Článek
Zatímco svět dole pod kopcem usiluje o trvalost, muž na Babím lomu pochopil tajemství, které většině lidí uniká: to nejkrásnější v životě bývá neuchopitelné a pomíjivé. Přesně tak, jak o tom ve své nejznámější knize Malý princ psal Antoine de Saint-Exupéry: „Co je důležité, je očím neviditelné.“
Blázen na kopci ?
Jeho bubliny byly jako průsvitná vesmírná tělesa. Každá z nich na několik sekund zachytila celý viditelný svět – odrážela se v nich šedá věž rozhledny, koruny lelekovických lesů, Slunce, plynoucí mraky i údiv v očích kolemjdoucích. A pak, v tom nejlepším, praskly a splynuly s větrem.
Bubliny pod Babí horou
Možná to, čeho jsem byl svědkem, nebyl projev bláznovství, ale tichá vzpoura proti tíži světa. Podivínovy výtvory stoupaly k nebi, lehké a nespoutané. Nepotřebovaly trvat, aby měly smysl – krása totiž nepotřebuje mít trvání, aby byla skutečná.
Tuhle vítr opravdu unášel do nebe
Sledoval jsem ho a okamžitě se mi vybavila slavná píseň The Fool on the Hill od skupiny The Beatles z roku 1967, vydaná na albu Magical Mystery Tour.
Vypráví o osamělém podivínovi sedícím na kopci, kterého ostatní považují za blázna, protože s nimi málokdy mluví. On si však v klidu pozoruje západ slunce a vidí, jak se svět otáčí - zatímco ti skuteční blázni jsou ve skutečnosti všichni ostatní kolem.
Potkal jsem blázna na kopci a z toho neobyčejného setkání jsem si odnesl hřejivý pocit na duši.
Zdroj:
autorský text
