Článek
Zvlášť trnem v oku KSČ byla skautská organizace Junák, která si chtěla uchovat svoji dosavadní nezávislost a svobodu. Nemálo mladých lidí se nemohlo smířit se zánikem své organizace, která je vedla k lásce k přírodě a lidem, a tak došlo k tomu, že sedm členů Junáka v Železném Brodě se rozhodlo k emigraci, kde by žili podle dosavadních pravidel a zásad. Bohužel, mladým lidem (všem bylo kolem 18 let), kteří se rozhodli před svým útěkem do zahraničí co nejvíce drobnými akcemi poškodit poúnorový režim nedošlo, s jak početným protivníkem mají „tu čest“ a ozbrojili se zhruba pěti pistolemi. Je otázkou, zda by je při přechodu hranice použili, nicméně i tato skutečnost mohla být důvodem, proč byl jejich tábor (mapa) v noci na 24. července 1949 přepaden příslušníky StB a SNB. Ti brzy ráno zahájili na tábor palbu ze střelných zbraní včetně několika lehkých kulometů. Při akci došlo k úmrtí dvou členů Junáka, jejich stan byl - stejně jako jejich těla - doslova rozstřílen. Tip: Shlédněte dokument na stream.cz
Jeden z přeživších mládežníků později řekl, že slyšel jednoho příslušníka komanda říkat větu: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“
Po skončení útoku došlo k rozsáhlému zatýkání skautů, kterým nebylo ani dvacet let, za „pomoc pro napomáhání k útěku“, a k soudnímu zpolitizovanému procesu, při kterém padaly tvrdé tresty. Mládežníci byli obviněni z přípravy ozbrojeného převratu v Československu. V podstatě měli „štěstí v neštěstí“ – pro stejný čin dostali někteří lidé ze skupiny kolem JUDr. Milady Horákové v politickém procesu zinscenovaném o rok později tresty nejvyšší. K trestu smrti tehdy byly odsouzeny čtyři osoby.
Anketa
Zdroje:
