v práci tráví příliš mnoho času. Pracující z minulého a předminulého století by se jim asi dost divili!

Zdroj:

WIKIPEDIE Pracovní sobota https://cs.wikipedia.org/wiki/Pracovn%C3%AD_sobota