Článek
Naprostá většina lidí se před koupí domu dívá hlavně na to, zda je dům po rekonstrukci nebo před ní, případně zda je dům v původním ale udržovaném stavu, a podle toho se také rozhoduje dál. Současně se posuzují ještě další parametry, jako jsou rozloha bytu nebo domu, zda se jedná o přízemní nebo patrový domek, zda je v nemovitosti zaveden i plyn a pitná voda, jakým způsobem se prostory vytápí, zda má dům septik nebo je napojen přímo na veřejnou kanalizaci. Bonusem domu je pak vlastní garáž a dílna, případně hospodářské prostory pro chov domácích zvířat.
Neméně důležitá je také dopravní obslužnost a sociální vybavenost místa. Zda se ve vybrané lokalitě nalézají školka, školy, zdravotní středisko, lékárna, pošta, potraviny, veterinář. Jen málokdo by se chtěl stěhovat do míst, kde není jediný obchod s potravinami a kde je do nejbližší prodejny několik kilometrů. Podstatné je i umístění domu nebo bytu, protože málokdo by si chtěl koupit dům v sociálně vyloučené lokalitě, dům v zátopové oblasti, nebo dům v jehož blízkosti se vyskytují podivná individua, například sousedé bordeláři. Také umístění domu vedle rušné ulice, u železniční trati, poblíž autobusové zastávky nebo u šrotiště není žádné terno, kvůli hluku se leckdy vůbec nevyspíte. Mezi další ne nepodstatné faktory znepříjemňující bydlení jsou - a teď se možná budete divit, že byste si na to sami nevzpomněli - nálety bodavého hmyzu. Obyvatelé Hodonínska nebo Břeclavska by vám o přemnožených komárech mohli vyprávět - jak je lepší zůstat večer raději doma a nevycházet vůbec ven.
Moji představu ideálního bydlení splňuje přízemní rodinný domek někde na okraji menší obce se základní obslužností, pokud možno u lesa a nebo rybníku, s maximálně třemi místnostmi (ale spíše se dvěma) a s malou zahrádkou do 200 m. Měl by to být dům alespoň trochu udržovaný, protože ve svých letech nemám sílu a chuť si hrát na zedníka, instalatéra, elektrikáře a zahradníka. Samozřejmě s příjezdem do dvorku, abych nemusel s koly a skútry procházet chodbou domu. Domek v ceně zhruba 3 až 4,5 mil. korun.
Po trochu delším – ale nutném – úvodu se konečně dostávám k tomu, o čem se chci v článku s vámi podělit: o tom, že kromě výše uvedených parametrů jsou ještě další, které, pokud jste ještě žádný byt nebo dům nekupovali, můžete lehce přehlédnout a nebo jim nevěnovat pozornost. Později můžete zjistit, že ne vše je ideální jak se zdálo na začátku, a pak je to docela průšvih. Nezištně vám proto uvedu několik podnětných postřehů z obhlídek nemovitostí, které jsem absolvoval s manželkou v průběhu prvních tří měsíců letošního roku.
Prvním domkem, který jsme si šli s manželkou po dohodě s makléřem obhlédnout, byl domek v jedné příměstské části Brna. Byl inzerován jako ideální malý domek pro dva, se zahrádkou, navíc po rekonstrukci, a okamžitě se nám zalíbil. Problém tohoto domku spočíval v nevyhovujícím umístění desky kuchyňské linky. Středně vysoký dospělák by totiž na ní neměl šanci vidět, zda na prkénku ještě krájí cibuli nebo už svůj prst. Kardinálním problémem se nakonec ukázalo řešení odpadů. Septik byl umístěn dole ve dvorku, zatímco kanalizace vedla vyvýšenou ulicí před domem. Ptám se majitele, jak čistí septik? Prý natažením hadice ze dvorku přes obývák a chodbu do ulice. „Naučím vás to a věci k tomu potřebné vám tady zanechám“, přišel s lákavou nabídkou. Nechtěl jsem. Nejsem hasič, abych trénoval s hadicí v obýváku. A taky jsem si nedovedl představit co by nastalo, kdyby třeba hadice v obýváku praskla. Brrr. To by bylo vymalováno! Škoda, dům to byl jinak pěkný.
Druhým domkem o který jsme měli značný zájem, byl menší dům u lesa, s terasou a výhledem do zahrady. Nacházel se nedaleko Vyškova, a byl ideální pro dva lidi, dva psy a tři kočky. Tak jsme ho jeli omrknout. Silnice první třídy z Brna se po 20 km proměnila v okresku, po dalších deseti v polňačku, kterou utnula závora před vstupem do lesa. U domku byl nějaký sekáč, kterého jsem musel máváním rukou upozornit, že bych s ním rád mluvil. Vyklubal se z něj majitel domu. Po prohlídce domu (celkem ušel) se ho ptám na sousedy a na to, zda v lese rostou houby. Prý že ano, ale do lesa se dá chodit jen o víkendu, přes týden jen na povolení a ještě jen odpoledne. Vojenský prostor má svoje pravidla. „A co sousedi?“, dorážím. Dozvídám se, že ve slepé ulici jsou dvě třetiny domů příležitostně využívány Brňáky jako letní chalupy, a ve zbylých trvale bydlí: jeden nemakačenko, který je na dávkách a nikdy se ani nesnažil někde dělat, dvě lesby a tři alkoholici (dva prý pravidelně buší před půlnocí na okna, jestli nemá něco k pití, ale těm prý raději nemám nic dávat, pak sami odejdou). Jinak že je to tam krásný, protože v noci je obloha plná třpytivých hvězd. Hvězdy mám rád, lesby bych snesl, ale dotěrné alkoholiky nemusím, takže mé rozhodnutí bylo jasné. Škoda, jistě by tam byl krásně čistý vzduch a ticho, které léčí. Co na tom, že nejbližší potraviny byly 3 km daleko. Chápu, že vždycky je něco za něco!
Třetím domem byl krásný modrý domek s malou zahrádkou v malé vsi asi půlhodinku cesty od Brna. Po rekonstrukci, na fotečkách vše OK. A tak jsme vyrazili, opět bez makléře. Hned mne zaujala série malých dírek na zdi asi 10 cm nad úrovní podlahy obýváku. Ptám se majitele, proč tam jsou. „No víte“, povídá mi, „trochu mi tady šla vlhkost, ale už je to vyřešené, vidíte sám, že zeď je suchá“. Obhlídli jsme si další místnosti, na můj vkus byly sice tmavší, ale domek po rekonstrukci v ceně do 4 milionů je celkem terno. Ještě jednou se ptám majitele na ty dírky, které vypadají jako kdyby někdo na Silvestra vystřílel do zdi salvu ze samopalu, a dozvím se, že prý pod baráčkem teče podzemní potok, který jde ze svahu nad ním. To mne ohromilo. Mít říčku Punkvu pod barákem, to je přeci úžasné. Jenže nejsem vodák, ani potápěč, abych tuto zjevnou přednost domu ocenil, a tak si dům bude muset počkat na jiného zájemce.
Čtvrtý dům, na který jsme se jeli s manželkou podívat, byl téměř nový přízemní domek v malé vesnici někde směrem z Brna na Bučovice. Za neuvěřitelně nízkou cenu, s vlastním pozemkem a zahrádkou. Přestože byl ve vesnici pouze jediný obchod s potravinami, který otvíral jen 3× za týden, a to ještě na třicet minut (nevím proč, zhruba hodinu, co jsme byli ve vesnici, jsem nezahlédl jediného človíčka), bydlení by se manželce v tomto domku celkem líbilo. Mně už méně, protože odmala jsem se po přečtení knihy Robinson Crusoe bál toho, že bych se stal někdy nedobrovolným trosečníkem, a tady to vypadalo, že bych jím mohl být dobrovolně až do konce mého života. Šance narazit na nějakého románového Pátka tam byla fakt nulová. Zájem o dům definičně zhatilo mé zjištění, že se na mobilu nedal chytit signál operátora, a že ve vymírající vesnici není zaveden internet.
Pátým domem byl opět údajně velmi atraktivní udržovaný dům na Znojemsku poblíž Miroslavi. Těšili jsme se na dům a na setkání s makléřem. Dům byl opravdu starý, ale o jeho atraktivitě se dalo pochybovat. Tedy pokud se atraktivitou nemínila těsná blízkost začmouzené hospody čtvrté cenové, která podle špinavých neprůhledných oken pamatovala doby Antonína Zápotockého. Ještě před vstupem do domu se ptám majitelky, zda na její okna v noci nebuší opilci (vzpomněl jsem si na sekáče a jeho dva opilce). Prý nic takového neřeší a po desáté večer je už klid. V domě jsem marně hledal kde se nachází WC. „Jo, WC, říkáte? Tak to musíte tady přes kuchyň a technickou místnost až tam“, kamsi mávla rukou. Když jsem si představil, že bych měl každou noc projít složitým labyrintem chodeb z ložnice do kuchyně, a z ní do technické místností, která byla obložena studenými dlaždicemi, bylo mi jasné, že by nastávaly situace, kdy WC by už nebylo potřeba. Když jsme vycházeli z domu ven, propadlý strop v chodbě udržované atraktivní nemovitosti byl posledním hřebíčkem do pověstné rakve. Škoda, na fotkách vypadal domek hezky.
Šestým, předposledním domem, byl malý dvoupokojový dům po úplné rekonstrukci bez zahrady, ale s vinným sklepem, nedaleko Moravského Krumlova. Krásný dům kolem 4 milionů korun. Brzy se ukázalo proč „tak málo“. Vinný sklep, byť parádní, vedl hluboko pod cizí pozemek. Jaké situace by kvůli tomu mohly nastat, si jistě dovedete představit. Od koupě domku nás nakonec odradil fakt, který nám makléřka neřekla, a to že k jediné brance do dvora vedl vydlážděný chodník, který měl cizí majitel. Takže by se mohlo stát, že jednou uskladněná kola a skůtry by se nikdy nemusely dostat na silnici. Co vy víte, se současným majitelem se dneska domluvíte, ale přijdou jiní, a situace se může obrátit. No a tak jsme neuspěli ani pošesté.
Posledním domkem, na který jsme se zatím byli od začátku tohoto roku podívat, byl menší přízemní dům po částečné rekonstrukci u rybníku v klidné části menšího města poblíž Kyjova. Naprosto ideální místo pro procházky s pejsky a rybaření. Dům spíš připomínal obyvatelnou stylovou chalupu, ale to vůbec nevadilo, byl nejlepším domem ze všech sedmi námi navštívených. Zatímco makléř hovořil o nové měděné elektrice a plastových rozvodech pitné vody, můj pohled padl na zatečenou omítku ve vstupní chodbě. Makléř si povšiml mého údivu, a lakonicky poznamenal, že loni na podzim tady o trochu více pršelo, ale že to byl naprostý extrém. Střecha nad chodbou potřebuje trochu přetěsnit, ale pro mne to prý bude hračka. Při vstupu do menší zahrady mne ještě udivilo několik asi 1,5 metru vysokých truhlíků z palet, ve kterých majitelé pěstovali zeleninu. „Tak tyhle truhlíky bych zrušil“, říkám manželce, „a bude tu jen tráva, na které si vnoučata v létě budou moci postavit třeba stan. Paráda!“ Makléř měl zvláštní výraz ve své tváři. Záhy jsme se měli dozvědět proč. Když jsme se s ním rozloučili, všiml jsem si trojice osob, která skládala poblíž našeho vysněného domu naštípané dříví na vozík. „Mohl bych se vás na něco zeptat?“, oslovuji staršího muže. „Máme zájem o tento dům, líbí se nám, je to klidné místo…“ Než stačil muž odpovědět, do řeči se vložila mladší žena: „tak jeho koupi bych vám rozhodně nedoporučovala. Vidíte tento potůček jak vede k tamté lávce? No tak při deštích se v té lávce ucpou větve a pak se celý potok rozlije až do té vaší zahrady i k domu. Loni bylo tolik vody, že přetékal i rybník. Jo, a navíc přes dům žije člověk, se kterým není možná domluva – chová různou zvěř a z jeho pozemku se všady šíří krysy a různá havěť… No rozhodně bych vám koupi domu nedoporučovala, rozhodně néé!“ Řekla to s takovým důrazem, že nebylo co řešit. Současně jsem pochopil účel těch vysokých truhlíků: chránily zeleninu před kontaminací z metr vysoké povodňové vlny. Chápu, že makléř musí být úspěšný, aby si vydělal. Ale některé věci, o kterých ví, by zájemcům o koupi domu zatajovat neměl. No a tak jsme neuspěli posedmé. Ale nevzdáváme to, stejně věříme, že náš vysněný dům někde stojí, čeká na nás, a my si ho najdeme!
Shrnutí? Nedejte jen na fotografie a videa v inzerátech. Papír snese všechno. Mějte na paměti, že není v zájmu makléře vám sdělovat informace, které ohrožují jeho byznys. Uvědomte si, že ani osobní prohlídka domu nebo bytu nemusí být dostačující, protože vždy vám může být něco zatajeno jak majiteli nemovitosti, tak realitním makléřem. Co tedy dělat? Zjistěte si co nejvíc informací od tamějších lidí. Poptejte se místních nebo sousedů. Zjistěte co nejvíc o současných majitelích, o historii stavby, o poměrech v obci, atd. Jedině tak se můžete vyhnout případným problémům a zklamání. Vím o nemovitostech, které během několika málo let vystřídalo několik majitelů. Položte si otázku proč a snažte se to zjistit. I u nemovitostí totiž platí citát od Antoine de Saint-Exupéry, a možná dvakrát tolik, že „co je důležité, je očím neviditelné.“
A s čím jste se setkali při koupi nového domu nebo bytu vy? Obohaťte článek o své zkušenosti a pomozte tak druhým, kteří právě řeší svoje bydlení.
